Agent of Asgard

Plán loupeže byl jednoduchý. Nejprve odlákají pozornost kasína divadlem v hale. Pak se přemístí k trezoru a Daisy se s amuletem neviditelnosti proplíží přistavit auto na smluvené místo, dokud ochranka prohledává kasíno. Trixie mezitím nahackuje trezor a Lorelai ji bude krýt. Perfektní plán - kdyby jedna ze zlodějek neměla vlastní plán, který ovšem nutně nepočítal s úspěšným vloupáním.
Zrzavá Asgarďanka byla profesionálka, ale když jí během oblbování agenta Interpolu vyměnily hbité prsty amulet za tretku, ničeho si nevšimla.
Trixie, kterou v jiné podobě znala většina lidí jako Lokiho, se spokojeně pousmála. V téhle hře byla proměnná, se kterou zrzavá čarodějka nepočítala.

Vypravěč domluvil a krčmu naplnilo ticho. Někdo si odkašlal a muž vedle vypravěče si upil medoviny.
"A co bylo dál? Co se s tím Laufeysonem stalo dál?"
"Kdo se ptá?"
"Odin Borson se ptá. Co se stalo s Laufeysonem dál?"
Vypravěč se zasmál, upravil si na zádech těžkou kožešinu a nasadil si na hlavu zlatou helmu s rohy připomínajícími obrácené hadí zuby.
"To je na tobě, Odine Borsone. Já už svou část příběhu odvyprávěl," zasmál se vypravěč, zjizvená a vrásčitá tvář se přitom zkřivila.
"Co tím myslíš?"
Vypravěč hodil na stůl zlatou minci a zvedl se k odchodu.
"Jednou poznáš."

Čekání na sledovanou osobu se táhlo.
"Kde sakra vězí?" pomyslel si netrpělivě Loki. Objektivně si nemohl stěžovat. Sedět ve slunné odpoledne uprostřed parku a naslouchat šumění nedaleké fontánky, to nebylo tak hrozné. Přesto by odtamtud Loki nejraději zmizel.
Možná to byla ta straka, která si už půl hodiny hrála na nedalekém stromě s něčím blýskavým. Možná to byla rodina s dětmi, která si spokojeně štěbetala u fontánky a vypadala tak nechutně šťastně. Loki se zahleděl jinam. Možná se prostě jen necítil ve své kůži.
"A v kůži koho jiného by ses měl cítit?" ozval se v jeho hlavě uštěpačný hlas.