Ve spárech Raků - XLII.

Dryn absolutně nechápal Šárovu taktiku. A pomalu začínal pochybovat, že nějakou má.
Katapult, který byl sestaven a ukryt mezi domy, nakonec neměl sloužit k vrhání kamenů na Raky. Kamenů, kterých navíc měli dostatek. Šár jej nakonec použil na něco jiného.

„Proč mám pocit, že měl tohle v plánu celou dobu?“ zašeptal Dryn směrem k Horovi, který se také tvářil překvapeně.

„Fakt nevím, co má v plánu. Jeho chlapi mu stále věří a plní každý jeho příkaz. Začínám si říkat, že jsme odsud měli vypadnout,“ odpověděl mu Hora a ani se nesnažil skrývat své rozpaky nad pokynem, který Šár vydal.

Zadaného úkolu se zhostil Kruege. Popadl do ruky mohutnou válečnickou sekyru, a jednou ranou oddělil hlavu Halma od těla.

„Začínám se sám sebe ptát, v čem je Šár lepší, než Raci,“ zašeptal Hora.

„Nezabíjí nevinné,“ odpověděl mu Kruege a dal se do čištění sekery. „Hele, kluci, minimálně jeden z vás nám tu bude platnej jak mrtvýmu zimník. Jděte se někam schovat.“

Hora se nenechal dvakrát pobízet a vyrazil za Balíkem. Dryn ale zůstal na místě. Chtěl vidět, jak to všechno dopadne.

Sledoval, jak natahují katapult a posílají Rakům nečekaný dárek. Byť na takovou dálku nemohl rozumět jedinému slovu, znal své bývalé společníky natolik dobře, že si dokázal představit, jak se spolu dohadují nad Halmovou hlavou a hádají se o tom, co udělat dál.

Jenže na vymyšlení nové taktiky neměli vůbec čas. Chvíli poté, co jim u nohou přistála hlava jejich vůdce, rozhořel se jim za zády plamen. A tak, pokud nechtěli uhořet, museli postupovat vpřed.

„Zbraně do rukou a všichni na svá místa!“ zavelel Šár. „Na můj pokyn vyrazíme těm zmetkům vstříc!“