DMD č. 24 pro 24. 4. 2013. Téma: Invaze

Zima se tentokrát řídila módou. Letošním trendem jsou dlouhé řasy, dlouhé nohy, dlouhé nehty a tak i zima prodloužila drápy chladných dnů.
Konečně sluníčko s příslibem léta. Prohřívá trochu ztuhlé kosti i pocit blaženosti. Trnky a planá višeň se zahalily do nadýchaných svatebních šatů. Brčál barvínek stydlivě schoval lístky pod množství modrých kvítků. Přimhuřuji oči před zářivým jasem. Přivírám je blahem.
Sláva teplo! Lidé se usmívají. Starosti ubraly na váze. Optimismus vyhnal mraky chmur z nebe i z nitra. Zeleň se chlubí svou svěží barvou. Trávník je pihovatý sedmikráskami. Invaze pampelišek dorazila i před náš dům. Hurá, už je jaro.

Král, co ještě nebyl králem, dobyl velikou říši, posadil si na hlavu korunu, ve zralém věku zemřel přirozenou smrtí a jakmile lidé tak trochu pozapomněli, jaká jeho vláda vlastně byla, vstoupil do legend.
Láhev s jeho sny opatrovali jako vzácnou relikvii tak dlouho, až o ni omylem zavadila služebná. Láhev se rozbila na malé kousky a sny se rozlily.
Služebná čekala dítě. A o několik desítek let později se, přesně jak pravily legendy, vrátil král, co ještě nebyl králem, dobyl velikou říši, posadil si na hlavu korunu a ukázal lidem, že toužit po návratu legendárního panovníka je velice špatný nápad.

Ke břehům Galie se blížila osamělá loďka.
Říman na hlídce ji nepoznával, ale těžko mu to mít za zlé, když se podobné lodě začnou na moři objevovat až za tři století, navíc budou mít vpředu hlavu draka, nikoliv krávy.
Říman nadále chroupal jablko a sledoval, jak kravvar přistává na blízké pláži. Nepovažoval jej za hrozbu celou minutu a půl, pak uzřel vyskakujícího vlasatce a zůstal stát s otevřenou pusou.
Přesně stejně koukal i Artuš, když mu Edvin ještě na Kamelotu oznamoval, že vyráží napřed sám, protože dobýt Francii je přece otázka deseti minut a pěti bouchacích kuliček.
Trrrrošičku se sekl.

Inzerát na volnou pozici skladníka vyvolal obrovský zájem. Uchazečů byly desítky, termíny pohovorů zabraly několik dní. Personální šéf byl přesvědčený, že bez problému vybere vhodného kandidáta. Po týdnu zaplnil svůj blok poznámkami zájemců:
"Já jsem špatnej na záda šéfe, nemůžu dělat nic náročnýho!"
"Může se při práci kouřit?"
"Pod dvacet tisíc nejdu!"
"Doufám, že se tu netahaj těžký věci!?!"
"Na oběd je jen hodina?"
"Počítám se služebním telefonem a autem."
"Na co vysokozdvižnej vozejk??"
"Uklidit po sobě sklad? Jsem jako uklízečka?"
Šéf se zamyslel, zda měl prostě jen smůlu na zájemce o práci, či zda to byla masivní invaze blbců.

Otevřela knihu na dvousté stránce a pomalu začala předčítat kouzlo. Vzduch kolem ní se chvěl a i vlkodlakům se ježila srst hrůzou.
Když skončila, zle se pousmála. Konečně bylo vše připraveno. Armáda stvůr čekala jen na její příkaz. Vystoupila na vůz a majestátně pokynula. Vojsko se pohnulo.
Nikdo ji nedokázal zastavit. Zvířata prchala a vše, přes co její přívrženci přešli, se obrátilo v sníh a led. Byl to den jejího velkého vítězství.
Aslan stál na pahorku a díval se na zemi, kterou stvořil. Viděl čarodějnici na trůně, který jí nepatřil.
Pohodil hlavou.
Dávám ti sto let, Jadis. Jen sto let.

První užitečná věc co mě u invaze napadlo, bylo vylodění v Normandii. A co o něm vím?
Málo.
Změnilo průběh války na západě, málem zachránilo Annu Frankovou a při pokusu dostat se na břeh Omaha Beach mnoho amerických vojáků padlo. A co potom? Statek a malá vesnička, kam seskočila paragánská rota E (Band of Brothers), kde banda anonymních amerických vojáků střílela nácky (Call of Duty 2) a Tom Hanks se rozhodl hledat Ryana.
Ať mluvíme o blockbusteru, střílečce nebo akčním dokumentu, všechno vypadá stejně.
Ve Florencii jsem se vyznal díky počítačové hře, takže až pojedu do Normandie, vidím to podobně.

Jaro je krásné.
Začne to nesměle vykukujícími sněženkami, jimž často právě sníh setne jejich roztomilé hlavičky, a krokusy, kterých už dávno není jako šafránu.
Pak ve vzduchu začnou poletovat včelky a vy se nad nimi budete rozplývat. Aspoň dokud se vám některá neposadí na první jarní zmrzlinu, sladkou jako všechny ty náhle objevivší se zamilované párečky.
A když budete mít štěstí, uslyšíte v noci slavíka, jak napodobuje alarm od auta.
Ale teprve, až se jednou ráno vzbudíte se zalepenýma očima a budete poslepu šátrat po kapesníku, poznáte, že jaro definitivně dorazilo.
Začala totiž invaze nepřátelských pylů.
Hepčí!
Je to pravda.

Běžím a nevím kam. V tu chvíli je to jedno. Nesmí mě dostat, nesmí! Slyším příšerný jekot, už nepoznám, jestli lidský nebo jejich. Všechny zvuky splývají dohromady, až nakonec neslyším nic než hluk.
Maně si vzpomenu na profesora Ogilvyho. „Šance, že k nám z Marsu cokoli míří je milion ku jedné, příteli!“ Vyhrál v loterii. Přišli.
Ticho jen občas přetržené kovovým pohybem stroje. Rudé moře ovládlo zemi. Marnost. Boj o přežití. A proč vlastně?
Ulicemi Londýna se nese hudba. Triumfální, šťastná! Zvítězili jsme a psi dostali nažrat. Šarlatové peklo skončilo, nedokázalo udržet trůn dlouho. E-U-F-O-R-I-E.
Ale co když se vrátí?

"Je to nebezpečné. Radím vám, abyste to dále nerozvíjela. To, o co Vám jde, není možné."
Starostlivý pohled Starého pána ji na chvíli přesvědčil. Omezila komunikaci jen na nutný provoz.
Alespoň většinou.
Teď se však rozhodla, že to nevzdá.
Věci, jež za něco stojí,
právě ty nás něco stojí.
To je, panečku, myšlenka!
Svým způsobem může být v klidu. Není jeho tip.
Navíc - něco tak snobského ji zřejmě neuchvátí tak, aby se ocitla v ohrožení.
Jenže, překvapivě, má to tu půvab. Žádný snob okolo.
Invaze ticha dusivě zaplavující mozek poté, co vedle ní usedl.
Starý pán nelhal. Je to nebezpečné.

Prior nezažil ani vojenskou pomoc Koreji, ani invazi do Vietnamu, na Irák bylo zase moc brzy. Klid zbraní, říkal si a užíval si života, kudy chodil. Jednoho dne mu hedonistické radovánky utnula invaze zcela jiného rázu. Stropem se mu probourala anděl. Mluvila vznešeně, přisuzovala mu Boží dar a určila ho novým americkým prorokem. Chvíli tomu věřil a zvěstoval ostatním ztrátu Boha, zatímco nepřátelská vojska v jeho těle ničila vytrvale jednu buňku za druhou. Pak se zhroutil a málem se s Bohem potkal doopravdy. Nicméně měl štěstí. Nový lék, který divoké ničení na chvíli zarazil. Slovo pozitivní konečně dostalo původní význam.