Válka světů

Běžím a nevím kam. V tu chvíli je to jedno. Nesmí mě dostat, nesmí! Slyším příšerný jekot, už nepoznám, jestli lidský nebo jejich. Všechny zvuky splývají dohromady, až nakonec neslyším nic než hluk.
Maně si vzpomenu na profesora Ogilvyho. „Šance, že k nám z Marsu cokoli míří je milion ku jedné, příteli!“ Vyhrál v loterii. Přišli.
Ticho jen občas přetržené kovovým pohybem stroje. Rudé moře ovládlo zemi. Marnost. Boj o přežití. A proč vlastně?
Ulicemi Londýna se nese hudba. Triumfální, šťastná! Zvítězili jsme a psi dostali nažrat. Šarlatové peklo skončilo, nedokázalo udržet trůn dlouho. E-U-F-O-R-I-E.
Ale co když se vrátí?