DMD č. 27 pro 27. 4. 2013. Téma: Zabít málo

"Měli bychom to stihnout," prohlásí Gerril pevným hlasem.
"Jak se vrátíte?"
Plán na proniknutí do pevnosti a zničení proklaté zbraně zněl velmi uvěřitelně, ale nedalo se čekat, že nevyvolá poplach.
Gerril mlčí.
Všem postupně dochází, k čemu celý plán vede.
"Ne!" oboří se na Gerrila Alesha. "Nemůžete se nechat jen tak zabít!"
On se na ni smutně, leč klidně usměje.
"Jen tak? Při zničení Ar'thy není jen tak."
Ostatní čtyři muži stojí za svým velitelem. Postojem, a zřejmě i myšlením.
"Můžeme je nechat, aby zabili nás pět. Nebo je můžeme nechat, aby zotročili vás několik set. Moje volba je jasná."

Georgeta sloužila v domě jenom měsíc. Pak ji Iorghu jednoho rána našel ve stodole s podříznutým hrdlem. Všude se válela zakrvácená sláma, dokonce i jejich kráva na sobě měla červenou šmouhu. Byl to strašidelný výjev.
Zpod roztržené sukně dívce vykukovaly bílé nohy. Styděl se dívat se na její odhalené tělo, ale přesto si všiml, že krev měla i na nohou.
Myslel na netvora ze svých snů. Byl to někdo z panství... i tehdy to byl někdo odsud. Nevěděl, jak na to přišel, ale dávalo to smysl.
Nevěřil, že to byl Pricolici z báchorek. Vždyť ten zabíjel pouze na území lesa...

Principál se procházel po jevišti a zákulisí a spokojeně si prostory obhlížel. Konec kodrcání od čerta k ďáblu! Konec různých vypůjčených a jen málokdy fungujících divadelních strojů! Teď budou ve svém. V suchu. V bezpečí.
Přiloudal se k němu jeden z tesařů. "Tak co, šéfe? Dobrý, ne?" A nápadně pošilhával po principálově měšci.
"Momentíček," zadržel natěšenému principálovi ruku satirik. "Nekupuj darovaného koně v pytli."
Šup a švih, jsou s akrobatem v lanoví, procházejí a proklepávají trámy, prohlížejí kladky a úvazy. Řemeslníci dole přešlapují - prý zdržovačky, zdržovačky...
"Haló, principále! Pošlete nám je nahoru!"
"A koukejte lézt přes támhleten zprasený úvaz, holomci!"

"Podívej," řekla Alice. Podávala mu pestrobarevný papírek. Se zájmem si ho vzal a přilepil na nos. Voněl po jahodách.
Žmoulal ho ještě po celou cestu z nemocnice. Doma mu ho babička chtěla vzít, ale nedovolil jí to.
Zeptal se jí, co se s nimi stalo. Řekla mu to a on to nepochopil. Byly mu čtyři.
~
Míval spousty slabých chvilek a ve všech myslel na to samé. Díval se na Harryho a ptal se sám sebe. Ale proč je nezabili?
A bál se, tolik se bál odpovědi, a tak ji ukryl hluboko v sobě.
Protože zabít je jim bylo málo, Neville.

[„Je mrtvá, už se s tím prosím tě smiř!“] Wyrrgy se zlobil, ale na jeho bratrance to nijak nepůsobilo.
„A jak to mám asi udělat?“ zamračil se na něj Chlouppek a odzátkoval další lahev.
[„Přijmout to. Místo toho jsi s Champbaccou rok stopoval tu sithskou čarodějnici Algernnon a když jsem pak na holonetu viděl záznam z místa činu, bylo mi z toho špatně.“]
„Začala si.“
[„Klesls na stejnou úroveň, jako ona.“]
„Tam jsem byl dřív, než se vůbec narodila.“
[„Jess… nám všem moc chybí,“] povzdechl si a rezignovaně odešel.
Chlouppek se napil z lahve a nahmatal rukojeť pistole.
„Mně víc.“

Čím vyššie som sa v podzemí dostával, tým väčšiu som mal radosť. Väčšiu, ako keď som na samom dne Gehennomu získal Yendorský amulet. Cesta nahor síce bola dlhá, raz za čas ma to premiestnilo späť, ale už stojím pri východe z podzemia. Vyjdem na povrch a celé to podzemie nechám za sebou. Už len pár krokov.
Uf, kde som sa to ocitol? Toto nie je povrch, ktorý si pamätám. Všade okolo mňa samá hlina.
„Blázon, myslel si, že ma môžeš zabiť?“ zadunel pri mne hlas.
Yendorský čarodej. Ale veď som ho už raz zabil. Zrejme je málo, zabiť ho raz.

"Ke mě nebo k tobě?"
Chvíli přemýšlela. Zapomněla zaplatit účet za elektřinu, odpověď byla jasná. Vešli do bytu.
"Skvělé, Sheldon už spí." Nadhodil přitom výraz plný očekávání. Pochopila. Neztráceli čas s plánovaným kafem a zamířili přímo do pokoje.
Za pár minut leželo skoro všechno oblečení na zemi a postel okupovali dvě, přirozeným pudem poháněné, bytosti.
"Leonarde... Leonarde... Leonarde," ozvalo se zpoza dveří, doprovázeno klepáním.
"Co?!" zakřičel, právě v tom nejlepším.
"Jsem nemocný, musíš se o mě postarat."
"Jdi spát!"
"Penny mi musí zazpívat Soft Kitty."
Zabít málo, pomyslil si, když se odtáhl od své bohyně a šel uložit nesnesitelného spolubydlícího."

Když si pozvete návštěvu z druhé části republiky, tak je vám jasné, že ji budete na nádraží vyzvedávat v pozdějších hodinách. A tak nějak s tím počítáte... Jaká to je pak radost, když vám pár minut před vyzvednutím zvoní mobil a vy se najednou dozvíte, že host s vlakem stojí, protože zřejmě někoho přejeli. Ba co víc. Že zastavili jen čtyři minuty před dojetím.
Pak vám nezbývá než zjistit kde jsou, jak se tam co nejrychleji dostat a konečně se vrátit zpátky do útulného domova, kde si můžete dát sprchu a jít spát.
Za myšlenku zabýt ji je málo nemůžete.

„Je to potvrzené…“ Lisa se doploužila k židli a těžce dosedla.
„Hloupost, to není možné,“ Gui zakroutil odmítavě hlavou, „nemohl umřít.“
„Vatikán to potvrdil.“
„Ti lháři? Osobně jsem ho topil ve svěcené vodě, viděl jsem, jak z něj stříbrem udělali cedník. Na jeho vlastní žádost jsem ho zakolíkoval, a když jsem ten kolík pak vyndal, byl v pořádku. Říkám ti, že jeho jen zabít nestačí.“
„Iškarioti ho prý chytili do sítě a nechali spálit na slunci. To by nepřežil ani on.“
„To… bych se divil. Myslíš, že by si umřel a vzdal se možnosti si mě dobírat? Pche, to určitě!“

Po splnění všech krutých podmínek, po všech ústupcích, všech trpně snášených bezprávích. Poté, co vydali obrovské poplatky, poté, co jim omezili práva a nesměli se téměř ani hnout bez dovolení, poté, co byli sraženi na kolena a podrobeni…
Poté, když leželi v prachu, bylo do nich kopáno a když zvedli ruku na svou obranu, zlomili jim ji. Poté, co museli odsoudit svého hrdinu k smrti, vydat všechny zbraně, odevzdat lodě, Poté řekli: „Zničte své město“
Vzepřeli se
Kartáginci po dvou letech obléhání podlehli desetinásobné přesile. Ale Římanům bylo málo pobít všechny obyvatele. Město srovnali se zemí a půdu posypali solí