DMD č. 27 pro 27. 4. 2013. Téma: Zabít málo

Harry otočil kameňom vzkriesenia a pred ním sa objavil tieň Severusa Snapea.
„Salazara jeho,“ uľavil si bývalý rokfortský riaditeľ. Prevrátil očami, zaškaredil sa a založil ruky. „Nestačí, že ma odpravili na druhý svet tak potupným spôsobom – nie. Môj očistec pozostáva z Pottera. Fantastické. Absolútne úžasné.“
Harry prekvapene zažmurkal. Uvedomil si, že zabudol celý svoj dôkladne pripravený prejav.
Snape si rezignovane vzdychol. „Tak si to vypočujme, Potter, nech to mám za sebou. Môžete začať obviňovaním, pokračovať výčitkami a zakončiť to vybrane chrabromilským vyznaním nehynúcej nenávisti.“
Harry prehltol a s pohľadom upretým na svoje tenisky povedal: „Ja som vám len chcel poďakovať.“

V tom muzeu je dodneška loď plná hraček.
Stěna polepená fotografiemi dětí, kterým jiné - živé - děti ty hračky věnovaly.
Hodiny, které už sedmadvacet let ukazují jednu hodinu a dvacet tři minut.
Monitor zabírající poslední klidné večerní okamžiky, a pak už jen oheň a zkázu a hluk.
Fotografie lidí, kteří se vrátili, protože neměli kam jít. Ani smrti se nebáli tolik jako ztráty domova.
Rozbitá okna opuštěných, vyrabovaných domů, tichá a věčná země Nikoho.
A hlas ke konci expozice čte úryvek z knihy Kazatel:
Slunce vychází, slunce zapadá... v paměti nelze podržet věci minulé... nezůstane památka pro ty, kdo přijdou potom.

"Musíme se těch Winchesterů zbavit. Kazí nám plány už moc dlouho," řekl Crowley, pán pekel, a s očekáváním pohlédl na své poddané.
"No a nestačilo by je prostě zabít, pane?" ozval se jeden démon.
"Zabít? Proč mě to nenapadlo už dřív!" usmál se nejdříve Crowley sladce.
Pak zařval: "Idiote! Ty dva byli mrtvý už tolikrát, že i Smrt přestal počítat! Dostali se z Nebe, Očistce i Pekla! Nezáleží na tom, kolikrát je pošleš pod drn, jsou jak zatracení švábi! Pořád lezou ven! Ty dva zabít málo!"
Trpitelsky si povzdechl. "To jsem fakt jedinej, kdo toho losa a andělského vlezdoprdelku nepodceňuje?"

Stefan se culil. Já lítala po místnosti, rozhazovala rukama a snažila se mu vysvětlit, že takhle brzo prásknout mojí matce, kdy a kde přesně se budu vdávat, nebyl dobrý nápad.
Vlastně ji mám docela ráda, jenže ji znám. A znám její šílené nápady, na které takhle bude mít spoustu času. Chtěla jsem ji pozvat až na poslední chvíli, aby akorát stihla koupit kytku a přijet. Už vidím, jak plánuje vypouštění holubic. Nebo dětský pěvecký sbor...
A Stefan se tím zřejmě baví. "To ti teda děkuju! Já věděla, že není nad dobré kamarády. Sakra, zabít málo!"
Fakt málo. Stefan je upír.

Finální střet s chimérákem byl natolik epický, že to vesmír málem nevydržel. Po úmorné bitvě plné magie, třískání mečů a tahání es z rukávů obou soupeřů to nicméně byl padouch, kdo ležel na zemi a neesteticky krvácel.
Edvin ho mohl s klidem dorazit, ale zas takový dobrák nebyl a Tomáš si zasloužil trpět. A tak si budoucí Pán Nečasu povolal na pomoc temnou magii, měňavcovo stále živé vědomí uvěznil do oblázku a po návratu do budoucnosti jej hodlal darovat své šílené sestře. Ta už se jistě postará o to, aby měl kámen až do konce věčnosti dostatek podnětů k přemýšlení.

„Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že jsem tu. No, jak jste mě ráčil poslat do toho hostince, abych se podíval po tom kabátu, co jste tam ráno zapomněl.“
„No?“
„Představte si, je tam. Visí pěkně na věšáku hnedle vedle lahve s vokurkama.“
„Ale my už jedeme!“
„Taky bylo na čase, pane obrlajtnant. Vlak má skoro tři minuty zpoždění.“
„Já vás roztrhnu jak hada!“
„Poslušně hlásím, že roztrhnout hada není jen tak. U nás na Žižkově bydlel nějakej Fouska co choval hady...“
„Švejku! Co teď hodláte dělat?“
„Poslušně hlásím, že v Kolíně budeme až za hodinku. Mohl bych objednal něco k snědku.“

Raph z toho neměl dobrý pocit, ale smlouvu s Josephem podepsal. Misionáři nabízeli stabilní práci. Stellu to potěší.
Jakmile odložil pero, Josephova pobočnice spustila: „Dobře. Dostaneš první misi: V roce 2320 zničí Itálii a Indii jaderná válka. Máš deset vteřin na rozhodnutí, která z těch zemí bude zachráněna.“
Raph v záchvatu paniky vybafl: „Indie! Ž-žije tam víc lidí.“
Najednou před ním stála Stella. „Ty zmetku!“ zaječela. „Moje rodina je z Itálie!“ A pustila se ze msty do muchlování s Návštěvníkem.
Raph se s řevem probudil.
Uf, byl to jenom sen!
Stella v posteli vedle něj naštvaně zamumlala: „Zabít je málo.“

Po zuřivé výměně jsme se od sebe oddělili. Pan Jal Hi těžce oddychoval a hleděl na mě s úžasem. Možná to byl i strach.
"Na příslušníka vašeho druhu jste neobvykle rychlí," připustil opatrně a pozvedl katanu v obraném postoji.
"Protože jsem superupír." ušklíbl jsem se a zaútočil. Po chvíli z něj zbyly jen na jemno nasekané kousky těla. Začal jsem je házet do moře žralokům. Bylo jich tam hodně, asi věděli že Tobiáš v okolí znamená večeři zdarma.
Pan Jal Hi na mě vyčítavě hleděl, a koulel očima.
Zabít málo. Komentoval to Ten druhý.
Nezbývalo mi než s tím souhlasit.

Ten večer jsme toho s Anchelem vypili víc, než se sluší, každopádně v posteli došlo jenom na povídání. Z nějakýho důvodu jsme se začali bavit o bejvalejch, což bylo za normálních podmínek téma dost nepříjemný, ovšem teď jsme se tomu smáli jak idioti. Možná proto, že na přetřes přišli zabijáci vášně, který nám bývalí řekli.
"To smrdíš ty, nebo matrace," nadhodil jsem.
"To nic není - při líbání se mi spouští rýma," kontroval.
Mám dojem, že jsem vyhrál za větu: "Už chápu, proč jsi dostal kopačky."
Zní to jako pitomost, ale od tý doby se náš vztah zbavil jednoho ožehavýho tématu.

Nikdo nemá rád své nepřátele. Mocní vládci mají své nepřátele vysloveně neradi. Diktátoři své nepřátele nenávidí a vidí je všude. Je-li málo skutečných nepřátel, diktátoři si je vyrábějí.
Své zemi nepřátelských režimů zažila víc.
Ten první zdaleka nebyl tak zlý. Jen ji vyloučil z gymnázia.
Proti druhému se postavila na odpor. Byla zatčena, při výsleších bita, souzena… Přežila a nezradila.
Třetí režim byl nejbrutálnější. Své odpůrce diskreditoval, krutě mučil a pro zdání zákonnosti pořádal pečlivě režírované monstrprocesy.
Nezlomená a hrdá nevypovídala v soudní síni podle tyrany předem připraveného scénáře.
Umírala celých patnáct minut.
Zabít málo, usoudili.
Nesměla mít ani hrob.