Ze života (nikoliv mého)

"Kluci, od sebe! Povídám, od sebe! Nebo bude mazec! Tak poslechnete, nebo ne?"
"Od sebe znamená ty tam a ty tam. A ty, táto, by sis mohl s chlapečky třeba zahrát pexeso, aby přestali vyvádět. Ale napřed ukliďte tu roztahanou stavebnici."
"Kluci, ukliďte to! Povídám, ukliďte to! Tak bude to?"
"To to nezvládnete sami? Kluci, šupem, ty posbírej kostky ze stolu, ty z podlahy a táta zatím najde pexeso."
"Mámo, my žádné pexeso nemáme."
"Táto, nemusíte hrát zrovna pexeso, chci, abys je zabavil, než dodělám oběd."
"Jak?"
"Táto, jsi samostatně myslící jednotka?"
"Ne."
"Děti moje, ještě že vás není víc."

„Alkohol je metla lidstva,“ prohlásila důležitě obrýlená slečna, která, narodit se tak o padesát až sto let dřív, by byla zcela nepochybně aktivní typickou členkou Armády spásy.
„Z piva se tloustne, celkově je alkohol velmi kalorický a jeho užívání zabíjí mozkové buňky, které alespoň občas průměrný Homo sapiens tu a tam potřebuje,“ pokračovala samozvaná spasitelka lidstva.
„A když se to ještě míchá, vodka, červené, bublinky, koktejly, pivo… Fuj, že se nestydíte, vy nekulturní barbaři!“
„Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte, jak kdysi kdosi, nevím kdo a kdy, řekl,“ pronesl s námahou vousatý spolužák. „Popojedem!“
A obrátil do sebe dalšího frťana.

„Vy jste všichni tak pitomí, to se tu matiku nemůžete naučit? Furt byste jenom ode mne opisovali, teď se to provalilo, soudružka učitelka mi nevěří, že jsem vám to nedávala opisovat dobrovolně, jestli mi dá pětku jako vám, tak budu mít zkaženej průměr, nebo jestli nám dá jinou náhradní písemku, tak se na ni budu muset zase připravovat a nestihnu ten referát na občanskou nauku, leda bych nešla na pionýrskou schůzku…“ třídní šprtka už sotva sípala.
„Nemel pantem, stejně ti vrže,“ vyštěkl na ni jeden z těch „nevděčníků“ využívaje přestávky ve šprtčině monologu. „Dyť seš ráda, že můžeš bejt užitečná.“

Přeplněná tramvaj. Někteří sedící bez zaujetí civí z okna. Stojící se v zatáčkách synchronizovaně klátí.
Na sedačce proti mladé matce se synkem sedí stará paní s holí. Kluka upoutá bábinčina hůl.
Jedno kopnutí… a další…
„Mladá paní, nemohla byste chlapečkovi říct, aby mi nekopal do hůlky? Kdyby upadla, neohnula bych se pro ni,“ žádá slušně stařenka.
„Ani omylem. Ať sám uváží, co je správné. Neuznávám sekýrování.“
Vedle stojící mladík vyndá z pusy žvýkačku a rozvážně ji napatlá mamině do vlasů.
„Měl jsem stejnou výchovu a uvážil jsem, že je správné udělat tohle.“
Potlesk okolí. Žádné další kopnutí se už nekonalo.

Jak ji nesnášela. Neopomněla vytknout sebemenší chybičku. Arogantní, nesmlouvavá ZUBATÁ. Tak ji v duchu přezdívala. Nedávno totiž přišla s „klapačkami“. Z celé tváře bylo vidět pouze nepřirozeně obrovské zuby. (Nebyla si jista, zda mělo jít o reklamu nebo pomstu doktora.) Právě je cenila v hysterickém záchvatu. Vřeštěla. Před jejím jekotem si celá ulice zacpávala uši.
Náhle zalapala po dechu s pusou dokořán. Nepříčetné ženě vypadla zubní náhrada na zem. „Dobře Ti tak!“ překvapení si zamnulo ruce.
Desetileté soužití s tchýní vykonalo své. Přidupla protézu. Zavrtěla patou, jakoby hloubila důlek na kuličky.
„A bude tady ticho!“ opovážlivě dala ruce v bok.

Staříček seďáli na lavečce před domem, v ruce mněli fajfku a troubelí svědomitě školili mladú generáciu.
Ogar ležál, gatě na půl žerdě, a staříček držáli dialog: chvíli hovořili oni, chvíli si rozprávěl troubel s ogarovou zadnicí:
"Tož Ondrášku, vezmi si také Desatero. Cti otca svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi. A ty nectíš. Rady dobré nedbáš. Říkal jsem: jednou do téhodňa v sádku trávu sekej, ať podrůstky nestačí zdřevnatět. Ty se radšej za robkami ohlížáš a nesečeš. A nepovídaj, že sečeš. Jak jináč mi vysvětlíš, proč je kosa jak ščuka zubatá?"

Přes stránky ostravských skautů se našla útulně působící klubovna v Zábřehu. V seznamu byla sice až poslední, ale vypadala dobře a v zamýšleném termínu byla volná. Cena tradičně příjemná, vybavení podle fotek velice dobré, dostupnost z nádraží byla též slíbená slušná.
Srazy se na skautských klubovnách pořádají už spoustu let, tak bylo krajně nepravděpodobné, že by se zrovna tentokrát zrovna ubytování nějak pokazilo. Raději se pečlivě připravoval program a všechno kolem.
Určitě by se dalo statisticky prokázat, že když vám dvě hodiny před organizovanou akcí zvoní mobil, máte průšvih.
"Drobný problém. Ten Zábřeh není Ostrava-Zábřeh, ale Zábřeh na Moravě."