Ze života (nikoliv mého)

Srdíčko naráží na stěny drobného zvonku a na tvářích malých holčiček, které mě obstoupily, svítí překrásný úsměv. Rozesmáté dívenky radostně poskakují, sledujíce moji ruku potřásající zvonečkem. Ve druhé ruce mám již připravenou paličku od xylofonu a v puse spirálovitou frkačku.
Pro zvukové hříčky na dětských oslavách jsem vyhledávána již dlouho. Ještě se nenašlo ani jediné nespokojené děcko.
O to divnější mám tedy pocit, když vidím úplně vzadu, v rohu místnosti, smutné děvčátko schoulené u stěny. Přerušuji proto program, prodírám se davem dětí, přistupuji k lidskému klubíčku a pátrám po příčině problému. Odpověď přichází ve znakovém jazyce.
(…Bude třeba pozměnit program.)

„Levné výrobky v dobré kvalitě!“ poradí vám náš vůdce, milovaný Kim Čong-un, který se zasloužil o nejmodernější a nejlépe vybavený internetový obchod v naší krásné vlasti! Vždy, když si nebudete vědět rady, vám na našich stránkách doporučí například domácí potraviny a léky. Jako první na světě můžete platit výhradně kartou.

Malá Janička měla staršího bráchu. A staršího bráchu jí dávali vždy za příklad, protože byl prostě šikovnější.
Janička taky nosila domů skoro samé jedničky, ale zatímco ona si drhla prsty na kytaře a nikomu svou hrou radost nedělala, smyčec jejího bráchy na strunách jen bruslil.
Janička ale chtěla rodiče potěšit, a tak se pilně učila a trápila, a nakonec se na konzervatoř rok po bráchovi dostala.
Malá Janička je ale dneska Jana, pracuje jako kuchařka, ale občas hraje s orchestrem.
A zatímco se houslisté a klarinetisté snaží, ale stejně nejsou moc slyšet, Janu s jejím úderem do gongu nikdo nepřeslechne.

To kotě našel Pepan jednou večer promoklé u domu a neměl srdce ho tam nechat. Když se s ním dělil o párek k večeři, vzpomněl si na babiččino „do tebe to padá jak obilí do mlátičky“ a to jméno kocourkovi zůstalo. Pak mu kolega přinesl štěně, že ho jinak manželka nechá utratit. Pochybovačně pohlédl na kocoura, ale když se štěně přibatolilo k Mlátičkovi, olízlo mu čumák a padlo na záda, bylo jasno. Jen se z radosti neměli opít a pojmenovávat nový přírůstek. Když pak totiž Pepan svolával z okna zvířata hlasitým „Mlátičko a Kombajne, pojďte žrát“, chechtalo se celé okolí.

Dělala jsem to nerada, ale vy byste se snad na mém místě zachovali jinak?
"Tak pojď, rodiče už spí."
"Jo, jdu za tebou. Ale je tu strašná tma!"
"Co si čekala, jsou dvě ráno...Máma má peněženku na nočním stolku, tak bacha."
"V klidu, ta se jen tak neprobudí."
Otevírám dveře do ložnice a sestra míří přímo k mámině straně postele.
"Rychle!"
"Jo...Au!!"
Ozvala se rána. Peřina se neklidně zavlnila.
"Pšt! Dělej! Seš nenápadná jak mrkev v zimě!"
"Jako co?"
"To je fuk, ber prachy a jdem."
Před barákem na nás totiž čeká týpek, co má vždycky bezva perník.

Snažil se plně soustředit na svůj domácí úkol. Dlouho. Jenže se nemohl dobrat smysluplného řešení...
Když se o hodinu později probudil, v sešitě měl různé čmáranice a pod onou rovnicí s jednou proměnnou stálo:
Má krásná Neznámá,
již dlouho sleduji Tvé ladné křivky a přemýšlím, jak Tě vypočítat. Marně.
Ač Tě mám skoro na dosah propisky, stále mi unikáš. Asi je mi to souzeno.
Prosím, slituj se nade mnou a odhal mi všechna svá tajemství...
Znechuceně vytrhl list ze sešitu a jal se znovu počítat.
I když tak nějak podvědomě tušil, že oblast jeho akademických zájmů leží někde úplně jinde...

Na stole za ním zazvonil talířek se sendvičem.
Zakašlala, ale už se naučil ji ignorovat.
Když se za ní zavřely dveře, položil křídu a svalil se ke stolu.
Prozkoumal sendvič, očividně se neřídila jeho receptem. Příprava receptu mu zabral pěkných pár hodin a recept to byl dlouhý. Kromě množství chleba C, slaniny S, nulového množství salátu L započítal i správné množství majonézy M, nepřímo úměrné vzdálenosti Země od Slunce.
Zavolal na ní, aby ji na chybu upozornil.
Na její sabotáže byl zvyklý, nedávno mu smazala celodenní výpočty a napsala na tabuli nesmyslný vzorec 128√ey80.
Před domem pro ni zastavil taxík.

Nejdřív byl jako všichni malí kluci. Říct mu, ať se nedívá, byl nejjistější způsob jak získat jeho pozornost. Krvavé scény ve filmech, veškerá překvapení, nic se nemohlo schovat před jeho nekonečnou zvědavostí.
Občas to člověku trochu lezlo na nervy. Například při hře na schovávanou ho už skoro nikdy nenechali stát u pikoly. Nedalo mu to. Vždycky se podíval.
Problém nastal, když z toho nevyrostl. Pubertální dívky se červenaly jako růžičky, když je neposlechl a koutkem oka sledoval, jak si převlékají tričko. Brzy také zjistil, že se mnohem lépe kouká, když o něm nikdo neví.
V šestnácti si pořídil první dalekohled.

Marie si doma připadala jako návstěvník na nepřátelské planetě..Soupisy povinností a zákazů, které po domě rověsil její otec se podobaly mřížím vězení..
Její pokoj- díra, noc, ticho, vítr za oknem.. Nekonečno stejných dnů, jeden za druhým, zima, jaro.. Teď byl podzim.. Odešel se opít, obyčejně to dělal doma, ale čas zabíjaček lákal ven..
Po půlnoci se svalil opilý v předsíni, hlasitá rána,pro Marii výstřel ze startovní pistole.
Zbalila si.. Plížila se po schodech, v tom otevřel oči. Tiše, ale rozhodně šeptla: "Teď se nedívej"! Stisk povolil, oči se zavřeli, do tváří se opřel vítr s vůní padajícího listí.

Sluneční paprsky přes okenní sklo hřejí a svádějí ke snění s otevřenýma očima.
Křída vrže po tabuli. S vypětím sil k ní pozvedne oči, ale myšlenky se toulají daleko odtud.
Slunce připomíná léto. Prázdniny, vodu a pláž.
Profesor něco říká, ale nevnímá ho. V uších mu zní JEJÍ smích.
Obraz třídy mizí. Znovu vidí její dlouhé vlasy třpytící se tisíci kapkami vody.
„Která proměnná v tomto vztahu je nezávisle proměnná a která je závisle proměnná, studente?“ vyruší ho ze snění profesorův přísný hlas.
„Nezávisle proměnná... nezávisle proměnná je když…“
Přece ona, jeho Julie, je nezávislou proměnnou i konstantou jeho života.