Ze života (nikoliv mého)

Nic neviděl. Hlava ho bolela jako střep. Byla mu zima. Napadlo ho, že by mohl zkusit otevřít oči. Viděl jen hustou bílou mlhu a pár stínů. Slyšel pípání ptáků. Pod rukou nahmatal jehličí. Les? Jak se sem vůbec dostal? Panebože, to teda zase byla pařba.
Namáhavě se zvedl na všechny čtyři a tupě zíral před sebe. Popolezl dopředu. Z mlhy se vynořilo křoví. A z toho křoví… zadek. Nahý zadek úctyhodných rozměrů.
„Ty úchyle, to se dělá, šmírovat tady?“ rozříznul ticho ječivý ženský hlas.
Rána deštníkem do hlavy od rázné společnice ulevující si houbařky ho odeslala zpátky do říše snů.
-------------------------------------------
Pozn: jaký téma, takový drabble :-o

Tři přátelé vyrazili v srpnu na rockový festival do Trutnova. Bavili se náramně, muzika byla skvělá, pivo taky, jen to horko je strašně trýznilo. A protože ho nemírnilo ani dobře chlazené pivo, které konzumovali v hojné míře, rozhodli se odjet domů. Když šofér vystřízlivěl a mohl řídit, pracně nasoukal své přátele do zeleného Trabantíka a vyrazili na cestu.
Horko je stále trápilo a tak se zastavili u Pískovny v Adršpachu. Koupání tady bylo zakázáno, ale srpnové vedro přinutilo jinak zákonů dbalé občany zbavit se veškerých svršků a skočit do ledové vody.
Nejdřív se na břeh vrátil šofér a rychle se oblékl. Když se z vody hrnuli i jeho přátelé, kde se vzali, tu se vzali, objevili se tam strážci parku.
„Víte, že je tady koupání zakázáno?“ ptali se přísně.
Švestka to považovala za nespravedlnost a svůj názor uniformám sdělila.
„Slečno, nechtěla byste si vzít něco na sebe?“ ptali se šokovaně ti dobří muži. Švestka si nasadila na hlavu klobouk a pokračovala v diskuzi.
Šofér neváhal a hodil kamarádku zpět do ledové vody, aby se konečně vzpamatovala. Tohle strážci parku ocenili a tak tři kamarádi vyvázli bez pokuty.
A přátelé, tento příběh je pravdivý, protože mi ho vyprávěl P. Pája Pohodář.

Autor dopsal povídku a s úlevou zaklapnul počítač. Hrdina překonal všechny nástrahy a po několika téměř beznadějných situacích a pár drastických scénách zlikvidoval padoucha ohrožujícího svět.
Zítra to pošle betě. A spolužačce. Ve škole mívala nejlepší slohy. A ségře. A kamarádovi.
Ségra měla námitky ohledně razantnosti hrdinových zásahů. Spolužačka změnila hrdinův způsob vyjadřování. Mluvil teď jako anglický gentleman. Nejdelší rozbor přišel od bety - správný hrdina nechytračí, nekleje, nepije, nekouří, jedná čestně a eticky a nikdy nedělá všechno sám.
Autor opravil povídku a znovu rozeslal.
Od kamaráda přišla krátká odpověď: „Je to mdlý a vo ničem. Kde tam máš ňákýho hrdinu?“