Testovací téma pro DMD 2014

Popíjeli čaj v tygřím pokoji a bylo na první pohled zřejmé, proč se mu tak říká.
Nad pohovkou (se žlutočerným potahem) byla pověšená tygří kůže, nad krbem vycpaná hlava a celou místnost plnily předměty dovezené z Indie.
Doktor vstal a odložil prázdný šálek, „Pojďte mi ukázat tu ruku, ať vás můžu vyšetřit…“
Hostitel se chvilku nechápavě díval a pak se dlouze a hluboce rozesmál. Prázdný pravý rukáv se mu přitom volně klátil podél těla.
Poklepal levou rukou na zasklenou skříňku pod tygří hlavou, „Tahle ruka mě bolí, doktore…“
Na rudém sametu uvnitř ležela obrovská dvouhlavňová perkusní pistole a hromádka kostí.

„Sila je alibistická sociálna konštrukcia s cieľom objektivizovať zdanlivo iracionálne pohnútky konania menšiny prekognitívne nadaných jedincov.“
„Ach tak. Čo ich teda skutočne motivuje?“
„Účelom vzájomnej deštrukcie je udržiavať dynamickosť ontogenézy druhov, na ktorých midichloriany parazitujú.“
„Takže v boji Jediov proti Sithom nejde o dobro a zlo?“
„Sithovia sú organizácia obsedantne-kompulzívnych paranoidných schizofrenikov so sklonmi k megalománii.“
„Tak preto sú vždy len dvaja.“
„Rád rytierov Jedi je politicky orientovaná cirkev, ktorej dogma je tak vzdialená akémukoľvek semisentientnému inteligentnému druhu v známom vesmíre, že ich jediným nástrojom na konvertovanie je systematické preprogramovanie v ranom veku dieťaťa.“
„...daj si ešte trochu Veritaséra, Anakin.“

"Synu," řekl Trevor Bruttenholm.
Hellboy se podvědomě naježil. Tohle vždycky znamenalo příval něžností nebo výčitek.
"Ta tvoje zpráva," zamával Bruttenholm několika papíry. "Je příliš rozvleklá a košatá. Nejde přímo k věci."
"Kde myslíte, pane?"
"Třeba tady. Ogopogo chytil Abeho Sapiena za pás. V tu chvíli se mi úplně obrátil v žaludku ten hamburger, co jsem si dal v Asthonu. Koho proboha zajímá Ashton a tvé žaludeční pocity?"
"Myslel jsem, že zpráva má vtáhnout čtenáře do děje..."
"To jsou ty tvé návyky z fanfiction! Tohle je realita, chlapče! Okamžitě to koukej předělat!"
"Ale..."
"A ať to nemá víc než sto slov!"

Ta blonďatá rajda je odpornější než ten pošuk Rasputin, kolem kterýho se vine. I Kroenena by trumfla, kdyby ten písečnej panák nebyl už konečně tuhej.
Red znechuceně odhodil nedopalek havana.
"Abe," zahučel, "už s tim budeš hotovej?"
"Trpělivost, příteli," odvětil rybák pomalu a v obranném gestu vystavil obrovi na odiv plovací blány. Druhou rukou dál cosi kutil ve složitém mechanismu.
Z úkrytu za cihelnou zdí dobře viděli, co se děje. Pár uniformovaných poskoků právě přivezl na ochoz hlavní stoky skleněnou celu. Plnou plamenů. Ohnivzdornou.
"Liz!" vydechl Red bezhlasně.
"Hele, Abe, nemáme čas. Vyřídim to s nima po svym," zacvakl zásobníky.

Daniel von Drak se potil nad písemnými pracemi čtvrtých ročníků. Chvílemi zatínal zuby, střídavě se pobaveně smál.
"Efektivní velikost populace? Těsně před přemnožením.... Kreativní," usoudil kantor.
I po něm, když se uživí. Bylo k odpovědi připsáno jiným rukopisem.
"Ale, ale. Spolupráce? Zdá se, že budu ve středu zkoušet," pomyslel si Daniel a vrátil se k opravování.
O nějaký čas později dosáhla hladina černého čaje v jeho hrnku dna. Daniel si povzdechl, odložil opravenou písemku a šel si udělat další dávku svého legendárního černého čaje dodávaného jistým velmi laskavým duchem ze Srí Lanky šestnáctého století zachráněným před vymítáním ve století jednadvacátém.

„Podívej,“ chytla mě v kuchyňce, „vidíš to tam? Není to žádná dálnice, ale...“
„Ještě spím a je tu špatný světlo.“
Odvlekla mě k oknu. „Když to takhle nakloníš, tak je tam trochu vidět, hele!“
Na těhotenských testech není zdaleka nejhorší, že vám někdo mává u nosu svou zaschlou močí, zatímco si zaléváte kafe. Viděla jsem jen úpěnlivé přání a osamělý kontrolní proužek. Mám visus 1,75 a jsem odolná proti sugesci.
Během dne někoho přesvědčí, nechá si poblahopřát a bude pár dní šťastná. Zase.
„Musím jít,“ mávla jsem neurčitě rukou směrem ke kanceláři.
Nevím, jak tímhle testem našeho přátelství projdu.

Pokusný subjekt zmizel ze záběru. Pak se ve sluchátkách ozvala rána a já málem ohluchl.
„007?“
Zapraskání statické elektřiny.
„Co to bylo?“
„To se chci zeptat já vás, 007.“
„Vybouchlo to!“
„Aha!“ Popadl jsem fix a začal psát poznámky na tabuli.
007 se vrátil zpátky na obrazovku (tisíceré díky systému veřejných kamer a vládě, která ho prosadila!). Zaujalo mne, že je mokrý. Zaostřil jsem obraz. Vedle 007 tryskal z chodníku mocný sloup vody.
„Hydrant,“ konstatoval jsem. „Vyhodil jste do vzduchu hydrant. To bylo odvážné.“
„Ten zasr... krám spustil!“
Pokrčil jsem rameny.
„Já vám říkal hned, že vybuchující pero je nesmysl.“

"Poslyš, Ro?"
Pravidlo první: Nikdy si nepořizuj mladšího bratra, který tvrdošíjně odmítá používat tvé celé jméno.
"Co je to za země tady dole?"
Pravidlo druhé: Nikdy si nepořizuj mladšího bratra, který nadevše miluje staré mapy.
...
"Ro? Proč jsi říkal, že už tam nemají krále? Vždycky se zatváříš tak smutně, když o tom začnu."
Pravidlo třetí: Nikdy si nepořizuj mladšího bratra, který klade ty nejsprávnější otázky.
"Všechno má svůj čas, Esteli."
"To se ti říká, Ro. Vy elfové máte na všechno tolik let!"
Pravidlo čtvrté: Nikdy si nepořizuj mladšího bratra člověka. Vědomí, že o něj jednou musíš přijít, totiž šíleně bolí.

Nervózní listování v sešitě.
V několika sešitech.
V sešitech obsahujících Islandskou ságu, Star wars kecy a pseudo-Austenovou.
Venku prší.
Zírání na text, na kalendář, na jiný text, do stropu, z okna.
Brouzdání po netu.
Proč mi nikdo nekomentuje na blogu a livejournalu???
Zírání do sešitů.
Ječení sprostých slov na hrdličku, která žere zrní určené pro sýkory.
Zírání na podlahu.
Oběd.
Venku stále prší.
Zírání do sešitů.
Hopkování po zahradě.
Venku stále pr - HEPČÍ! - ší.
Brouzdání po internetu.
Žádný komentíky, žádný nový příspěvky.
Zírání na seriál.
Venku neprší?
Zírání z okna.
Už aby byl ten duben, nebo se toho bloku nezbavim!

Edvin na Llanuwchllyn nezapomněl.
Svoji vísku navštívil krátce poté, co vylezl ze Sarkofágu, a musel uznat, že se tamní obyvatelé docela činili. Kolem vedla železnice, jenom na náměstí fungovaly tři putyky a před radnicí stála docela velká socha, která vysvětlovala, proč se na něj všichni divně dívají. Jeho socha.
Lidé se záhy přestali divně dívat a začali ho jednoduše pronásledovat, dožadujíce se podepsané fotky. S nadějí se vrhl do studny, kde doufal najít klid nebo smrt utopením, ať už ve vodě nebo v pivu trpaslíků z Podllanuwchllynu, každopádně měl smůlu.
Padal totiž bezmála hodinu a místo klidu našel Říši divů.