DMD č. 2. pro 2. 4. 2011. Téma: Klobouk ve křoví

Varování: Černý humor. Velcí plazi. Berní úřad!
Bethany Fairfaxová byla překvapená opravdu velmi zřídka. Tentokrát se však – když se ozvalo důrazné zaklepání na dveře – nemohla ubránit jistému mírnému úžasu.
„Dobrý den. Jsem Hugo Krutibrk z berního úřadu. Musím Vám sdělit, že dlužíte státu New Orleans daň z nemovitosti za...“ úředníček v buřince na moment ztratil nit, když v papírech uviděl zcela nepravděpodobný údaj,. „... za dlouho! Bude vám doručena soudní obsílka...“
Větu už nedokončil. Kolem kotníků se mu obtočil šlahoun břečťanu a vzápětí milý mužík zmizel pod hladinou bayou. Po chvíli se vynořil dobře vykrmený aligátor a vyplivl požvýkaný klobouk.
„Ale odvahu měl,“ podotkla Bethany. Zahrada spokojeně zapředla.

„Příteli, budeš se ženit,“ oznámil Palpatin Lordu Vaderovi.
Otřásl se.
Byla tlustá a ošklivá.
Ropuší hlavu jí zdobil klobouček s ovocem.
„Dívka z nejlepší rodiny,“ cukroval Imperátor. „Vezmi ji na procházku.“
„Jak si přejete, Mistře,“ odtušil Vader pochmurně. „Půjdeme do zahrad.“
„Vy svůdníku,“ zalaškovala hlasem rozštelované cirkulárky.
Palpatin dojatě hleděl za odcházejícím párem.
Vader nerozuměl kytkám, ale bičující strom znal dokonale.
Smrtící solitér, chloubu každé zahrady.
Postrčil snoubenku mezi nevěstinu závoji podobné větve.
„Drahá, kochejte se,“ zapředl pokrytecky.
Šlahouny bleskově vystřelily do prostoru, celou ji obalily.
„Můj klobouk!“ zaječela.
Vrátil se k císaři.
„Kde máš nevěstu?“
„Hledá klobouk ve křoví.“

Edith ještě chvíli marně bojovala s přezkami kufru, ale nakonec se vzdala. Celou knihovnu si do Bradavic vzít nemůže. Otevřela zavazadlo a zoufale se probírala pomuchlanými barevnými obálkami svých oblíbených knížek. Jedna z nich, chudinka osamělá, bude muset zůstat doma. Edith zavřela oči, namátkou vybrala jeden titul a otevřela ho.
Dobře si pamatuju, jak mi moje babička říkala, že správná dáma by měla mít neustále něco na sobě, a to nejen v posteli, a to je tedy důvod, proč považuju za vhodné nechávat si na hlavě klobouk.
Edith knížku rychle zaklapla a nahmatala seznam školního vybavení. Ten klobouk byl povinný.

První věc, kterou se v tomhle domě naučíte, je neptat se. Jenže tohle už VÁŽNĚ přehnali...
Chvilku trvalo, než tu věc vypáčila z rododendronů na světlo Boží. Byla navlhlá. V krempě zel zubatý oblouk. A lékárník byl od včerejška pohřešován.
Vtrhla do salonu a výmluvně zamávala předmětem doličným.
Dvojčata vzhlédla. Richard se omluvně ušklíbl a pokynul jí jehelcem. Stehů na bratrově kotníku rychle přibývalo.
"Podívej," řekl Andrew, "včera ráno tu byl trochu zmatek, a ... já se obávám, že nám musely proklouznout do zahrady."
Alžběta tiše proklela vlastní představivost. Nenakouknout pod gauč bylo mimořádně těžké.
Ponožky potichoučku předly. Vypadaly poněkud přežraně.

Stmívá se či rozednívá? Neurčité šero ze všech čtyř světových stran. I vítr vane jakoby odnikud. Cuchá mu vlasy stále stejně. A on se točí a točí, na jednu stranu, druhou, třetí, čtvrtou, a i vítr se točí. V očích štípe prach.
Suché listí šustí mezi sem tam poházeným kamením. Ten strom už není, co býval. Zelené listy zčervenaly, zežloutly, zhnědly, opadaly. Větve se ulámaly, když se na nich znovu a znovu pokoušel oběsit. Z majestátního stromu, rozcestníku v poušti, nezbylo nic než staré křoví. V spletenci mrtvých kořenů leží prachem prolezlý klobouk.
V očích štípou slzy.
„Vladimíre!“
Už nepřijde.

Na zádi Černé perly seděl s pohřebním výrazem kapitán Jack Sparrow. Nešťastný pohled kokršpaněla upíral kamsi do prázdna. Ruce měl bezvládně složené v klíně. Chlapi z posádky ho obcházeli velkým obloukem a doslova po špičkách, aby ho snad nevytrhli z jeho zadumanosti. Jen občas po něm hodili kradmým pohledem, zda se neprobral k životu.
S dupotem z podpalubí vyšel Will Turner. Jeho zrak okamžitě padl na netečného Jacka.
„Co se mu stalo?“ zeptal se kolem procházejícího pana Gibbse.
„Pssst! Ne tak nahlas“ zašeptal Gibbs a ohlédl se po Jackovi „Truchlí. Když jsme nabírali vodu, tak ve křoví ztratil svůj klobouk“

Opět se mi zdá o stejném místě. Kolem mě vedou horké trubky. Vypadá to tu jako kotelna. Ale dnes je ten sen jiný. Tak hrůzostrašně živý.
Zaslechla jsem vrzání kovu o kov. Následně blížící se kroky. Rozběhla jsem se, ale kroky se zdály čím dál blíž. Zastavila jsem se a zaposlouchala. Byla slyšet jen unikající pára. Náhle mě někdo chytnul za rameno a prudce otočil. Hrůzou jsem zavřela oči a instinktivně máchla rukou mířejíc při tom útočníkovi na hlavu.
Probudila jsem se a v rukou držela hnědý klobouk. Vedle mě spokojeně dřímal Freddie. Proč si bere svůj klobouk do postele?

Cvak!
Čepel vystřelovacího nože vyskočila a jeho majitel se vrhnul do akce.
„Páni!“
Z křoví doslova svítil klobouk macatého hřibu.
Znát svá místa se vyplatí, pomyslel si šťastný houbař.
Opatrně pokleknul a sklonil se nad houbou.
Zvláštní.
Půda kolem byla jakoby rozrytá. Naklonil se blíž, připravený svůj úlovek vyloupnout ze země, když tu se země rozevřela a vyrazily z ní bělavé šlahouny.
Když konečně uvěřil, že se to děje doopravdy, začal křičet. Ale už bylo pozdě. Už neutekl.
Během chvilky bylo po všem.
Z křoví doslova svítil klobouk macatého hřibu.
Vypadal o něco větší.
Jojo, znát svá místa se vyplatí...

Poznámka: Pokračování předchozího drabblu!!! Za komentář děkuji Danae!
Vraceli se do hradních komnat. Cítili šampaňské, jak jimi lehce probublává a v uších zaznívala ta proklatá melodie. Začalo sněžit. Drobné vločky dopadaly na jejich propletené prsty, kde se okamžitě rozpouštěly. Večerní vítr sblížil černé vlasy s hnědými.
„Je zima. Nepřemístíme se?“
„I zima může být romantická...“ Tohle jako souhlas nevypadalo. Vytáhl hůlku a vyčaroval klobouk. Alespoň se pokusí zahřát si hlavu.
„Nechceš taky jeden?“
„Csss! Stejně ti uletí.“ Vytáhla měkký vlněný šál a zachumlala se do něj. Šibalsky zamrkala.
Měla pravdu. Snad na tom nesla vinnu, snad za to mohl vítr. Klobouk se vznesl a odplachtil do nejbližšího křoví.

„Pred mnoha a mnoha lety...“ vypravi Hermiona.
„Ale Mio,“ knoura Ron, jak zranene zvire.
„Je to za domaci ukol, Rone, hned na zitra,“ rozciluje se strapata divka.
Ron znudene prevraci oci a snazi se predstirat zajem.
„Takze pred mnoha lety, sir Nicolas...“
„A jeje.“
„Rone!“
„Uz mlcim!“
„Sir Nicolas mel byt pasovan na musketyra, ale chybela mu jedna zasadni vec.“
„Hm.“
„Rone!!!“
„Vzdyt mlcim, no...“
„Pravy musketyr musel nosit klobouk.“
„Musel nosit klobouk nebo hlavu?“
„!!!... A aby si ho zaslouzil, musel ho najit...“
„To je teda pekna kravi...“
„Rone!!! A klobouk byl ukryty ve krovi...“
„Hm, fakt zajimave, no...“