DMD č. 2. pro 2. 4. 2011. Téma: Klobouk ve křoví

Po obloze se honily temné mraky, do tváře se mi opíral vítr.
Snažila jsem se mu to rozmluvit, ale neposlechl. Jen se mírně usmál, pokývl hlavou a šel.
Trhla jsem sebou, když jsem koutkem oka zahlédla černou šmouhu. Ale byl to jen černý klobouk, se kterým si pohrával vítr. Jeho buřinka, na kterou s takovou oblibou poklepával. S ní dokázal téměř cokoliv. Když jsem byla malá, vzhlížela k jeho bílé květině a hrála si s černým deštníkem, nikdy by mě nenapadlo, že jednou uvidím jeho smrt.
Klobouk přistál v křoví nedaleko a chvěl se tam jako smutné memento dětských iluzí.

Rande u Rotundy. Trochu tradice, trochu krutej žert.
V Budči rotunda není, na vnitřní straně ne.
Ale když se Nela soustředěně podívala, zahlídla odraz té z vnější strany.
Proto se tomu plácku říkalo takhle.
Poryv větru se prohnal křovím. Nela napnula oči.
Když se ve vzduchu ozval altový podtón, vítr skrz hranici profukoval maličkosti. Nela jich měla celou sbírku.
Z křoví se vykutálel klobouk.
Zvedla ho a chvíli přemýšlela kdo ho ve vnějším světě ztratil. Pak si ho nasadila na hlavu.
Na přednášce o bezpečnosti v magickém prostoru nedávala pozor.
Když si klobouk sundala, její oči nebyly tak docela její.

Muž v černém prchal přes poušť a pistolník mu byl v patách. Jenže tentokrát si Pistolník pamatoval. Pamatoval si růže i stoupání do nekonečných pater Věže, pamatoval si hrůzu před ohořelým sloupem, pamatoval si je všechny. Susan, Jaka i Eddieho. Něco se pokazilo a on si pamatoval.
Vzpomínky v jeho hlavě bzučí, některé docela tiše, jiné řvou, klejí a hořekují.
Kulka určená Muži v černém se nakonec stane Pistolníkovým vysvobozením.
Večer se písek ochladí na snesitelnou teplotu a z úkrytů se pomalu vyplíží obyvatelé pouště. Na každého se dostane.
Po roce z Pistolníka nezbyde skoro nic.
Starý klobouk ve křoví.

„To nie je možné...“
Všade na okolí boli známky bojov. Vo vzduchu sa vznášal zápach rozkladajúceho mäsa. Po okolí boli kaluže zaschnutej krvi. Nevideli ďalej do lesa, ale vedeli, že pohľad za stromy nebude príjemný. Ich životy boli preplnené vojnami a zabíjaním, ale to, čo predpokladali za krovím, určite patrilo k tomu najodpornejšiemu, s čím sa doteraz stretli.
„Pred pár dňami sa tadeto prehnalo tristo orcov...“
„Rohanskí ľud nemal šancu...“
„To nie je možné...“ opakoval Aragorn prekvapene. Jeho pohľad sa upieral na krovie, v ktorom bol starý, zakrvavený, špicatý klobúk... Rovnako známy, ako jeho majiteľ. „Gandalf predsa nemôže byť mŕtvy...“

Tohle už přeci někde viděl. Skupinka veselých tvorečků, létající na nadýchaných obláčcích? Tenhle zvláštní, ale podivně známý výjev ho zvedl z houpacího křesla, ve kterém až dosud spokojeně klimbal. Kdyby tady byl Šňupálek! Sice stále zapomíná, kam si dal harmoniku, ale pořád mu paměť slouží lépe, než jemu. Jenže on musel zase vyrazit na toulky. Navzdory tomu, že už chodí jen s hůlčičkou!
Nazítří si Muminek vyšel na zdravotní procházku podél řeky a najednou mu všechno došlo. To když spatřil nezvyklou barvu vody. Malinovka! No jistě! Nemusí se ani rozhlížet, aby věděl, že tady někde bude. Čarodějův klobouk ve křoví.

V noci se les změní. Černé neklidné stíny matou. Kořeny chytají za kotníky, kameny se zrádně protáčejí pod nejistou nohou. Pavučiny se otírají o tváře. Větve se podivně kroutí, sklánějí se blíž a člověk rozumí i nerozumí šepotu listí. Tehdy se do mysli vplíží strach a srdce se sevře úzkostí.
Moderní racionální člověk však nepodlehne. Divoká zvěř se tu nevyskytuje a pohádky o strašidlech jsou k smíchu.
Vždyť není sám. Probliklo modré světýlko. Pohybuje se. Někdo si tam svítí mobilem.
Zahvízdá, aby na sebe upozornil, a klopýtavě zrychlí.
Později se najde na okraji bažiny ztracený klobouk a taška s notebookem.

Ten vzkaz napsal kdosi obyčejnou tužkou. Písmenka, každé jinak veliké, se klátily na papíře jako opilí námořníci.
MILÍ PANE!
JE NÁM HROZNĚ LÝTO ŽE SME SI TEN KLOBOUK PŮČILI BEZ PTANÍ. FAKT MOC. ALE BYL TO TEN NEJLEPČEJŠÍ KLOBOUK NA SVJETĚ A PROŽILI SME S NÍM NÁDHERNÉ ČASI. TAK SE NA NÁS PROSÍM MOC NEZLOBTE.
TEĎ VÁM HO VRACÍME ZPÁTKY. UŽ SME STAŘÍ A V KLOBOUKU NÁM JE ZYMA. HLAVNĚ RÁNO.
UNITŘ NAJDETE VAŠI ODMĚNU. DOUFÁME ŽE SME VÁM NESPŮSOBILI TĚŠKOSTI.
MĚJTE SE KRÁSNĚ!
B B
Kouzelník Pokustón vytáhl z klobouku svazek čerstvých křupavých mrkví. Oči se mu zalily slzami.

„Cítím se tak jistější.“
„Jenže to je právě chyba. Musíš spoléhat sama na sebe, na své znalosti, zkušenosti, schopnosti. Na svoji sílu. Nepotřebuješ žádné berličky.“
„Takže ho mám zahodit? No dobře,“ rozmáchla se. „Ale minule jste říkala, že je znakem našeho stavu, že ho mám používat.“
„Nesnaž se mě přesvědčit, žes to nepochopila. Je to symbol. Když tě v něm uvidí vesničané, hned budou vědět, kdo jsi. Nosit ho kvůli nim je dobré. Nosit ho sama kvůli sobě, to je chyba.“
Další lekce… pomyslela si Tonička a šla svůj špičatý klobouk vylovit z toho pichlavého křoví, kam před chvílí zapadnul.

Varování: Temná, zlá a ošklivá verze.
Alice si promnula oči. Věděla, že sní. Musí snít. Protože tenhle svět přece neexistuje.
Snažila se vzpomenout. Už tu někdy byla, kdysi dávno.
„Jen dětské vzpomínky. Na tohle už jsi trochu stará, nemyslíš, Alice?“ zamumlala a marně se snažila o vlastní probuzení.
Nebe bylo šedé, s hustými mraky od obzoru k obzoru. Všechno kolem ji děsilo. Napůl shnilé muchomůrky. Mrtví motýli a vážky s utrhanými křídly. Nechtěla se vydat na cestu, ale něco ji nutilo. Po chvilce se zastavila u spáleného keře. Uchopila velký oranžový klobouk a se zájmem si ho prohlížela.
Jaká škoda, že si nikdy nevzpomněla, komu patřil.

Seděla u ohně, poslouchala písně na oslavu Dračí noci a v rukou žmoulala starý potrhaný klobouk. Přemýšlela, jak dlouho je už v Aldormě a uvědomila si, že to je více než rok.
Rok nového života, který si ale nedokázala užít, protože ji dodnes trápily vzpomínky na ten minulý.
Copak tě trápí, maličká? Ozval se drak v její mysli.
Přemýšlím nad minulostí. Odpověděla mu myšlenkou.
Stále tě trápí? Cítila, jak se jí snaží utěšit, ačkoliv to nepotřebovala.
Překvapivě už ne. Zareagovala, usmála se a zahodila klobouk do křoví. Spolu s ním odhodila i svoji minulost a rozhodla se konečně žít naplno.