Čekání na Godota

Obrázek uživatele Keneu

Uprchlice

Drabble: 

ESTRAGON: Už se setmělo a on nikde.
VLADIMÍR: Myslíš Godot?
ESTRAGON: Kdepak Godot, myslím toho kluka.
VLADIMÍR: Ty nevěříš, že Godot přijde?
ESTRAGON: Sedím tady? Sedím. Čekám? Čekám. Věřím?
[prasknutí větvičky]
VLADIMÍR: Slyšels to taky?
ESTRAGON: Nepřerušuj mě!
VLADIMÍR: Co když je to on?
ESTRAGON: Říkal večer.
VLADIMÍR: Mohl se zdržet. Je tam někdo?
ESTRAGON: [změněným hlasem] Anoo!
VLADIMÍR: Jste to vy, pane Godote?
ESTRAGON: [změněným hlasem] Neé...
[mečení kozy]
[zvuky zápasu]
ESTRAGON: Pusť mě, Vladimíre, to jsem já.
VLADIMÍR: A tohle?
ESTRAGON: Buď je pan Godot sám rohatej, nebo tomu pasáčkovi utekla koza.
VLADIMÍR: Vrátíme ji?
[krátké zamečení]
[úder]

Obrázek uživatele Dangerous

Veřejné mínění

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji si téma č. 7., nabídka, která se nedá odmítnout.

Drabble: 

Venkovská cesta. Strom

ESTRAGON: Nejlepší rozhodnutí našeho života. (rozhazuje rukama)
VLADIMIR: (zabručí) Říkali...
ESTRAGON: Děláte dobře!
VLADIMIR: Jo, jo...
ESTRAGON: (skoro piští) Vlastně úplně nejlíp!
VLADIMIR: Protože ostatní jenom kecaj a nic nedělaj!
ESTRAGON: Ale vy ne, vy jdete rovnou ke zdroji.
VLADIMIR: Pokus - omyl, to my ne, že jo. Nutný je vědět... (zvedá ukazováček)
ESTRAGON: (přikyvuje) Protože on, on to . A nejen, že ví to...
VLADIMIR: ... jak. To je nejdůležitější.
ESTRAGON: Měli by jít s vámi zástupy. (zvážněl)
VLADIMIR: (trpce) Říkali...
ESTRAGON: Tohle je nabídka, která nejde odmítnout.
VLADIMIR: Ale měli byste si dobře rozmyslet, jestli ji přijmout.

Obrázek uživatele Dangerous

Počkali

Drabble: 

Venkovská cesta. Strom.

ESTRAGON: Já už nemůžu! (kvílí)
VLADIMIR: Jak ještě dlouho!
ESTRAGON: Mě už to nebaví, čekání mě nebaví, ani ta noha mě nebolí!
VLADIMIR: Znám tady každé stéblo trávy, kusy té zlámané větve!
ESTRAGON: Ani umřít nemůžu. Já chci pryč, konečně pryč!
VLADIMIR: Gogo? Podívej! (vyskočí na nohy a hystericky ukazuje k obzoru)
ESTRAGON: Někdo jde! Někdo jde! (snaží se nasadit si zbytek boty)
VLADIMIR: Pane, pane! Tady! (mává oběma rukama)
ESTRAGON: Prosím, jste to vy?
VLADIMIR: (tiše) Neslyší tě.
ESTRAGON: Ale jo, jste to vy! Prosím, pane, můžeme už jít?
GODOT: Ale ovšem. Děkuji, že jste počkali.

Obrázek uživatele Dangerous

Pod větví

Drabble: 

Venkovská cesta, strom.

ESTRAGON: Já, půjdu já. A pak přijdu…
VLADIMIR: Na onen svět. Lahoda! Lahoda!
ESTRAGON: Kde něco je, ne jen tahle… pustina a jeden suchej strom.
VLADIMIR: A já…
ESTRAGON: Smyčku si uděláme. Kdyby mě nebolela ta noha, tak si snad i zatancuju.
VLADIMIR: Tady zůstanu. Nehnu se. Budu úplně tuhej.
ESTRAGON: A pak ji zavěsíme… Nemá ten strom další větve?
VLADIMIR: Vyschnu. Scvrknu se. Sežerou mě červi…
ESTRAGON: No a je to tady…!
VLADIMIR: Je tady?
ESTRAGON: Tamta větev už praskla a žádné další tu nejsou.
VLADIMIR: Jsme tady jen my. A budeme tu ještě dneska čekat.

Závěrečná poznámka: 

Větev praskla a dnes prasklo, že se nemůžou zabít... To je život.

Obrázek uživatele Dangerous

Otázka

Úvodní poznámka: 

Miluju tvoření dialogů v absurdním dramatu, jo a jo a jo. Ehm. Tak teď to drabble. :D

Drabble: 

Venkovská cesta, strom.

ESTRAGON: Pláčou námořníci rum?
VLADIMIR: Záleží, jak dlouho chceš čekat.
ESTRAGON: Pijou námořníci jenom rum? Žádnou vodu…
VLADIMIR: Třeba se vypařil. (podrbe se za uchem)
ESTRAGON: Alkohol se pak určitě vypařil. Ale co když je tlačí bota?
VLADIMIR: No a co pak zbyde… (rozmáčkne blechu) na suchu.
ESTRAGON: To bolí. Opravdu. Pak už to nestačí ignorovat, ani sem tam syknout.
VLADIMIR: My, třeba. (otře si ruku do šatů)
ESTRAGON: Vždyť, ta moje zpropadená bota. Slzy mi vyhrkly, nejednou.
VLADIMIR: Opakovaně! Pořád tu není!
ESTRAGON: Otázka je… pláčou námořníci?
VLADIMIR: Jo, je… teda není. A myslíš, že přijde?

Obrázek uživatele Solast

U kamene

Drabble: 

Butch pomalu otevřel oči. Byl svázaný do kačelce a na zobáku měl naraženou plechovku od extra pálivých fazolí, aby nemohl mluvit. Patricia zlehka oddechovala v kačecím nedobrovolném spánku u kůlu opodál. Po Reverendovi ani stopy. Proklatě! Krocani je oba dostali živé!

Dva nakrocanci klábosili opodál u kamene.
"Riri, já už takhle dál nemůžu. Jak dlouho už to společně táhnem?"
"Nevím, Koko. Asi pět let."
"Co my dva tady vlastně děláme?"
"Čekáme."
"Proč?"
"Protože má dnes večer přijít."

Butch zavřel oči a předstíral, že je ještě v bezvědomí. Moment překvapení a kancelářská sponka za jeho levým křídlem byly na jeho straně.

Obrázek uživatele Dangerous

Bos

Drabble: 

Venkovská cesta. Strom.

ESTRAGON Už je pozdě.
VLADIMIR (hledí na západ) Stmívá se…
ESTRAGON (studuje strom) Je tady.
VLADIMIR Co když je daleko?
ESRAGON (opře si hlavu o suchou větev) Nerozumím tomu…
VLADIMIR Slunce… Chodil jsem mu naproti.
ESTRAGON Kdysi… Mě tlačila bota…
VLADIMIR A pak nešla sundat, oprátka na té mrtvé větvi.
ESTRAGON Dávno se rozpadla. (zaboří prsty na nohou do prachu)
VLADIMIR (šeptem) Čekal jsem, že nám řekne, kam dál.
ESTRAGON (téměř neslyšně) Půjdu bos.
VLADIMIR (podívá se na Estragona, jako by si ho právě všiml) Bolí tě kolena a pravá kyčel.
ESTRAGON (pokrčí rameny) Tak pojď taky.

Obrázek uživatele Dangerous

Pod stromem

Úvodní poznámka: 

Co by to bylo za DMD bez Čekání na Godota. ;)

Pro Aries, protože ta za to napůl může (aspoň za Vladimíra).

Spoiler a rating: Vladimír je 12+

Drabble: 

Venkovská cesta. Strom.

ESTRAGON (rozmrzele) Pořád jsme na cestách.
VLADIMÍR Tak je to nejlepší, sem nebo tam.
ESTRAGON (zasněně) Někdy bych chtěl zůstat na jednom místě…
VLADIMÍR To se tak občas stane… Nakonec.
ESTRAGON Třeba včera. Stejně jako dneska. Tady pod tím stromem.
VLADIMÍR (taktéž zasněně) Jen nekřič. Moc.
ESTRAGON A když nepřijde?
VLADIMÍR (udiveně) Přijde. Vždycky. Nebo jednou…
ESTRAGON (tahá si za tkaničku, zauzluje ji) Chci pryč, chci na pobřeží.
VLADIMÍR Tady je moc kamenů. (nakopne oblázek) Tlačí.
ESTRAGON (šeptem) Pojď se mnou.
VLADIMÍR Teď? Jdeme čekat?
ESTRAGON (zmateně) Přece čekáme. (rozhlédne se) O čem to mluvíš? (pochopí, zčervená)

Obrázek uživatele Dangerous

Na rozcestí

Drabble: 

Venkovská cesta. Strom.
Estragon sedí, zády se opírá o kmen, oči zavřené. Vladimír přešlapuje.

ESTRAGON Pamatuješ si ty ostrovy?
VLADIMÍR Ve škarpě jsem zakopl o tebe.
ESTRAGON (něžně) Prošli jsme je spolu celý. Občas pršelo.
VLADIMÍR (rozmrzele) Máš moc ostrý ramena. A kyčle.
ESTRAGON Ale většinou bylo hezky. Ustlali jsme si v trávě.
VLADIMÍR (strká do Estragona a sedá si) Uhni.
ESTRAGON Jdeme!
VLADIMÍR Nemůžu.
ESTRAGON (zděšeně) Snad tě taky netlačí bota!
VLADIMÍR Musíme zůstat.
ESTRAGON Nikomu bych nepřál, aby ho tlačila bota.
VLADIMÍR Dneska určitě přijde.
ESTRAGON Nemůžeš si ji pak ani sundat.
VLADIMÍR Třeba nám řekne, kam dál.

Obrázek uživatele Kaspar-Len Myslitel

Os tření.

Drabble: 

Bylo časně z rána a les se ještě topil v cárech mlhy. Čekal jsem na záběr něco přes hodinu, i prsty jsem mě ztuhlé od mrazíku. Sice, teplo již bylo, ale i tak… Asi jsem neměl tak brzy chodit. Jenže, patřím mezi ty, kteří si pro snímek raději přijdou dřív, než pak lomit rukama, a nadávat si, že jsem přišel pozdě.
I když, zdálo se, že i les ještě spal. Vůkol hrobové ticho. Zaposlouchal jsem se do lesa. Jen listy ševelily, jak si s nimi vítr pohrával. Zkontroloval jsem ostření. Jestli je na manuál. V pořádku. Praskla větvička. Že by?

Obrázek uživatele Dangerous

Pírko

Úvodní poznámka: 

Téma se v drabble skrývá hned dvakrát, doslova i přeneseně, tak snad je to odhalitelné. :)

Drabble: 

Venkovská cesta. Strom.
Fouká. Estragon drží mezi prsty pírko.

VLADIMÍR Tady jsi.
ESTRAGON (mlčí)
VLADIMÍR To je pěkné. Hned bych si lehl!
ESTRAGON To není pěkné. Sliby se mají plnit.
VLADIMÍR Skoro jako by to bylo včera! Prachové peří…
ESTRAGON A bylo?
VLADIMÍR Co?
ESTRAGON Bylo včera?
VLADIMÍR Když je dneska, určitě bylo včera.
ESTRAGON Dobře bylo. (rozvazuje si tkaničku)
VLADIMÍR Bylo.
ESTRAGON Jak jinak. Sundej mi botu! (funí)
VLADIMÍR (tahá za botu) Kde se vzalo?
ESTRAGON Tobě ve vlasech.
VLADIMÍR (stojí s botou) Čekal jsi tu sám?
ESTRAGON (tiše) Na tebe. (pustí pírko, to odletí) Co kdyby konečně přišel?

Závěrečná poznámka: 

Tentokrát jen scéna, protože plnohodnotné drama ve 100 slovech jsem už napsala jednou. :D

Obrázek uživatele Dangerous

Stejný strom

Venkovská cesta, strom.

ESTRAGON: Tak jsme tu.
VLADIMÍR: Jsme tu. Stejná cesta, stejný strom. Zase my dva.
ESTRAGON: A je to ten stejný strom?
VLADIMÍR: Proč by nebyl? Ten stejný strom… dobrá otázka. Co když je jich tu víc?
ESTRAGON: Tlačí mě bota a mám hlad.
VLADIMÍR: Určitě je to ten stejný. Čekáme tu každý den.
ESTRAGON: Jo, za botu a hlad může on.
VLADIMÍR: Godot?
ESTRAGON: Ne, ten strom!
VLADIMÍR: Godot přeci za nic nemůže. Není tady.
ESTRAGON: Aby nebyl u jiného stromu. Není tady.
VLADIMÍR: Ale bude tady. Zítra určitě přijde.
ESTRAGON: A my určitě přijdeme. Že jo?

Nekonečný vesmír

ESTRAGON (Chvíli přechází sem a tam, nakonec se zastaví před Vladimírem. Ten o krok ustoupí.)
Co myslíš, kde je?
VLADIMÍR
Kdo?
ESTRAGON
Jak tu na něho čekáme...
VLADIMÍR
Jak měl dávno přijít?
ESTRAGON
Jak nepřišel.
VLADIMÍR
Jak to víš, že nepřišel? Třeba přišel.
ESTRAGON
Není tady.
VLADIMÍR (Podívá se za sebe.)
Není...
ESTRAGON
Kde je?
(Oba se rozhlížejí, nakonec Vladimír ukáže někam do dálky.)
VLADIMÍR
Třeba je támhle.
ESTRAGON (mhouří oči)
Co to je?
VLADIMÍR (přemýšlí)
Všechno. Vesmír. Nekonečno.
(Oba dva se chvíli tiše dívají.)
ESTRAGON
Ty, Dando...
VLADIMÍR
No?
ESTRAGON (váhavě)
Když támhleto je nekonečný vesmír... Kde to jsme?

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Dangerous

Čekání

Stmívá se či rozednívá? Neurčité šero ze všech čtyř světových stran. I vítr vane jakoby odnikud. Cuchá mu vlasy stále stejně. A on se točí a točí, na jednu stranu, druhou, třetí, čtvrtou, a i vítr se točí. V očích štípe prach.
Suché listí šustí mezi sem tam poházeným kamením. Ten strom už není, co býval. Zelené listy zčervenaly, zežloutly, zhnědly, opadaly. Větve se ulámaly, když se na nich znovu a znovu pokoušel oběsit. Z majestátního stromu, rozcestníku v poušti, nezbylo nic než staré křoví. V spletenci mrtvých kořenů leží prachem prolezlý klobouk.
V očích štípou slzy.
„Vladimíre!“
Už nepřijde.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Sothis Blue

Provaz

(Co nejdůrazněji protestuji proti porušení pravidel ze strany zadavatelek - zadání nemají být fandomově specifická.)

Vladimír: „Jdu pryč."
Estragon: „Já taky."
Vladimír: „Nemůžeme."
Estragon: „Proč?"
Vladimír: „Čekáme na Godota."
Estragon: „A jo."
Vladimír: „Mám provaz."
Estragon: „K čemu?"
Vladimír: „Jestli nepřijde."
Estragon: „Pevný?"
Vladimír: „Dost."
Estragon: „Dlouhý?"
Vladimír: „Dost pro oba."
Estragon: „Já tu nechci zůstat sám."
Vladimír: „Dost dlouhý pro oba."
Estragon: „Obejmi mě, Dando."
Vladimír: „Polib mě, Gogo."
Estragon (s významným pohledem na provaz): „A říkáš, že se postaví?"
Vladimír: „Jako nikdy v životě."
Estragon: „Ale k tomu ten provaz nepotřebujeme."

(Vstoupí Chlapec. Při pohledu na Estragona a Vladimíra zaváhá a odchází.)
Vladimír: „Godot dnes nepřijde? Přijde zítra?"
Chlapec: „Ne, pane. Už nepřijde."

Rok: 
2010
Obrázek uživatele Rebelka

Prozření

Nastalo další ráno. Bezbarvé a od samého ticha skoro ukřičené. Ospalé. Lezavé. Čvachtavé. Nepršelo, aspoň ne moc, ale košile se jim lepily na tělo. A jazyky na patro.
Osmačtyřicátý den bez Godota byl stejný jako všechny ostatní.
Estragon se probudil a uviděl vrbu. Jako každé ráno. Ani lísteček se nepohnul, nikdy se přece nehýbal. Den za dnem bezvětří. Až do dneška mu to nepřišlo divné. Posadil se.
„Vladimíre. Vladimíre, probuď se! Asi jsme to pochopili úplně špatně.“
A když spáč zamžoural a upřel na něj oči neurčité barvy, Estragon najednou věděl, že Godot s nimi byl už od samého počátku.

Rok: 
2010
-A A +A