Stmívá se či rozednívá? Neurčité šero ze všech čtyř světových stran. I vítr vane jakoby odnikud. Cuchá mu vlasy stále stejně. A on se točí a točí, na jednu stranu, druhou, třetí, čtvrtou, a i vítr se točí. V očích štípe prach.
Suché listí šustí mezi sem tam poházeným kamením. Ten strom už není, co býval. Zelené listy zčervenaly, zežloutly, zhnědly, opadaly. Větve se ulámaly, když se na nich znovu a znovu pokoušel oběsit. Z majestátního stromu, rozcestníku v poušti, nezbylo nic než staré křoví. V spletenci mrtvých kořenů leží prachem prolezlý klobouk.
V očích štípou slzy.
„Vladimíre!“
Už nepřijde.