Piráti z Karibiku

"Jaký je tvůj příběh," zeptal se pirát s čím dál křečovitějším úsměvem. Normálně by verbování posádky byla zajímavá záležitost, ale vzhledem k tomu co sem dnes lezlo za verbež usuzoval, že brzo přesedlá z rumu na marihuanu. 

"No, já sem nějakej Silvester Knoblauchsoupkopf a jsem z..."

"Jéééžiš Marjá!" obrátil verbíř oči v sloup aniž se to snažil maskovat. Pak pohlédl na seznam potenciálních uchazečů. Znovu se pomodlil, protože mu zbývalo zaplnit ještě osm pozic a z toho dvě ne nedůležité

Silvester Knoblocosisezelím mezitím mlel dál svou.

Verbíř ho ještě chvíli poslouchal a pak s rozšiřujícím se úsměvem sáhl po pistoli.

„Už jste viděli tu věc, která se objevila v pozůstatcích Dol Gulduru? Je to nějaký zvláštní předmět, neznámý.“
Kolující řeči vzbudily oprávněnou zvědavost.
„Prý to i mluví.“
„Prozkoumám to.“ Elfí princ nezaváhal.

Krabice s dvěma otvory byla velká, jak dospělý muž.
„Vložte DNA. Vložte DNA.“ Opakoval robotický hlas.
DNA? Tím myslí krev? Nezdržoval se přemýšlením, řízl se nožem do dlaně. K blikající části přiložil ruku.
„Vyhledávám… nalezeny shody. Parid, princ trojský a William Turner, kapitán Bludného Holanďana. Přejete si zahájit import z jiných realit?
„Ano, přeji.“
Stroj se bíle rozsvítil. V místech otvorů se objevily siluety.
„Transfer byl úspěšně dokončen.“

„Takže ty jsi pirát?“ ujišťuje se Old Shatterhand.
„No… teď už asi jo,“ odpoví Will a nervózně žmoulá klobouk. „Ale z donucení! Býval jsem kovář. Jenže unesli Elisabeth a já se musel spojit s Jackem, abych ji zachránil…“
„Elisabeth je tvoje dívka?“
„To ani tak úplně ne. Teda, já bych rád, ale vlastně nevím, jestli si vůbec všimla, že existuju,“ chrlí ze sebe.
„Jistěže všimla. Je to žena, ty mají dar vidět všemožné věci,“ uklidňuje ho a připadá si zkušeně a důležitě.
„Tak já jí to řeknu!“ řekne Will, co nejodhodlaněji dokáže.
„Držím ti palce, greenhorne,“ usměje se Old Shatterhand.

„Rum je pryč!“
„Jedině dobře…“
„Proč je rum pryč?“
„Protože jsme ho vypili…“
„A proč je tak světlo?“
„Ráno…“

Jack potřásl hlavou, protřel si oči a upřel je na svého společníka.

„Jsi zelený,“ podotkl.
„Ty hnusné hadry jsem na sobě měl už večer,“ připomněl Hawkeye.
„Včerejší noc se ztrácí v mlze,“ připustil Jack. „Matně si vzpomínám, že jsi připíjel na… sluneční paprsky?!?“
„Spolehlivý signál,“ ušklíbl se. „Musím ale přiznat, kapitáne, že jsi první, kdo mě kdy porazil v pití. I když jen proto, že ses pokusil sníst svíčku.“
„To nebyla svíčka, kapitáne,“ ohradil se Jack, „ale nouzová zásoba rumového želé.“

"Hej, viděl jsi to? No tak, Gibbsi, nekňuř se jako střízlivý pirát! Elizabeth... přesně víš, na co myslím... sprosťando. Ani v nejmenším pane Turnere, hezky zůstanete dole ve sklípku a ano Hectore, máš smůlu. Udělám to, ať se ti to líbí nebo ne. Vzhůru vstříc k mému milovanému horizontu. To je ale kravina. Že jsem nevymyslel nic lepšího. Opičáku, nezbyla ti tam ještě kapaka rumu, začínám střízlivět! Tak se usmaž v pekle, s tím tvým smrdutým ksichtem. Bylo by to jednodušší, kdybych nemluvil s kamením. Hej, dejte pozor, řekl jsem protřepat. Nemíchat! Jak se mám jinak dostat z těchto pout?"

Jean září, jsou tu všichni. Od biskupa po Gavroche. Thénardier chybí.
Avengers dorazili také v plném počtu.
Bálú a Ká tančí Skywalkerovým pro zábavu. Obi-Wan taktuje světelným mečem.
Pipin chce do záchranné stanice. Za Sauronem. Zbytek Společenstva (s rodinami) mu to rozmlouvá.
Popelčina víla píská utkání Zeměplochy proti Bradavicím.

"Brzy to přijde!" vzkazuje zdaleka Zmarchrob. Vztekle komusi ukopne lebku.

Přibíhá nahý Jack Sparrow. Za ním šílený mužíček s velkou bednou.
"Prevíte! Prej mínotaurus a kráva dojící rum! Opice v kostýmu! Zmetkové v hovězině! Prej, věrný pes! Vrať mi ženu a tuhle obří chlupatou bestii si nech!"
"Mňaúú," zní z bedny.