DMD č. 4. pro 4. 4. 2012. Téma: ...a taková to byla láska!

„Božínku, holky, vidíte ho?! Ten je sexy! No naprostá dokonalost. Ty havraní vlasy, hákovitý nos, rozevlátý plášť a ten pohled! Já ho prostě žeru!“
„Zato on by tebe nežral,“ uchychtly se dvojsmyslně dlaždičky na nádvoří.
„Tss,“ urazila se. Žrát mě nemusí. Splynu s ním v jedno tělo. Vytvoříme nerozlučný pár.“
„S ním? Rozhodně se nebude zahazovat s takovou vypráskanou…“
„Vsadíme se? Přilepím se na něj a ještě uvidíte.“
Byl večer a Snape znechuceně čistil svoje boty. „Nechápu, proč studenti odhazují ty rozžvýkané žvýkačky na zem. Zítra za to strhnu Nebelvírským deset bodů.“
„A taková to byla láska, povzdechly si dlaždičky.“

Z Lotovy ženy se časem stala pěkná megera. Zamlada mužíčkovi dělala, co mu na očích viděla, k stáru ho jenom peskovala a prováděla naschvály. Ten den, kdy byla zničena Sodoma, ji ke změně návyků nepřiměl. Šla vedle zpoceného a schváceného Lota a čile držkovala.
„Každýho okřídlenýho pošuka vezmeš do domu, a on nám pak zapálí město nad hlavou. A já se ani nesmím ohlídnout? Natruc to udělám!“
„Ale neblbni, ženská...“
Zbytek příběhu znáte. Lot zaregistroval ticho, které mu zavládlo za zády, ale co se vlastně stalo, se nikdy nedozvěděl, protože se poslušně neohlédl. A taková to kdysi byla velká láska.

1. den – koukal se dolů – studoval nový mobil.
2. den – koukal se dolů – smskoval.
3. den – koukal se dolů – chytal wi-fi signál.
4. den - koukal se dolů - serfoval na internetu.
5. den – koukal se dolů – pařil Angry Birds.
6. den – koukal se dolů – registroval se na Facebooku.
7. den – koukal se dolů – kreativně aktualizoval svoji zeď na Facebooku.
8. den – koukal se dolu – následoval Twitter.
8. den – koukal se nahoru – zahlédl hezkou holku.
8. den – koukal se nahoru – dával facebook hezké holce.
8. den – koukal se dozadu na hezkou holku – narazil do značky.
8. den – koukal se dolů – hledal mobil.

slash
Tina: „Rozejít se po tolika letech nedává smysl.“
Rachel: „Vždyť naše schůzky ve čtyřech byly brilantní!“
Mercedes: „Klid holka, určitě pro to měli své důvody.“
Santana: „Zbytečný drama.“
Kurt si vzpomněl na drobné neshody s bydlením – špinavé talíře, oblečení poházené na zemi, rozbitou židli. Na hádku kvůli tomu, že Kurt hraje v Probuzení jara a Blaine nikoliv. Protestní mlčení. Protestní hladovky. A na to, jak nachytal Blainea se Sebastianem v posteli. A jak Blaine později nachytal Kurta s Davidem ve sprše. A to byl vlastně začátek toho ošklivého.
Ale některé věci se dívkám neříkají. Snad jen...
„Prostě nebyl ten pravý.“

Četl.
Její.
Srdce!
Kvůli jednomu zatracenému černému mágovi!
Porušil slib a četl její srdce!
Co na tom, že si to obvinění neověřila? Černí mágové nutně jsou vinní!
Co na tom, že urazit černého mága znamená rozpoutat válku? Nedůležité!
Sigurd četl její srdce!
Shrábla své tarotové karty – a práskla dveřmi.
Ať si ji hledá! Ať se připlazí – a omluví!
Četl její srdce.
Kvůli mistru Watersovi a jeho dceři.
Porušil slib a četl Leilino srdce.
To obvinění si z větší části vymyslela. A urazit černého mága znamená rozpoutat válku.
Utekla. Chce, aby ji hledal.
Jenže on, rektor, teď z Bjørkhallenu odejít nesmí.
Poznámka: souvisí s tímto drablíkem z loňska.

Poznámka: Další Minerva. Navazuje na Četbu.
Paní McGonagallová vytírala knihovnu. Často se protahovala a něco si mumlala sama pro sebe.
Minerva nechápala, proč se její matka vzdala hůlky.
Mary McGonagallová byla třetiřadá kouzelnice, co nikdy neudělala OVCE. Několik let po absolvování Bradavic střídala povolání jako ponožky.
Pak potkala jeho. Pastora ve venkovském kostele; fanaticky zbožného, přímého a zásadového.
Trvalo skoro dva roky, než sebrala odvahu a přiznala mu, že je čarodějka. Neřekl na to nic, jen v tichosti vzal hůlku a uložil ji na dno jejich společné skříně.
Nikdy už ji odtamtud nevytáhla.
Minerva to věděla, ale stejně nechápala. Pochopení přišlo až o pár let později.

Sherlock vzal do rukou housle a nepřítomně začal prsty vybrnkávat náhodné tóny. John svěsil ruce s novinami a potlačil náhlou potřebu protočit panenky.
Smyčec houslí postupně začal vyluzovat táhlou kakofonii zvuků. Znamení, že Sherlock přemýšlí velmi usilovně. John sledoval jeho záda a zvažoval, jestli to má říct.
Protože kakofonie dosahovala svého vrcholu, odhodlal se ke svému činu.
„Udělala to ta kadeřnice,“ pronesl a housle šokovaně zavyly a ztichly.
Sherlock se obrátil, položil housle na podstavec a odebral se trucovat do své ložnice.
John využil příležitosti. Díval se na trosky houslí na chodníku a ironicky poznamenal: „A taková to byla láska!“

pozn. aut.: věnováno těm, kteří si myslí, že historické osobnosti málo rotují. Zde je něco málo z počátků řecko-perských válek.
V patnáctém roce Dáreiovy vlády poslal do Athén posly. Vrátili se s vodou, hlínou a srdečnými pozdravy. Přátelství lýdského satrapy se neodmítá.
Nejeden Řek našel na jeho dvoře nový domov. Většinou to byli ztroskotanci, lháři, barbaři a pobudové.
Miltiades tvrdil, že chtěl proti Dáreiovi povstat už při jeho boji se Skythy. Že ho huba nebolí.
Aristagoras se stal příznivcem demokracie. Zpackal Naxos a bál se vrátit.
Histiaios se stal dvojitým agentem. Jeho hlava putovala do Sús.
Athény porušily příměří a vyrazily proti Sardám.
A taková to byla láska, pomyslel si Artafernés, když sledoval hořící Milét.
Ale Řekům se nedá věřit.

Darth Vader hledal šroubovák.
Za medikem jít nechtěl.
Uměl se opravit sám.
Otevřel skříňku, tázavě pohlédl na plechovou krabici.
Starou, oprýskanou.
Nevzpomínal si, kdy ji sem uložil.
Otevřel krabici, vyndal z ní omšelý datapad.
Nebyl zapnutý celé roky.
Aktivoval poškrábaný displej.
Na Vadera z něj pohlédly dvě tváře.
Zamilované tváře.
Mladý učedník Jedi a usměvavá dívka ve zdobených šatech.
Vader ve vteřině prožil okamžik, kdy byl snímek pořízen.
Ucítil na rtech chuť polibku, který si s Padmé vzápětí vyměnili.
O pár dní později ji zabil.
Rozdrtil datapad, vyhřezlé obvody vhodil do odpadní šachty.
Žádné pocity, žádné vzpomínky.
Jen tak nezešílí.

Když ho poprvé uviděla, srdce se jí zastavilo a pak se rozeběhlo dvojnásobnou rychlostí. Byl nádherný! Pozorovala ho přes sklo a představovala si, jak by jim to spolu slušelo, jak by bylo krásné mít ho pořád u sebe, jak neskutečný pocit jistoty by jí dodával každého rána, jak nádherné by byly procházky s ním v dešti. Na každé cestě do práce se zastavila, aby se na něj podívala, celý den myslela jen na něj a těšila se, že ho na cestě domů zase zahlédne. Po měsíci se konečně osmělila a vešla dovnitř. To byl konec. Tisícovku za deštník prostě nedá.