DMD č. 22. pro 22. 4. 2014. Téma: Více strýce

Byli jste sprostě zmanipulováni!
Ano, přiznávám, nakonec jsem opravdu byl nucen zabít svého bratra a vzít si jeho ženu, ale začalo to úplně jinak!
Brácha byl vždycky prostě monarcha. To já, já jsem bojoval za demokracii, za obyčejné lidi! Za proletariát!
Založil jsem politickou stranu, kterou jsem podle mého tehdejšího postavení nazval Více strýce. Ze všech sil jsem prosazoval svobodné volby, které by umožnili našim poddaným tuto sice jedinou, zato jednoznačně nejlepší stranu dostat do čela království, které by se tím změnilo na dokonale fungující republiku. Vždyť já jsem to všechno dělal pro jejich dobro!
Měl jsem zabít i Hamleta.

"Podej mi koriandr a přilož pod kotel."
Dcerka přiložila pořádné poleno.
"Můžu už si jít hrát?"
"Ne, za chvíli bude oběd. Sežeň bratříčky a připravte stůl."
Bosé nožky zapleskaly po hliněné podlaze chatrče.
Zanedlouho se celá rodina sešla u svátečního oběda.
"Ani v neděli nedají člověku pokoj", durdil se otec, hlava nejen rodiny ale i celé vesnice. "Jen za tohle dopoledne jsem měl tři stížnosti na nepřesnosti v šamanově předpovědi počasí na víkend. Zatracení modernisti.. prý meterologa! Pche."
Matka postavila kouřící kotel na stůl a nalila každému porci.
"Výborné maminko, jako obvykle. Jen toho strýce bych tam dal trochu více."

Vrrrr! Víš, kdo já jsem? Já jsem pes. Pan pes, aby bylo jasno. Nejsem žádnej pudlík Punťa od cirkusu, co ti bude panáčkovat na zadních a metat kotrmelce pozpátku pro srandu králíkům. Kapišto? Já jsem jezevčík. Jezevčík, to znamená rek. Můj pradědeček vyřídil dokonce jezevce. Ty fousy mám po něm. Vrrrr! Že se moc prát neumím? Proč bych se měl prát s tím uřvaným vořechem z parku? To je přeci pod mou úroveň! Vrrrr! Ale teď! Teď tu čichám vetřelce. Vrrrr! Že je to tvůj strýček? Pche! Cizák je to! A co to má pod nosem? Fousy! Fousů více! Vrrrr!

V Tobinových představách byl strýc spojen s hrozbou. Matka se ho bála a v temnějších náladách ho proklínala a otce zase neustále posílal někam bojovat.
Když nastoupil do družiny prince Korina, asi rok byl šťastný – strýc někde bojoval. Ale pak se měl vrátit a jeho obstoupil strach. Co když měla matka pravdu a nebyl to ten hodný strýček, jak se prezentoval.
Zpočátku se mu zdálo, že se ostatní mýlili, ale po pár dnech uviděl v jeho očích šílenství. Když dal potom rozkaz popravit nevinné lidi a zbičovat své rádce za nepříjemnou pravdu, Tobin si přál, aby strýce už více neviděl.

Domnívali jsme se, že s příchodem Ágnesina ženicha nastane v naší rodině opět rovnováha v podobě klidu a plnější lednice, neboli Balounova odchodu, leč nebylo nám toho přáno.
Ženich, pravda, byl statnější postavy, avšak dobrák od kosti, stejně jako tahle šunka, podotkl onehdy strýc, mačkaje v ruce obal od dané uzeniny.
Otec se snažil strýce trochu popíchnout, řka, že by nám to rvalo srdce, ale i jiní příbuzní jistě strýce postrádají, a kde jsou vlastně uzenáče.
„Krvi moje!“ zaslzel Baloun dojetím, „tak ohleduplní jste, a právě proto mám vás tak rád. Kdepak, užijete ještě dosti strýce Balouna. Uzenáče byly dobré.“

Kdyby tak šla rodinná oslava namíchat jako long drink…Dát tam více strýce, který má červený nos od toho, jak mu chutná život. Méně tety, která už deset let jí jenom čokoládu, ale stejně jí to nepomohlo k tomu, aby byla opravdu sladká. Více dědy, který předstírá, že nic neumí, aby po něm nikdo nic nechtěl. Méně babičky, která ví, že umí všechno. Více matky, která se směje, i když jí osud tlačí jako malé boty. Méně otce, který z každého rozhovoru udělá zákopovou válku o pravdu. A když by byl konflikt, stačilo by protřepat a moc se do toho nemíchat.

Na český trh míří další díl ságy britské spisovatelky Joanne K. Rowlingové. V pořadí již třetí kniha série nese název Vernon Dursley a Vrtačka roku.
V předchozích dílech plánované heptalogie (Vernon Dursley a Podvojné účetnictví, Vernon Dursley a Státní schodek) jsme sledovali proměnu nejistého úředníka v tvrdého byznysmena. Ve třetím díle však Vernona čeká skutečná výzva. Dokáže se poprat s konkurencí a prosadit vrtačku své firmy do čela prestižní soutěže?
"Napadlo mě to nejprve jako příběh Vernonova synovce Harryho, tuto postavu jsem však odsunula na vedlejší kolej," přiznává Rowlingová. "Příběh je nabitější než oba předchozí dohromady, doufám, že nezklame," uzavírá.

Její strýc byl, jak sám říkal, 'šlechticem ze staré školy', který dívky považoval především za směnný artikl k rozšíření rodového vlivu. Podle jeho názoru měla žena být především tichá, pokorná, domácká, vzdělaná potud, pokud to sloužilo k obveselení jejího muže, a za každých okolností reprezentativní.
Rozhodování, správa panství či cestování bylo v jeho mysli vyhrazeno mužským potomkům. Ty měl strýc – na rozdíl od otce – dokonce čtyři.
Poté, co navrhl, že by si mohla jednoho z nich vzít, byla Laureen vděčná, že svého strýce nevidí více než dvakrát ročně.
Tušila, že jinak by se to neobešlo bez rodinné roztržky a skandálu.

V Equestrii odjakživa platilo, že výchova hříbat je záležitostí komunitní, a nelze ji nechat pouze na dvou nebo třech ponících. Protože však každý mladý hřebeček či klisnička potřeboval nějaké jasně dané autority (protože rodiče pozici autority ztráceli spíše dříve nežli později), byl každému hříběti přidělen zvláštní "strýček" nebo "tetička".
Protože tyto pozice se těšily nemalé prestiži, často se stávalo, že kromě oficiálního strýčka nebo tetičky byli zvoleni i tzv. více-strýčkové a více-tetičky, kteří působili jako poradní hlas.
Malá Rainbow Dash si vždycky přála, aby místo tří elegantních více-tetiček měla alespoň jednoho více-strýčka, který by ocenil její sportovní nadání a nadšení.

"Prosimtě, co s tím budem dělat? Válí se to tady už půl roku."
"Nech to. Bude se to hodit."
"Na co, proboha. Použil si to všehovšudy jednou. Od tý doby na to jen padá prach."
"No dobře, uklidím to na půdu."
"Jestli se to tam vejde. Barák není nafukovací, a ta půda už přetejká. Nic nevyhodíš, všechno schováváš. Každou hloupost, každej krám."
"Je to všechno pro strejčka. Jednou přijde, bude to potřebovat, a pak budeš ráda, že to máme."
"Vážně, no to jsem zvědavá. Všechno pro něj schováváš, ale pokaždý, vždycky když strejček Příhoda přijde, nic z toho nemůžeš najít."