DMD č. 22. pro 22. 4. 2014. Téma: Více strýce

"... a nikdy ho nechytili," dokončil Mimas pohádku.
"Jé, ta byla hefká. Eště stlejdo."
"Jo, eště jednu."
"Plosííím," žadonila škvrňata.
Mimas trochu vyplašeně kouknul na Gwen, která uspávala v náručí asi půlroční dítě.
"Ale já už jinou neznám," prohlásil.
Naštěstí se v tu chvíli vrátil zbytek týmu a děti se nadšeně vrhly na nové a čerstvé oběti.
"Stlejdo, vyplávěj pohádku!"
"Cože?" vypadlo z Bennara.
Gwen opatrně uložila spící dítě a oznámila Bennarovi:
"Jsi strýc, tak vyprávěj pohádku."
Děti se toho ovšem hned chytly.
"Stlýce, stlýce, více..."
Bennar a ostatní vymýšleli, co se dalo a věta "Více stlýce." se stala heslem dne.

Jsou dny, kdy toužíte být brutálně upřímní. Třeba když se vás host zeptá, jaké druhy masových koláčů dnes podáváte.
„Vašeho strýce.“
Většinou to vezmou jako vtip. Tak jim na stůl nosíte další a další porce. A ještě pár na cestu. Obchod prosperuje, tak proč se bát. Pak se zákazník vrátí s neodvratnou otázkou – kam zmizel náš strýc? Hledáme ho už opravdu dlouhou dobu. Nádech a výdech. Ten recept, ovšem. Tak vynikající koláč nesehnali nikde v kraji.
V takovém případě je dobré zachovat brutální upřímnost, usmát se a pokračovat v dobré transakci.
„Váš strýc už došel, ale mohu nabídnout vikářovu ženu.“

Rodina se schází k obědu.
Je tu maminka, tatínek, dvě malé děti a mladík, který o sobě hrdě prohlašuje, že je již dospělý.
Z misek se kouří, krásně to voní. Maminka si dala záležet.
Dvě mladší dcerky dostaly každá jedno stehýnko, tatínek si přeje kousek krku, maminka si bere prsíčka.
Jedí a jedí.
Stála ale zbývá spousta masa.
"Kdo si dá nášup?" chce vědět maminka. "Co ty?" táže se staršího syna.
"Já bych snad / požil rád / více strýce / zpod poklice /" přeje si mladičký kanibal.
"Už zase mluví jako blázen," vzdychá tatínek. "Neměli jsme mu minulý týden dávat sníst toho Biebla."

Jmenuju se Tománek Pavel. V restauraci Zlatá husa jsem pracoval jako zedník. Vše probíhalo za provozu, aby majiteli neušly zisky, takže jsem musel pracovat tiše a chovat se nenápadně, abych nerušil zákazníky. No já nemůžu neposlouchat. Tak jsem si právě v duchu říkal, že některý jejich starosti bych teda vážně chtěl mít. Lokál byl skoro prázdný. Mrknu po Martičce, měla zrovna směnu, moc pěkná holka, když slyším výkřik. Znělo to přibližně jako: „Již nikdy více strýce!“, ozvala se rána a kolem mne prosvištěla kulka. Než jsem se vzpamatoval, byl pryč. Pane vyšetřovateli, to nevím, jestli bych ho po hlase poznal.

Notář si odkašlal: "Dříve, než se rozhodnete přijmout dědictví po strýci, musím připomenout, že budete muset naplnit všechny body poslední vůle."
Principál ho kale neposlouchal. Plul na moři blažených představ.
...
"Koupíme si kamennou budovu!" snil tragéd.
"S pořádnými kladkostroji," usmíval se kulisák.
"S tělocvičnou!" zářil artista.
"Budu brát hodiny tance!" těšila se naivka.
"Pošleme děti do pořádných škol," domlouvaly se ženské.
Děti rokovaly, kolik za to dědictví může být lízátek.
...
Principál rozpačitě vyšel. V rukou držel ušmudlané chundelaté zvířátko.
"Pejsek. Býval strýce."
"Tati, toho zabaví Cvoček! Já chci vlastního!"
"To by nám milý strýce
musel odkázat více," zasmál se satirik.

Když byl jako dočasný opatrovník Lisy určen mistr Divjakov, Severinovi zatrnulo.
Když pak poslouchal škodolibě šeptané názory, že „se tak problém vyřeší přirozenou cestou“...
Připomínal si, že mistr o opatrovnictví sám zažádal, že není černý mág (jako jistý Thornvald), že... Ale málo platné, děsy ze své učednické doby nezahnal.
Když ho mistr k sobě pozval, skočil Severin do prvního povozu.
K domu vedla cestička lemovaná trsy aster.
Otevřela mu neznámá žena stárnoucí do krásy.
„Lisa?“ vyhrkl Severin.
Kývla ke komůrce. „Psst.“
Zpoza dveří se ozval Lisin hlásek: „Ještě tu, jak sis přivezl draka, strýčku!“
Žena se usmála a spiklenecky mrkla.

"Strýčku Alberte," pravila Gedanken, "Russell Stannard nás sice uvedl do světa, ale mám dojem, že bych měla převzít iniciativu a více tě zviditelnit."
"Dej pokoj, Gedanken," zamručel vědec. "Raději bychom měli udělat další společný výzkum. Po sladkém to líp myslí. Nechceš kremroli?"
"Neblázni, strýčku! Víš, kolik je to energie? Vždyť děsně přibereš!"
"Kdepak, energie tří tisíc joulů odpovídá hmotnostnímu přírustku o pouhých třicet pikogramů, to sebelepší váha nezaznamená."
"To je tvůj vztah pro ekvivalenci energie a hmotnosti? Můžeš mi ho odvodit?"
"Uvažujme o tělese, které absorbuje dva komplexy záření, každý o energii E půl. ... Gedanken, kdo absorboval OBĚ ty kremrole???"

Vyprávěla Jiřina, že má strýce Pepina.
"Zná ho každé dítko, neb je pěkné kvítko.
Bleší cirkus cvičí, hmyzí škůdce ničí.
V symbióze ale žije se skupinou krys,
každou noc mu palce nohou hryžou hryzy, hryz.
V noci proto mění postel za skříň, v níž se zavírá,
na hromadě ze smetiště klidným spánkem usíná.
V domě už má sbírku pro něj drahocených pokladů,
jednou za čas přijdou z města, odvezou tu hromadu.
Strýček netuše se vrací a rázem je po legraci,
- sebrali mu jmění, je mu na umření."
Když ta naše Jiřina vyprávění začíná, všichni křičí: "Dopřejte nám více strýce Pepina!"

Harry prekvapene pozoroval ako sa teta Marge nafúkla a vzniesla. Vetrík ju unášal ponad strechy domov ako obrovský balón. Rozparovač konečne pustil zo zubov nohavicu strýka Vernona a zúfalo sa rozštekal.
Teta Petúnia nepríčetne jačala.
Dudley sa kamsi schoval. Pod posteľou nemal dosť miesta a komory pod schodmi sa bál ako čerta, takže pravdepodobne zaliezol do pivnice a tam terapeuticky vyžieral kompóty.
„Ty!“ Vernon zrúkol na Harryho a namieril naňho tučným ukazovákom. „To je všetko tvoja vina!“
Harry sa zhlboka nadýchol a pokúsil sa zopakovať svoju náhodnú mágiu. Viac strýka Vernona normálne nebolo žiaduce, ale tentoraz bol ochotný spraviť výnimku.

Dívám se na svůj odraz na vodní hladině. Hlavou mi běží všechy ty odporné lži a pomluvy. Jenže čím déle se dívám, tím víc se mi zdají-
Ne! Nemůže to být pravda! Je to výmysl, který má pošpinit mou matku.
Jenže... nenecházím jediný společný rys s tím tučným užvaněným ožralou. Všechno, co vidím, je svrchovaně lannisterské. Žádné huňaté obočí a sprosté červené tváře jak u nějakého sedláka. Ušlechtilá linie brady, plavé vlasy, oči, které se lesknou důvtipem, ne vínem.
Zkrátka a dobře, vidím v sobě více strýce, než otce.
Takže se musím postarat, aby se nikdo jiný neodvážil vidět totéž.