DMD č. 26. pro 26. 4. 2014. Téma: Je lepší býti mrtvý nežli ženatý

Záviděla mu, když odjížděl.
Zprávu o pádu letadla nejdřív téměř přehlédla. Pak si ji nespojila.
Telefonát ji zastihl zcela nepřipravenou.
Nemohl přece být mrtvý.
Jak jí to mohl udělat? Nechat ji samotnou, zrovna teď!
Kdyby se vrátil,... byla by lepší, slibuje.
Zamkla, zatáhla žaluzie, vyvěsila telefon a zahrabala se do peřin.
Nevěděla, odkud se to dozvěděl Chris, nebo kde vzal klíče od jejího bytu. Ale najednou byl tady, staral se o ni.
Samotná jeho přítomnost byla potvrzením, které nechtěla.
Křičela na něj, obviňovala ho, dokonce ho i praštila.
Když chtěl odejít, sesypala se.
Zůstal a držel ji.
Nemohl udělat víc.

„Vím, Johne, že je to těžké. Já tomu rozumím. Vlastně ne, ale snažím se tě utěšit. Mary udělala obrovskou chybu, vlastně to možná byla dobrá věc, to ve skutečnosti nemůžeme posoudit, protože nevíme, koho to vlastně zabila, když nepočítáme mě, ale to neznamená, že byste se měli rozvést! I když vím, že tě ranilo, když ses to dozvěděl.“
„Lepší býti mrtvý, nežli ženatý, jak říká klasik, ne?“
„Ne, Johne, myslím, že je lepší být ženatý, než mrtvý, ačkoliv je manželka psychotický vrah. Já byl vlastně mrtvý dvakrát, i když jednou to bylo jen nahrané a ...“
„Tohle ti vážně nejde, Sherlocku!“

Kosmikem otřásla exploze.
„Co to bylo Kryťáku?“
„Útočí na nás gelfský válečný koráb!“
„Ale ne, moje drahá polovička. Jak nás zase našli? Myslel jsem, že jsme se té smradlavé ochechule zabavili několik měsíců zpátky.“
Lodí otřásl další výbuch. Rimmer vykouknul zpod palubní desky.
„Listře, nemůžeš se jim prostě vzdát? Přece jen je to tvá zákonná manželka.“
„Nikdy! To ať nás radši rozstřílí na kusy.“
„Jak můžeš být tak sobecký?!“
Další rána jimi pohodila po kokpitu.
„Kocoure, nahoď ten experimentální pohon z toho posledního vraku.“
„Blázníš! Nikdy jsme ho netestovali, taky nás může zabít!“
„Cokoliv je lepší než rande s yetim!“

Himbajs šůviks, to bych si o tobě, Mirku, nemyslel. Že Červenáček odmítá nosit čapku, poněvadž mu prý neladí k vousům, no prosím. Že si Jindra nechal narůst vlasy, zaplétá si do nich kytky a půl roku už nenosí jiné tričko než to s nápisem "Make love, not war", i to přežiju. A že Jarku nevídáme, poněvadž mu medicína sebrala všechen čas, a ještě se vymlouvá, že si posledně otevřel okno. Všechno bych přežil. Ale že ty skončíš pod pantoflem, plantážníku nezvedený!
To už tu vážně nemám co dělat.
Na hrob mi, kamarádi, napište:
Rychlým Šípem na věčné časy
Byl. Asi.

"Táta mě zabije," povzdechl si Oliver a Moira jen zvedla obočí.
"Co se stalo, stalo se. Nějak se to vyřeší, ano?" slíbila mu a objala jej. Aby učinila své děti šťastné, byla ochotná udělat cokoliv. V hlavě už se jí zrodil plán, co udělat s tou nešťastnicí.
"Já... opravdu nejsem připraven být táta. Nebo manžel. Radši ať mě táta zabije než tohle."
Jeho matka jen trpělivě přikývla.
***
Měsíce poté, co se Queen's Gambit potopila a její manžel a syn zemřeli, vzpomněla si Moira na svůj rozhovor s Oliverem, a pomyslela si, že kdyby ho tehdy oženila, možná by ještě žil.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či nie si dole v dedine pri našej Anči.
- Anču mi teraz ani nespomínaj. Vydávať sa chce.
- Vydávať? A za koho?
- No, akože za koho? Za mňa. Keby za teba, tak ma to netrápi. Ale takto? Ja sa načisto zastrelím.
- Ale Pištík, nechaj valašku. Veď tú svadbu nejako zahovoríme. Však už sme horšie mali.
- A ako to chceš urobiť?
- Nuž, povieme jej, že svadba je dnes nemoderná a ak to nepomôže, tak presvedčíme malého Doda, nech ju požiadá o ruku on.

,,Vážně ses s ní chystal oženit?" ptal se John pobaveně.
,,Ano," odpověděl Sherlock. ,,Koneckonců, i ty ses oženil. Tak proč ne já?"
John se zasmál. ,,Ty vážně nemáš páru o tom, jak věci chodí."
,,Tebe to snad ještě překvapuje?"
Jen zavrtěl hlavou. ,,Jak sis představoval, že to bude fungovat?"
,,Fungovat? Vždyť by se tolik nezměnilo. Akorát by se mnou zase někdo bydlel."
John se velmi dobře bavil. ,,Sherlock Holmes. A ženatý. To bych moc rád viděl."
,,Už neuvidíš. Byl bych radši znova mrtvý, než abych ti udělal takovou radost."
,,Protože tvoje představa mrtvého člověka je jiná než představa normálních lidí."

„Kdybych tě teď políbil, zemřel bych?“
„Už jsi mě přece líbal.“
„Kdybych se tě dotkl tady, zemřel bych?“
„Už ses mě tam přece dotýkal.“
„A kdybych tě sem políbil?“
„Zkus to.“
„A kdybych tě -“
„Judo, já nevím jak ty, ale já si pamatuji, co vše jsme spolu dělali. A jestli tvrdíš, že si to nepamatuješ, tak se vážně naštvu.“
Otočila se k němu zády.
„Támar, já to tak nemyslel. Nezlob se.“
„Jsi snad jako tvoji synové, že bys raději zemřel, než mě miloval?“
„To tedy nejsem.“
A pak jí až do rána dokazoval, že je mnohem houževnatější než jeho synové.

Ubrusy na stolech bíle zářily. Jako z reklamy na prací prášek.
Ve sklenicích se odráželo ranní slunce. Protivně to svítilo do očí.
Příbory byly vyleštěné k dokonalosti. Zbytečné. Stejně se zašpiní.
Židle zasunuty esteticky za stoly, aby nekrčily ubrus. Ještě zbytečnější.
Dekorace v podobě šátků. Nudné a předvídatelné.
Ubrousky pečlivě poskládány. Skládal je sám. Co měl jiného dělat, že.
Květinová výzdoba provedena úplně všude. Je tohle pohřeb, nebo svatba?
Sherlock přejel pohledem poslední část příprav. Všechno bylo tak, jak si to John s Mary přál. Tahle svatba. Dělal to jen kvůli nim.
Jinak měl totiž na manželství nepříliš lichotivý názor.

Posádka Kosmiku seděla kolem stolu. Lister zachmuřene hleděl na fotku před sebou. Ostatní kluci z Trpaslíka se dívali na Listera.
Krytonovi se ve tváři zračila starost, zbylí dva se snažili skrýt pobavení.
Nakonec ticho přerušil Rimmer, když se samolibě opřel a složil ruce za hlavou:
„Řeknu vám, teď jsem poprvé rád, že jsem zemřel.“
Lister se na něj zoufale podíval.
„Ale pane,“ snažil se chlácholit Kryton, „je to slušná dívka z dobré rodiny.“
„Jo,“ povzdechl si Lister, „vsadím se, že na výstavě psů by o ni řekli, že má skvělý rodokmen a hladkou dlouhou srst. Sorry, že mě to nerajcuje.“