DMD č. 6. pro 6. 4. 2015. Téma: Mlátička

Bum! Křach!
Všude okolo tebe duní rány.
„Krok! Krok!“
Křik velitelů dokresluje chaos bitvy.
Třísk!
Sotva vykryješ výpad protistojícího bojovníka.
„Krok!“
Bojíš se, protože řada nestojí pevně.
Svist!
Oženeš se zbraní a uděláš krok.
Bum! Třísk! Bum!
Protože v bitvě nemá strach místo.
„Spojte to!“
Daleko. To se tě netýká.
Bum! Bum!
Zbraně dopadají a zas se zvedají.
Bez ladu a opravdového rytmu.
Bez obdivu, bez lesku, bez citu.
Vykrýt. Zaútočit.
Schovat se za štítem.
Protože každý chce přežít.
Protože i ty chceš přežít.
Co na tom, že dnes to ještě není doopravdy?
Pak to nebude ani úhlednější, ani snazší.

While she was waiting by the fire, the others were in danger of being eaten. And she couldn’t do anything about that.
Then they spent way too long in a smelly cave where Thorin got a sword.
Then some crazy man on a crazy sled pulled by crazy rabbits appeared, asking for Gandalf.
Dís was fed up of being left behind, being ignored and being helpless.
So the warg that got that brilliant idea of attacking them came handy.
Dís smashed it over its head. With her axes. Repeatedly.
That felt good.
Oh, there are more?
That felt even better!

Soudě podle rány, která se ozvala, když za sebou zabouchl dveře, se James o mém odchodu z callcentra doslechl.
Je pravda, že křik několika operátorů slyšelo vedení v nejvyšším patře. Generální dokonce přišel nakouknout mezi futra. To údajně udělal naposledy vloni, když se do budovy dostala parta ozbrojených teroristů.
„Pomátl ses?“ uhodil na mě, když vešel do obýváku. „Volali mi už odevšad. Prý jsi ztloukl supervizora!“
„To je pravda.“
„A můžeš mi laskavě vysvětlit proč?“
„Ale jo. Můžu. Víš, jak jsi mi na svačinu zabalil ten pytlík čokoládových zvířátek? Sežral mi žirafu a pak začal něco o tahu na bránu.“

Po dlouhé době se zase všichni sešli! Samozřejmě, že kvůli práci. Večer se proměnil v ráno, když se u další sklenky superhrdinové uvolnili k neprofesionalitě. Mluvili o minulosti, pocitech, sexu... Toho se samozřejmě chytil železný proutník, který Pepper není věrný ani týden. Bruce přiznal, že je zvíře i jindy, než když se z něj stane zelený obr. Natasha nikoho nepřekvapila, když v posteli volí důtky mlátičky. Za to náš kapitán, je stále panic. Bio Thor, který mu nevěřil, si ho vzal do parády. Vlastně odešli spolu všichni stejným směrem. Do asgardské ložnice Lokiho. Co bylo dál? To je přísně tajné...

Mohutný kmen na laně tlustším než mužská ruka pomalu stoupá do nebe. Těsně před kladkou se zastaví, čtyři muži na plošině se natáhnou, ustálí ho. A pak kmen padá okovanou hlavou přímo na velký kůl. Bummm! Kůl zajel do pobřežního bahna o další píď. A kmen znovu namáhavě stoupá. Lano navíjí na obří buben dva voli, pachtí se ve velkém kole, na očích klapky, aby se v tom randálu nesplašili. Přehodit páku, odpojit volský pohon, ustálit kmen – a bummm! Další píď.
Malý Severin stojí, hlavu vyvrácenou, a zírá jako uhranutý. Dočista zapomněl, že vlastně utíká a potřebuje najít nějakou loď.

“Já vím, co s tim je!” furiantsky prohlásil Peter. Ostatní ho ignorovali. Pokoušeli se zprovoznit pradávný artefakt, který nebylo nutno používat... no, několik let určitě.
Taky nebyl až tak pradávný…
„Povidám, já vim, co s tim je!“
Ostatní ho ignorovali z určitého důvodu. Jeho průpovídky bývaly vtipné tak před pěti lety. Teď už jim zevšedněly.
„Hele, ale já fakt vím, co s tim je!“ opakoval Peter
„Jasně, jasně, je to rozbitý, co?“ utrhl se na něj David.
„Ale ne ty pako, nemá to naftu!“
Předělání obstarožního stroje na alternativní pohon zabralo několik měsíců.
Vymlácení prvního obilí bylo nutno obstarat ručně.

The summer was drawing to a close, the last one before shit got real - the last one before college.
Kelly and I spent the final days swimming, sipping fizzy drinks in our shady backyard, chilling in the fields. Every day we watched the sun disappear beyond the horizon, leaning against the back of Kelly’s truck, and then stargazed - and kissed, lemonade-flavored tongues, pressing warm skin against skin.
When the harvesters came out at the end of summer to reap the season’s crop, I knew I had to come out, too. Because I loved Kelly - and the world needed to know.

"Ráda bych něco zkusila," řekla osmnáctiletá dívka svému příteli.
Měla narozeniny a nadělila si devatenáct ran na jeho záda.
Zjistila, že ji fascinuje krev.
Nedovolil jí dotknout se stehů. Neposlouchal její omluvy.
"Nemůžu dál," řekl prostě. "Nenávidím to. A moji přátelé... Chci něco normálního."
Věděla, jak jí přezdívali.
O léta později zaklepal na dveře, zahanbený, ale dychtivý. Přijala ho.
Pozvedla bič. Prásk. A znovu. Celou dobu mlčela. Zatínal zuby do rtu bolestí, ponížením a slastí zároveň.
Byla dokonale profesionální.
Zaplatil za akt, kvůli kterému ji opustil, vrazil jí políček v podobě pochvaly a odešel.
Tu noc poprvé po letech plakala.

Karamba, sem Franta Mlátička a to byla parádní rvačka, to vám povim!
Nejdřív sme se zkárovali, aby to mělo ňákou úroveň, nebudem se přece rvát nasucho, to pak nemá tu správnou šťávu!
Pak sem naschvál vytáh falešný eso a zamával tim parťákovi před čumákem.
A pak se to rozjelo!
Lítaly židle, sklo třískalo vo pult, děvky ječely, všude tekl chlast...
No a pak tam přišel ňákej týpek v bílym kvádru a začal mlít něco vo škodlivosti chlastu a že prej chce sklenici ňáký Kolalokovy limonády.
Tak sem ho vodpráskl a z toho jeho voblečku mám teď parádní hadr na podlahu.

Po čtyřiceti letech manželství už od Váši nečekám žádný zázraky, teda nečekala sem je nikdy, ale tydle narozeniny to snad nepovorá!
Tentokrát sem si to setsakramentsky pojistila... Po návsi už víc jak dva měsíce pobíhám bez šátku, tudle sem byla jen tak prostovlasá dokonce aj v kostele, pan farář měl málem zástavu srdce..
Od rána do večera porád melu vo tom, jak sem ten starej šátek ztratila..
Todle musí snad i Váša pochopit.
Narozeninový večer..
Bóžo, poď do stodoly, mám tu něco pro tebe!
Vášo, ty můj dědku plesnivej, díky moc!
Sem věděl Bóžo, že ti nová mlátička udělá radost!