Avengers

Věží se rozezněl alarm. Steve pro jistotu cestou popadl štít - lepší být připraven, než překvapen.
Zbytek Avengers už byl na místě, s Tonym v čele stolu a holopromítačkou zapnutou.
“Nebudu to protahovat,” řekl Tony: “ale dořešit se to musí.”
“Protože máte všichni příšerný vkus a kazíte mi algoritmus, přidělil jsem každému jeho vlastní účet.” Odkašlal si. “Steve - Šípková Růženka. Clint - Ptačí Mozeček. Natasha…” udělal malou, nervózní pauzu: “Prostě Natasha. Bruce - Science Bro. Pro Hulka je zvlášť s dětskou pojistkou. Thor - Zlatovláska. Rozumíme si?” Na odpověď nečekal.
“Odteď si každý, kdo se mi přihlásí na účet, platí Disney plus z vlastního.”

Už zase se v hospodě vyhecovali. Clint, Steve, Bruce a Tony, známé firmy. Abych to uvedl na pravou míru, Kapitán Amerika nechlastá, vadí to jeho morálnímu statusu. Hawkeye se odmění po dobré práci a Stark sklenkou dobré whisky nepohrdne.

„Páka! Páka!“ Skandoval dav.

„Tak kdo mě vyzve, vy žabaři?“

„Co já?“

„Víš, že s tebou nehraju. Hulk je doping sám o sobě.“

„Clinte, to je diskriminace!“

„To sis měl rozmyslet předtím, než ses vystavil gama záření!“

„Starku, nepřehánějte to,“ vložil se do toho Steve, když viděl, jak Hulkovi nabíhá na čele žíla.

Diváci ucítili ve vzduchu rvačku. „Boj! Boj! Boj!“

V ústech měl sucho. Svět se točil. Se za úpěním se probral a dovolil si otevřít oči.
Mohla za to všechna ta whiskey. Nějak netušil, proč se do ní pouštěl. Nemíval okna. Tohle byla výjimka.
Nepouštěl se do pitek s Thorem, na to byl příliš rozumný (jestli se ta slova dalo použít ve spojitosti s ním).
Jeho retenční schopnosti zapamatovat si události noci vzaly za své s každým dalším panákem.
Vracely se mu jen střípky.
Horké, žádostivé rty na jeho. Tak moc je chtěl. Vlasy šimrající na lopatkách.
„Tak jak se ti to líbilo?“ zamumlal z peřin rozverně bůh klamu.

„Jeho zranění jsou neslučitelné se životem, pane Starku. Ty kousky skla v jeho rukou… ve Stephenových rukou…“ Christine Palmerová se odmlčela, než našla sílu pokračovat. „Vysypalo se celé přední sklo… některé střepy zasáhly ruce… jiné pronikly do lebky, do mozku. Nemáme šanci je vyoperovat, když je náš nejlepší neurochirurg na sále,“ doktorce se zlomil hlas.
„Můžu… za ním?“ zněl tiše.
„Ano, jděte… jděte se… rozloučit.“
Tony vešel na sál, vzal ležícího muže za ruku. Chtěl promluvit, ale krk se mu sevřel.
Chtěl bych toho tolik říct, Stephene. Měl jsem jet s tebou…
Strangeův hrudník se zvedl a poklesl. Vydechl naposled.

Maybe it was stupid, meeting here, all in public. Bucky didn't much care; not for anything beyond the blue eyes thoughtfully watching him across the table. "You didn't go back."

Steve smiled, the line of his mouth slowly curling upwards through wrinkled skin. "You thought I would?"

Bucky shrugged. "You had a family. Kids," he got the word out, eventually.

"Yeah, I had a lot of things. Still do, really."

"So..." Bucky got no further, stuck in impossibilities.

"It already happened, all of that back then; it wasn't my first time."

"What does that-"

"This is my second chance here."

Byl v pr...ve studni. Kolečko modré oblohy, které viděl vysoko nad sebou, moc velkou naději na samoosvobození se nedávalo. A jako naschvál se nemohl spojit ani s pomocníky. Teď už mu chybělo jenom psychicky se zhroutit a jeho věznitelé budou radostí bez sebe. Nezbývalo než čekat. Loki se posadil a položil hlavu na kolena. Ve chvílích, jako byla tato, se na povrch draly nepříjemné myšlenky. Pokusil se je zahnat tím, že se pokusil přeříkat si všechny své nepřátele. Ne, nebude se litovat. Musí se odtud dostat. Nejspíš bude muset využít ten kousek štěstí... Nebetyčné drzosti, která mu ještě zbyla.

Tony měl pocit, že všichni Avengers kolektivně ohluchli.

Už od rána ho ignorovali. Kdykoliv se s nimi pokusil promluvit, neodpovídali. Vlastně se na něj ani nedívali. Bylo to k zbláznění!

"Jarvisi, jsem neviditelný?" zeptal se konečně Tony.

Jeho AI útrpně povzdechla.

"Nikoliv, pane. Pořád vás vidím."

"Ty nemáš oči."

"Není od vás hezké, že na to upozorňujete, pane."

Tony se rozhodl tu záhadu rozlousknout. Existovala jediná osoba, která mu mohla povědět pravdu.

Natasha.

"Proč se mnou nemluvíte?" vybafl Tony na Natashu.

"Protože si sedíš na uších," vysvětlila.

"Cože? Já vás neignoruji!"

"Vždyť sis ani nevšiml, že tě Steve miluje."

"Cože?!"

Steve si jasně vybavoval, co ho na Tonym zaujalo jako první.

Tony Stark si nebral servítky. Byl krutě upřímný a pro sarkastickou narážku nešel daleko.

Steve si přesto nemohl nevšimnout jedné skutečnosti, která ho rozčilovala. Mnohem snazší by pro něj totiž bylo Tonyho nesnášet.

Tony Stark měl překrásné oči. Hluboké, hnědé a lemované dlouhými řasami. Steve po nich chtěl přejet prstem, pohladit Tonyho po tváři a ochutnat jeho rty.

Kontrolu nad sebou ztratil v okamžiku, kdy si povšiml spadlé řasy na Tonyho tváři. Jakmile se Tonyho jednou dotknul... už nebyl schopný přestat.

Naštěstí se ukázalo, že Tony to má stejně.

Tony lifted the visor of his helmet just so Ned could see him roll his eyes. "Come on, kid," he groused, "spit it out."

"What?" The boy looked like he'd been caught smoking his dad's sigarettes. Did kids still smoke? God, he hoped not.

"You're practically vibrating. Come on; what is it? Want to ask me something about the suit?" Ned was smart; a little too smart not to be stupid. It reminded Tony too much of himself.

"I, uh..."

Oh, for fuck's sake. "What?!"

"Your butt has its own power supply," Ned gasped.

"Feature," Tony shrugged. "Not a bug."

Vážení členové Avengers,
věřím, že bych byla výborným doplňkem vašeho týmu. Komiksy o Captainovi jsem hltala už jako dítě. Postupem času jsem se rozhodla, že ze mě bude superhrdinka. Jiné holčičky chtěly být princeznami, ale to mě nezajímalo.

Nejspíš chcete vědět, co bych přinesla vašemu týmu. Inu, stydím se přiznat, že nemám žádné super schopnosti. Ale přesto byste mi měli dát šanci. Všimla jsem si totiž, že všem padouchům lezu na nervy. A když jsem přetáhla Green Goblina po hlavě květináčem potom, co mi rozbořil balkón, celý se z toho osypal. Co víc byste si mohli přát?

Hezký den,
XXX