Castle in the Air (D. W. Jones)

Abduláh byl snílek, ovšem v jeho snech byla sličná princezna vždy nadohled a byla zcela unesena jeho šarmem.
Kvítek noci se však ztratila ve světě a unesena byla nanejvýš zlomyslnými silami.
Abduláh zvedl v ruce lahev. „Safíre mezi nadpřirozenými,“ spustil na džina, „krutě jsi mě oklamal. Nechal jsi mě vyšplhat na tento utěšený kopec s tím, že Kvítek noci je necelou míli odtud. Můj ubohý zrak ji nikde nevidí. Pokud se neskrývá za jednou ze zdejších ovcí.“
Džin zvedl oči k nebi.
„Máš pro mě jen posměšky…“ pokračoval Abduláh.
Džin zvedl prst.
Abduláh konečně vzhlédl. K mraku s mlžnými věžičkami.

Abduláhův život nabral v posledních dnech neuvěřitelných obrátek. Začalo to pochybným cizincem, který mu prodal koberec, jenž ho ve snu donesl ke Kvítku noci, té nejkrásnější, byť značně pomýlené dívce, která ho považovala za ženu. Pokračovalo to vyjasněním onoho nedorozumění, zasnoubením, zmizením Kvítku noci, jejím rozzlobeným otcem sultánem, návratem koberce, pouští, bandity, džinem v láhvi a třemi přáními.
Když nyní bloumal bezútěšnou pouští, džin v láhvi v jeho kapse ucedil:
„Jistě, jsi strašný chudák. Kámen by se ustrnul. Skoro bych ti splnil čtvrté přání.“
Abduláh se zaradoval.
„Stačí, když objasníš původ mého jména,“ dodal zlomyslně džin.
Jak tohle jenom skončí?