DMD č. 12. pro 12. 4. 2016. Téma: Cena dospělosti

PROČÍST V PŘÍPADĚ POCHYBNOSTÍ
Zaprvé: Všechny ty účty, které se musí krmit.
Zadruhé papírování: Daně z tohohle, támhletoho a tenhletononc. Formulář na vydání formuláře k vydání formuláře.
Zatřetí ta zodporvědnost. Nemůžete jen tak vylézt na lampu a sedět na ní, natož z ní skákat.
Začtvrté tyhlety trestní to. I když jste na ten kočár z té lampy nechtěli spadnout.
Zapáté to otravné nezdraví. Lupání v zádech, škubání v koleni, křupání v kotníku, šelestění na srdci, šumění v uších.
Zašesté... (čmáranec třpytivým prachem)
A ne a ne a ne! Vem to žralok.
Co je v porovnání s tímhle jeden tikající krokodýl!

Co je to bejt dospělej?
Nasadit si masku na svůj dětskej obličej,
která říká: „Jsem dost starej na život.”
Ale vlastně nejsi a nebudeš.
Je to další dětská hra,
ze který se už ale nevymotáš.
Kterou musíš dohrát do konce.
Jsou to velký gesta na důkaz lásky,
místo papírku kolujícího po třídě s nápisem: „Moc se mi líbíš.”
Ten papírek fungoval líp.
Je to uvědomění, že deprese mají i ostatní,
a že ty s tim nemůžeš nic dělat.
A to bolí nejvíc.
Nakonec je to ale jenom v tom,
že si můžeš objednat pivo.
Ale musíš si ho sám zaplatit.

Milí posluchači, vítám vás u přímého přenosu z Velké ceny dospělosti.
Hráči právě vyrazili. Jsou ve skvělé formě, první překážku - porodní a novorozeneckou úmrtnost - zvládají s přehledem, diskvalifikovaných je minimum.
Mám teď čas, nejbližších zhruba deset let závodu, zmínit, že pravidla se oproti minulosti poměrně změnila, WHO oficiálně vyřadila například dříve tak obávané pravé neštovice.
Někteří hráči už dobíhají na dostřel od reprodukčního věku, ovšem střílet
mohou dle pravidel až od osmnáctého milníku.
A máme to tady, naši borci probíhají cílovou páskou, ovšem dle záznamů z kamer doběhli nastejno.
I tento ročník končí remízou a všichni dostávají zlatou cenu dospělosti.

Měl do života skvěle nakročeno. Strýc Cent mu domluvil práci u Goupila. Poznal kus světa, byl ve styku s uměním. Jenže po čase v tom přestal cítit poslání, obrazy mu přišly plytké a zákazníci příliš snobští.
Obrátil se k víře svého otce, chtěl se stát duchovním. Konečně ve své duši cítil, že se zase zaplňuje! Ale víra žaludek nenaplní.
Nikde ho nechtěli, nezajímali se o něj. Když se pokusil dospět a živit se malováním, po jeho obrazech neštěkl pes. Theo mu každý měsíc posílal peníze.
Zemřel s tíhou na duši, že nikdy nebyl samostatný.
Dnes si jeho slunečnic nezměrně cení.

Dneska v noci se mi zdálo o Košínovi. Potřebovala s někým probrat své předsevzetí být na Želvíka hodnější.
"Jsem na to stará nebo ne?"
"Je ti dvanáct."
"Čtyřiaosmdesát."
"Prosím?"
"U koček se to přece násobí sedmi, ne?"
"Spíš pěti. Domácí kočka žije šestnáct až osmnáct let."
"Tak šedesát. Pořád o deset víc než tobě."
"Každopádně jsi dospělá. Za to se sluší platit jistou zodpovědností."
"Na druhou stranu... Říkáš, že do čtyř až šesti let umřu?"
"Tedy..."
"Tak proč si zbytek života kazit snahou o něco, co stejně nesvedu?"
Sen skončil, ale Košínův úlevný smích mi zněl v hlavě ještě dlouho.

„Aby ten plán vyšel, nemožné jest.“ Sykl mistr Yoda, když se zastavili před kasou coruscantského kina. Mistr Windu, ale jeho námitky nebral v úvahu a otočil se na muže v okýnku.
„Jeden dospělý a jeden dětský na nové Star Wars, prosím.“
Muž za pokladnou se vyklonil, aby si je lépe prohlédl. Mistr Yoda byl navlečený v kraťasech a kšiltovce, jež mu měla dodávat dětský vzhled, ale prodavač lístků se zdál nepřesvědčen.
„Zmrzlinu koupíš mi?“ zatahal mistra Windu za rukáv velmistr řádu tak, jak si to ještě v chrámu nacvičovali. Trik zjevně zabral.
„Dobrá, dospělý a dětský. To dělá 2 kredity.“

Magos explorátor si prohlížel katalog nových augmetik, který si nechal poslat z nejbližšího forgeworldu.
Přemýšlel, jaký implantát si vybrat. Co třeba balistický mechadendrit? Nebo další bionickou končetinu? Nebo Calculus Logi upgrade? Pro členy Adepta Mechanika byly augmetické implantáty nenahraditelnou součástí jejich těl, a ultimátním cílem jejich existence.
Všichni jsme děti Omnisiáše, a každá další mechanizace našeho těla nás posunuje blíže dospělosti v jeho očích, zamyslel se zbožně. Bez nich bychom zůstali otroky našich těl, a tělo jest slabé.
Pak si všiml, kolik by jeho vybrané augmetiky stály peněz, a zachmuřil se.
Doufám, že mi kapitán ty modifikace autorizuje, pomyslel si.

Dost se těším, až budu velkej, rok bych nehrál na počítači, za to kdybych se hned mohl stát vojenským pilotem nebo vojenským stratégem, to by mě bavilo.
Kreslit, jak zaútočíme na nepřátelské vojsko, to by byla sranda.
Manipulovat s letadlem a střílet torpéda do nepřátelských letadel.
Ale samozřejmě počítám s tím, že to bude pěkná dřina, budu se muset naučit, jaký páčky a tlačítka co dělají a jak se míří a střílí torpéda a rakety, jak se píšou jména pozicí vojáků, jak se kreslí různé hrady, tábory, pozice vojáků, louky, lesy, stany s doktory, děla, katapulty a další různé stroje.

"Koukneme se dnes na další slohovky, budu potřebovat celou tabuli."
Místo kříd nacházím jen samé 'vajgly', tak hledám v šuplíku: "Co je tohle?"
"Pane učiteli, to je banán," vysvětluje Adam.
"Ne, to je kus housky."
"A není to samice hrabáče?" ujišťuje se.
"Fakt ne. Filipe, nemáte tu někde schované další křídy?"
"Nemám, ale viděl jsem je."
Propadám zoufalství: "Je to ale neštěstí, takové neštěstí."
Filip zachraňuje situaci: "Budu mít zase zlatý vlas, maličkou nožku, útlý pas,
okrouhlý bok a ňadra dmoucí, dědečku ty náš vševědoucí."
A takhle to, moji milí, vypadá ve čtvrťáku dva týdny před koncem. Diagnóza - maturitní běsi.

“I was actually always the responsible one,” I complain. “What happened to me?”
“You know the theory, Eve,” replies Genet – magnanimous, benevolent, sage. “Stressor, break, cycle-”
I’m being compared to a serial killer. Beautiful.
When I was a kid, it was all ‘you must understand losses’, ‘you must make the hard decisions’, ‘you must realise the consequences of your actions and accept them’. And I did.
I’ve been adult long enough. I’ve accrued fatalism and cynicism to fill several lifetimes. So, by rights, now I should get to be carefree…?
Genet’s phone beeps.
“Another body. Same M.O.”
I follow.