DMD č. 7. pro 7. 4. 2017. Téma: Bezpečnost letového provozu

"A pamatuj si, co jsem tě učil, synu, žádné vylomeniny!"
"Ano, otče," odfrkl si otráveně.
Ale stejně mu to nedalo. Letět celou cestu v jedný letový hladině je pěkná nuda. Když se táta díval jinam, začal nenápadně stoupat.
"Ty tam! Ano, ty, uličníku, okamžitě přestaň stoupat, tahle hladina je pro onačejší stroje!"
Schválně si začal nahlas hvízdat.
"Tak slyšel jsi, sestup, nebo někomu vlítneš do cesty!" sluneční policajt ztrácel nervy.
V tu chvíli vzduchem prosvištěla modrá budka, prudce se srazila s chlapcem, policajt začal zběsile pískat, Ikaros spadl a Ovidius se poškrábal na temeni, že to asi nějak autorsky upraví.

Byli tu zavření roky. Sice uctívaní jako vzácní hosté, ale pobyt zde byl nedobrovolný. Marné byly jejich prosby, výhružky, sliby. Jejich hostitel byl neoblomný. Mysleli si, že když mu splní všechna jeho přání, když stvoří jeho sny, nakonec jim splní i jejich tužby.
Marně.
Nastal čas, aby si své nejvroucnější přání splnili sami.
Cesta ven byla jen jediná, dosud nevyzkoušená, ale to se brzy změní.
***
"Synku, až se vzneseme do vzduchu, nesmíš letět příliš nízko. Voda by ti smáčela křídla. Také se nepouštěj příliš vysoko! Slunce by ti roztavilo vosk. Leť uprostřed a stále za mnou! Poslechneš-li mě, poletíš bezpečně."

Harry se nakláněl nad sérií map, kterou mu ráno donesli. I přes to, že byla pečlivě zpracovaná a bylo na ní s překvapivou přesností zaneseno několik detailů, opakovala se na všech bílá skvrna. Nikdo nebyl schopen říct, co se v těch místech nachází. Nic nebezpečného, tvrdili ostatní, nejspíš prostě chyba tisku. Moc důvěryhodně to neznělo, ale nechal to být.
Když o den později jeho letka přelétala přes zalesněnou oblast, vypadalo to na zcela rutinní akci. Dokud se mu nezatmělo před očima, z lesa pod ním nevyletěli duchové a než se zřítil k zemi.
Přežil, ale navždy ho hyzdila popálená tvář.

„Podívej, to je krása!“ Jeho hlas je ověnčen nadšením.
„Ani za nic!“ Zarytě se dívá před sebe.
„A támhle už je vidět moře,“ šťouchne do své ženy.
„Ne, nechci se dívat, hrozně se bojím. Celou dobu si vsugerovávám, že jedu v autobusu.“
„Prosím, tě! Čeho se bojíš? V historii letectví je bezpečnost letového provozu na nejvyšší možné úrovni.“
„To je hezké, ale teď přibývá teroristických útoků.“ Snaží se zhluboka dýchat.
„Klid, statisticky je letecká doprava nejbezpečnější.“
„Ale co když právě my spadneme?“ ptá se s hysterickým nádechem.
„Neboj, když spadneme, tak to stejně nikdo nepřežijeme,“ odpovídá bezstarostně s mužskou logikou.

Probouzím se a mohutně si zívnu. Ty dvě, co spí přitisknuté k mému boku, se pokouším neprobudit, když opatrně opouštím náš úkryt. Venku se pořádně protáhnu. Ráno je jako malované, možná by to chtělo maličkou rozcvičku. Kdy se mi zase podaří nocovat v liduprázdné krajině?
Tea se zavrtěla a otevřela oči. Vea ležela vedle ní, jinak byla jeskyně prázdná. Tea se zachvěla v ranním chladu, nebyla na takovou zimu zvyklá. Hodila na sebe kožešinu a vyšla ven na slunce zrovna, když se vrátil. Veselý a v každé ruce kachnu.
"Nikdo tu nemyslí na bezpečnost," řekl Villentretenmerth a pootočil jednou pečínkou.

Oliver rozhodně vstoupí do nebelvírské šatny s úsměvem na tváři. Když zbytek týmu, už dávno převlečený v tréninkových hábitech, zpozoruje kapitánův úsměv, tak ten jejich jako na povel zmrzne. Oliver má dobrou náladu a to znamená jediné - bude přednáška. Všichni členové týmu odloží košťata do kouta, neboť vědí, že v následujících hodinách je nebudou potřebovat, a pak si posedají na lavičky.
„Tak, týme, dneska žádná taktika, nic podobného. Vedení školy vydalo nový řád bezpečnosti letového provozu, a jelikož se nás to přímo dotýká, tak ho dnes budeme muset prostudovat…” Většina členů mužstva si začala stlát. Tohle bude hodně dlouhá přednáška.

Když se vám do takového zmatku, kterým samozřejmě i za normálních okolností dopravní situace na Coruscantu je, dostane navíc jedna poněkud divoká Jedi honící ještě divočejší zločince, stává se ze zmatku smrtelně nebezpečná vzdušná past.
V druhém roce války byl naštěstí dopravní odbor natolik vycvičen, že při nejmenším náznaku honičky automaticky uzavíral trasy a tunely. Každý dopravní prostředek musel být navíc vybavem dokovacím systémem, který umožňoval přilepení na fasádu a uvolnění cesty.
Zločincům tak skončilo staré známé "schováme se v tom proudu barevných speedrů", ale o to agresivnější se stávali.
Ovšem policie už víc dělat nemohla. Zbytek byl na Jediích.

Tupolev TU-154 se odlepil od přistávací dráhy letiště v Maďarské lidové republice a v předpisovém úhlu zmizel z očí zaměstnancům letiště, divákům i šotoušům. Za pár desítek minut se pod menším úhlem přiblížil k ruzyňskému letišti a hladce přistál na ranveji.
Nákladový list uvádí dvě a půl tuny mincí.
Parta českých bagážníků se podrbala za ušima, dopila kafe a začala vykládat od přední části, jak je zvykem.
Moment síly je přímo úměrný hmotnosti a vzdálenosti od osy otáčení.
Když se bagážníci přiblížili k zadní části, mince stále nikde. Zato letadlo se posadilo na zadek.
Kdepak udělali soudruzi z MLR chybu?

Pak téma bylo (vždycky nejdřív není a najednou je), vzduch se zatetelil, čas zrychlil, zdálky zaznělo zaúpění, zblízka výbuch šíleného smíchu, Sovátko se protáhlo, zatřepalo křídly a hrnulo se k nákladu.
"Počkej," řekl Myšák. "Nespěchej, Sovátko. Podívej se."
Sovátko se podívalo. Balíčky se slovy neležely klidně jako obvykle. Divoce se zmítaly, jako by chtěly samy uletět. Tu a tam se pod pevnou pytlovinou objevil obrys: vzducholoď, letadlo, kosmická loď, rozzuřená čarodějnice, parta bradavických studentů, budka, o které Sovátko i Myšák věděli, že je modrá.
"Fíha," houklo Sovátko. "To bude divoká noc."
"Právě", řekl Myšák. "Tak leť opatrně."
A Sovátko vyletělo.

"Musíš s tím něco udělat, jsi přece kapitán!"
Tak tuhle větu slýchal James Potter, kapitán nebelvírského Famfrpálové týmu poslední dobou více než často. Zprávy o zpřelámaných košťatech, domlácených hráčích či zmasakrovaných kachnách (které si jen nevinně létaly kolem!) se na něj valily za všech stran. Prostě a jednoduše, ve vzduchu už není bezpečno!
***
"Jimmi, nechci tě děsit," začal nejistě Remus. "Ale asi ty pravidla budeš muset fakt sepsat."
"Remus má pravdu Jamesi," přizvukovala i Lily.
Jmenovaný si zmučeně (přesto dokonale) načechral vlasy. "Siriusi, ty podpoříš mě, že jo?“
"Soubor pravidel bezpečnosti letového provozu,"
"Cože?"
"No přece název. Tobě se nelíbí?"