DMD Bonus č. 6 pro 23. 4. 2017.

Co potřebuju dohnat? Nic. Prostě nic. Stihla jsem:
opít se na školním zájezdu
zasadit na jaře narcisky
nakrmit 48 koček
letadlo do Tel Avivu
doběhnout domů a vyndat bábovku z trouby včas
mít děti. Tři
dopsat si drabble ze soboty v nedělním bonusu
spoustu dalších věcí, který jsem moc líná vypisovat, protože já stejně vim, kolik jsem toho stihla a kolik ne
jo, ještě jsem stihla vyletět na Měsíc
Já myslím, že jsem na tom celkem dobře. Stihla jsem toho tolik, že není potřeba nic dohánět ve stáří. I když, asi začnu na stará kolena poslouchat dechovku. Jo, to udělám.

Nikdy neměl příliš mnoho času na to, chodit do chrámu.
Nebo se zabývat jemnějšími významy starých spisů.
Jistě, dodržoval většinu z těch nařízení a předpisů.
Byl hrdý na to, že je součástí vyvoleného lidu.
Proto nemohl mlčky strpět římskou nadvládu.
Cožpak všichni zapomněli, jak mocný Izrael býval?
Mnoho v synagoze neposlouchal, ale tohle - tohle si pamatoval.
A začal jednat.
Času na Boha bylo stále méně.
Stále více ho zabíralo ohlížení přes rameno.
Stejně ho chytli.
Odsoudili.
Bojoval nadarmo?
Promarnil svůj krátký život?
Odpověď na všechna 'až někdy' visela na vedlejším kříži.
Posledním dechem dostal ujištění.
"Budeš se mnou v nebi."

Na pohřbu Fabiána a Gideona Prewettových bylo hodně lidí. Nejen jejich sestra Molly s manželem Arturem, ale také přátelé.
Vzpomínali, co všechno spolu zažili. Prewettovi byli skvělí muži. Bylo na ně spolehnutí a nikdy nezkazili žádnou zábavu.
A byli smrtelně nebezpeční agenti.
Fabián říkal, že až to skončí, chce být u MI5 instruktorem infiltrace. Gideon začal nedávno randit s Emmelínou Vanceovou. Chtěl se s ní usadit.
Ačkoliv dělali nesmírně nebezpečnou práci, vědomí, že život půjde dál i po skoncování s Volldiemarterem jim pomáhalo jít dál. Vědomí, že to ve stáří všechno doženou.
Ale nejen bratři Prewettovi se nedočkali klidného stáří.

Celá vesnice už spala. Ve vzduchu plápolaly louče, výřil se písek. Vítr otevíral dveře od zbrojírny. Vydávaly nepříjemný zvuk, při kterém naskakuje husí kůže. Temný les se nakláněl se svými vysokými stromy ze strany na stranu a všude okolo vrhal své temné stíny. Lidé si vyprávěli kde co, málokdo ale tomu věřil. Kdo taky spatří něco, nebo se mu přihodí něco, co nejde vysvětlit? Vysmívali se vyděšeným lidem. Varování od jiných vesnic ignorovali. I štěkot psů, který se rozlil po půlnoci do okolí. Přicházel. Šel si pro ně. Pro nečisté, špatné muže a ženy. Poslední, co viděli, byly krvavé oči.

Stál na okraji propasti a díval se dolů.
Odešel z práce pár let před důchodem.
Blázen, říkali.
Zhluboka se nadechl, rozhlédl se po krajině.
Prodal byt ve městě.
Rodina debatovala o jeho soudnosti.
On věděl své. Nepotřeboval nic vysvětlovat.
Prodal či daroval všechny svoje věci. Stejně už je nebude potřebovat.
Poslali ho ke cvokaři.
Pohlédl na zapadající slunce, na tváři mírný úsměv. Cítil vítr ve vlasech, slyšel ševelit přírodu.
Jako by se probudil ze sna. Poprvé v životě otevřel oči i všechny smysly. Procitl.
Pln radosti a pokory vykročil přes louku ke své nové chaloupce na samotě.
Konečně začal žít.

Vracel jsem se z tréningu. Zavazadlo mne tížilo, byl jsem rád, že mi Saturnin vyšel vstříc. Jeho slova mne však zmátla: „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.“ Naráží snad na můj plánovaný tenis se slečnou Barborou? Tu jsem se poděsil: „Ne!?“
„Ano.“ Odvětil bez pohnutí.
„Milouši! Sežeň nějakou pilu!“ Ačkoliv jsem větu zcela nepochopil, nenechala mne na pochybách stran vážnosti situace. Tázavě jsem pohlédl na Saturnina.
„Kdo na tebe kamenem, ty na něho chlebem.“ Vysvětloval. „Madam trvala na přípravě večeře a v pekařství měli již pouze poněkud starší bochník. Dovolil jsem si vám zamluvit stůl Na Bojišti.“
„Děkuji vám, Saturnine!“

Začalo pršet. Šli ruku v ruce kalužemi tmavými uličkami města.
....
Zabiju ji. Je svědek, musí zemřít!
Hledal jsem ji měsíc, úkolem je: najít a zabít! Plán B prostě není!
Proč? Ty její oči! Už mohla být mrtvá a já na dovolené! Proč jsem s ní někam šel?
....
„Co vlastně děláš?“
Ztuhnul.
„Jsem... reklamní agent. Vybírám nové sponzory, starám se o klienty.“
„Aha. Já jsem prodavačka v jednom butiku ...“
„Na tom nezáleží...“ přerušil ji stroze. Zchladnul.
„Jsem unavená, doprovodíš mě?“
„Ne, chytnu si taxi.“
„Co?“ nechápala.
„Jdi!!!“ zakřičel.
Otočila se a šla.
....
Trochu to šplouchlo, jak její tělo upadlo do kaluže ...

Pozorovali obdélník světla na stropě hotelového pokoje a záhadné šumění vody, o kterém se od ní ráno dozvěděl, že pochází z radiátoru.
Kdyby se namáhali zvednout hlavy, viděli by na obzoru nasvícenou katedrálu cizího města. V pokoji bylo vedro, a oni byli unavení, ale šťastní, strávili spolu celý den.
"Mám vás hrozně moc ráda," přerušila jejich spokojené mlčení.
"Asertivní funkce výpovědi," řekli oba jedním, byť ještě trochu zrychleným, dechem.
Pokud vás zajímá, jak můžou dva mladí lidé, kteří se mají rádi a leží spolu na víceméně jedné posteli osvětlené jen světlem měsíce, řešit takovou kravinu...
Inu, studenti lingvistiky před státnicemi.

Nerada se v zrcadle vidím,
ale stejně u něj trávím hodně času,
abych zamaskovala to, že se stydím
a nevynechala jedinou řasu.
Trénuju si tak všechny obličeje,
abych pak působila sebevědomě
a zapadla mezi všechny společenské obyčeje
a neschovávala se pořád u sebe v domě.
Ten těkžý proces trvá dlouze,
ale o to se mi pak bude lépe dýchat,
až mezi lidmi budu veselá pouze
a nebudu své pocity nikam míchat.
Ta technika funguje zdá se,
když mi ne jeden smích chválí,
kde beru optimismus ptá se
a pravda se víc vzdálí.
Cvičiště je jako kyvadlo
proto asi studuju divadlo.

Bylo horké léto roku 1951 a trávník před jeho domem nadšeně vítal každou jednotlivou kapku vody.
Nikdy na tyhle drobnosti běžného života neměl čas. Jeho mládí bylo plné šílených honiček v ulicích, přestřelek a bolestného křiku. Ty vzpomínky byly jeho neoddělitelnou součástí. I jen soused v novém klobouku v něm vyvolával nutkání sahat po zbrani, kterou neměl.
Proto si tak vychutnával zdánlivě banální činnost jako zalévání trávníku. Po všech těch letech se naučil vážit si chvilek klidu.
Thomas Angelo s nostalgickým úsměvem pečoval o svou zahrádku, když za ním u chodníku zastavilo červené auto a z něj vystoupili dva muži…