Baldur's Gate

„Vy našli můj kouzelný buben,“ zaradoval se orkský bard, když mu družina odevzdala jeho znovu nalezený hudební nástroj. „Díky vám! Tady vaše odměna“ – předal jim váček s 500 zlatými – „a ještě vám zahraju.“
Orkský bard se opřel do bubnu a zapěl ryčným hlasem. „Tluče nezbednííčéék tluče na buben, a svolává óóórky orci poďte ven...“
Dunění bubnu a kakofonický zpěv způsobil, že všechna zvířena v blízkém okolí se dala na útěk: ptáci, srnky, medvědi, i družina elfů, která na orkského barda číhala v záloze.
„Začínám chápat, proč mu ten buben někdo ztratil,“ poznamenala Imoen zacpávajíc si uši, stejně jako zbytek družiny.

V jedné hospodě v Baldur's Gate družinu překvapil zlobr - nájemný vrah.
"Ty být Elysand!" udeřil na Elysanda. "Železný trůn na tebe vypsat odměna, a já tě teď zabít."
Elysand si zlobra kriticky prohlédl. "Ty mě ale nemůžeš zabít," pravil klidně, "bylo mi předpovězeno, že mě zabije muž s tetováním quasita na tváři, a to ty nemáš."
"To nemám," posmutněl zlobr. "Co já teď dělat?"
"Ve vedlejší čtvrti je tetovací salón, tak tam můžeš zajít a nechat si to tetování udělat," poradil mu Elysand.
Zlobr se rozzářil. "Tak jo!" Otočil se a odešel.
"Dobrý trik, Elysande," řekla Jaheira. "Bod pro tebe."

Pátraní po příčinách Železné krize bylo v plném proudu. Elysand navrhl zajít za jasnovidcem a získat dodatečné informace ze “spirituálních” zdrojů.
“Bude to padesát zlatých, prosím,” řekl jasnovidec.
Elysand mu předal peníze. “Potřebujeme vědět, kdo stojí za Železnou krizí a proč.”
“Dobrá, vydržte chviličku…” Jasnovidec se zasoustředil a začal vydávat podivné pískavé a škrkavé zvuky. Nakonec zašuměl a prudce vydechl. “Informace není dostupná.”
“Ale jak je to možné?” ohradil se Elysand. “Přece jsme vám zaplatili, tak by divinace měla fungovat.”
“Nevím, prostě se mi nepovedlo se připojit,” pokrčil jasnovidec rameny. “Tady máte peníze zpátky a zkuste přijít znovu za týden.”

Jednoho dne Ajantis nahnal družinu na mši do chrámu boha Helma. Prý potřebují „spirituálně povzbudit“.
Po dvou hodinách kázání toho ale měli všichni, kromě Ajantise, plné zuby.
„Já chci ven!“ šeptla Imoen naléhavě. „Už mám od sezení na té tvrdé lavici otlačený zadek!“
Ajantis se na ni mrazivě usmál. „Seď,“ řekl pološeptem, „a poslouchej.“
„To se nedá, tyhle helmitské teze nejsou dost... razantní,“ protestovala Branwen, „a ty lavice jsou na sezení fakt strašně tvrdý!“
„Ajantisi, za tohle tě dotáhnu na obřad druidů v Cloakwoodu,“ vyhrožovala tiše Jaheira, „a to si fakt užiješ, protože tam se šest hodin v kuse stojí!“

Ajantis se omámeně potácel k siréně, která ho vábila svým zpěvem. Meč táhl bezvládně za sebou.
„Pojď,“ lákala siréna sladkými slovy. „Poplujeme spolu bok po boku, širé moře nám bude ležet u nohou. Ty budeš můj, a já tě budu laskat a milovat, dokud moře nepohltí všechnu zem. Pojď.“ A paladin k ní byl blíž a blíž...
Siréna se už chystala Ajantise chopit a svrhnout ho do moře – ale paladin bleskově uhnul, máchl mečem a jediným úderem usekl siréně hlavu.
„Prý moře nám bude ležet u nohou. To určitě,“ říkal, zatímco čistil meč od krve, „to ti tak budu věřit.“

Když družina porazila polozlobra Mulaheyho v nashkelských dolech, objevila tam jednoho zajatce.
„Děkuju vám za záchranu,“ řekl elfský kouzelník Xan, „ale stejně to bylo zbytečné, protože jsme všichni propadli zkáze.“
„Jak to, zkáze?“ ptal se zmateně Ajantis.
„Jak to, všichni?“ ohradila se Jaheira.
„Asi je tu moc dlouho,“ řekla polohlasně Branwen a naznačila, že má o kolečko víc.
Xan z Mulaheyho truhly vylovil svůj měsíční meč a zamířil k východu. „Tak se mějte, rád jsem vás poznal. Vzhůru k marnosti!“
Elysand se otočil k Imoen. „Kdybych si ještě někdy stěžoval, jak je život nefér, tak mě prašti. Nechci skončit takhle.“

Khalid vyběhl po svahu k vyčkávající družině.
“Z-z-z-z-” snažil se vysoukat ze sebe, “z-změna plánu!” ukázal za sebe dolů.
Družina se zděšením sledovala, jak se k nim nahoru do kopce dere rozzuřený drak. Ajantis však neztratil duchapřítomnost, popadl nachystanou atrapu berana vycpanou ohnivou hlínou a hodil ji dolů proti drakovi.
Drak naštěstí nástrahu neprokoukl, otevřel tlamu, a obrazně řečeno ji spolkl i s navijákem. Po chvíli se ozval ohromný výbuch, po kterém zůstaly po drakovi jenom nohy.
„Sice jsme to neudělali úplně podle plánu,“ listoval Elysand příručkou Jak na draka: tipy & triky, „ale tohle se dá taky vzít jako řešení.“

„Pane!“ volal prodavač na ulici Baldur’s Gate za družinou, „Nechcete si koupit los?“
Elysand se u něj zastavil. „TERNO *“, četl na losu. „Podle toho názvu hádám, že to sponzoruje Tymoranská církev?“
„Správně, pane,“ přisvědčil prodavač. „Výtěžek jde na oživování uličníků zabitých Umberlanty.“
„Já jsem vyhrála!“ Imoen radostně mávala setřeným losem, na kterém se skvěla hlavní výhra.
Prodavač vytáhl malý papírek. „Slečno, můžete si dýchnout?“
Imoen zmateně poslechla. Papírek se začal lehounce zbarvovat do růžova, až nakonec celý zčervenal.
„Je mi líto,“ prodavač si s úsměvem vzal los zpátky a roztrhl ho, „ale používání kouzel a lektvarů pro štěstí pravidla nepovolují.“

Teleport přenesl družinu na ledový ostrov uprostřed oceánu.
„Haló, vy tam,“ ozvalo se za nimi.
Družina se otočila – a překvapeně zjistila, že mluvčím je jakýsi tučňák, rozvalený v horké lázni. „Chyba v teleportaci?“
„Vypadá to tak,“ přisvědčil Elysand. „Co se stalo vám?“
„To samý,“ řekl zasmušile tučňák. „Chtěl jsem seslat proměňovací kouzlo, abych se odsud dostal, ale nemohl jsem se rozhodnout, jestli se proměnit v ptáka nebo rybu, tak jsem dopadl takhle...“ usrkl studený nápoj, „ale vlastně je to tu docela fajn, tak tu asi zůstanu.“
Jaheira se otočila k Elysandovi. „Doufám, že máš lepší plán, jak nás odsud dostat.“

Do obchodu v Nashkelu vešel glabrezu. „Dobrý den,“ pozdravil zdvořile.
Prodavači zděšením vypadla dýmka z pusy.
„Sháním nějaký dárek pro ženu,“ pokračoval démon. „Má narozeniny, tak jsem jí chtěl vybrat něco speciálního… hmm, co třeba tohle?“ zvedl dlouhý tlustý býkovec. „To by mohlo náš vztah výrazně oživit.“
„J-jistě,“ zablekotal prodavač.
„Akorát nemám u sebe žádnou hotovost… můžu vám místo toho nechat tenhle meč? Určitě za něj dostanete mnohem víc peněz.“ Podal mu kouzelný obouručák.
Prodavač meč mlčky převzal. „Děkuji,“ řekl glabrezu, vzal býkovec a zmizel v oblaku dýmu.
Prodavač jen pokrčil rameny a umístil obouručák do regálu pro další zákazníky.

„To snad ne!“ ukázala Jaheira na konkurenční družinu, která právě dokončovala jejich sidequest – donést farmářovi sele – a ještě na ně dělala pošklebky. „Jak nás mohli předběhnout?“
„Asi jsme se moc zdrželi tím vysvobozováním kouzelnice z pevnosti gnollů,“ tipoval Elysand. Druhá družina zatím poněkud rozpačitě převzala odměnu v podobě soudku kysaného zelí. „Ale mám pocit, že by tenhle quest stejně nebyla žádná výhra.“
„No jo, ale co teď s tímhle?“ upozornil Ajantis na jejich ulovené sele, které držel v náručí.
Branwen se na ně zamyšleně podívala. „No co,“ usmála se, „umím upéct výborné sele na medu. Bude nám stačit pro všechny.“

„Vy našli můj kouzelný buben,“ zaradoval se orkský bard, když mu družina odevzdala jeho znovu nalezený hudební nástroj. „Díky vám! Tady vaše odměna“ – předal jim váček s 500 zlatými – „a ještě vám zahraju.“
Orkský bard se opřel do bubnu a zapěl ryčným hlasem. „Tluče nezbednííčéék tluče na buben, a svolává óóórky orci poďte ven...“
Dunění bubnu a kakofonický zpěv způsobil, že všechna zvířena v blízkém okolí se dala na útěk: ptáci, srnky, medvědi, i družina elfů, která na orkského barda číhala v záloze.
„Začínám chápat, proč mu ten buben někdo ztratil,“ poznamenala Imoen zacpávajíc si uši, stejně jako zbytek družiny.

Elysand stál uprostřed noční krajiny. V dálce viděl světla Candlekeepu. Náhle se před ním zhmotnil jeho otčím.
Tohle je sen, uvědomil si Elysand.
„Mé dítě,“ promluvil Gorion, „je mi líto, že nemohu být s tebou, abych tě ochránil před zlem.“
„Ale já už nejsem dítě, otče,“ odvětil Elysand. „Přestal jsem jím být, když jsem viděl, jak tě zavraždili. A s tím zlem budu bojovat.“
Gorion se usmál. „Vím, že najdeš vlastní cestu. Sbohem.“ Rozplynul se, stejně jako se začal rozplývat snový svět.
Elysand se probudil plný odhodlání. Bylo na čase nechat minulost za sebou. Teď má družinu a musí velet.

Černokněžnická věž se hrozivě tyčila proti zčernalé obloze.
Ale ukázalo se, že bude problém dostat se dovnitř.
„Nepustím vás bez hesla,“ řekl strážní imp zamítavě.
„A jaké je to heslo?“ zkoušel Ajantis.
Imp posmutněl. „To nevím, já ho zapomněl…“
„Vím, jak ti pomoci,“ řekl mu Elysand. „Musíš se vrátit v čase do doby, kdy jsi to heslo znal. Leť tímhle směrem k místu, kde jsou čtyři balvany. Obleť je tolikrát, dokud se nedostaneš v minulosti do bodu, kdy to heslo poznáš.“
Imp se zaradoval, roztáhl křídla a odletěl ukázaným směrem.
Elysand zakroutil hlavou. „Ti impové jsou někdy tak hloupá stvoření.“