Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Letos jsem měla spoustu drabblat, na která jsem hrdá. Nakonec vytahuju ze šuplíku jedno, které mě doslova přepadlo ze zálohy. Střípek, který patří na jedno bílé místo v prvních kapitolách Genesis.
Psáno na téma "Bodláčí"
Byly tak krásné. Majestátní. Měly různé barvy i tvary.
Kdysi se na ně nemohl vynadívat.
Ale tehdy nebylo nic, co by se mu nelíbilo.
Zato teď...
Ve vzteku vytrhl rostlinu i s kořeny a hodil ji na rostoucí hromadu.
Odvděčila se mu poškrábanou kůží a několika kuličkami, uchycenými na oděvu.
Nevnímal to, už se skláněl k další, aby jí připravil stejný osud.
A další, a další.
Nakonec hromadu olízly plameny.
Otřel si z tváře pot a rozhlédl se.
Na malé ploše kolem něj se už krčily jen zelené stvoly.
Tentokrát snad přinesou úrodu...
Aby jeho těhotná žena měla co jíst.
Když Leona v průběhu plesu potratila, rozhostilo se všude okolo ticho. Nikdo netušil, co říct, jak se zachovat. Ačkoliv Creagan a Michael na sebe byli naštvaní, teď je oba tížilo, co se přihodilo. Oba dva čekali, až jim léčitel přijde říct, jak to vypadá.
"Bude máma v pořádku? Co když umře? Nechci přijít o mámu," začal najednou šílet Michael.
"Doufám, že bude. Jen bude potřebovat čas a pochopení," odpověděl mu Creagan.
"Myslíš, že se tak stalo kvůli mě, že jsem Vás neposlechnul?"
"Mišáčku, ty za to nemůžeš. Nevím, proč se jí to děje. Asi draci nechtějí, abychom spolu měli dítě."
A už je tu i konec května a zase 10 měsíců čekání na další DMD. A za dva dny je piknik :-).
Dlouho jsem se nemohla rozhodnout, která drabble vybrat do Autorova výběru. Logicky by to mělo být nejoblíbenější a nejúspěšnější, tedy http://www.sosaci.net/node/31126 "Oddělení pro nápravu magických nehod zasahuje". Ale to jsem poslala do E-knihy a navíc se objevilo ve dvou výběrech.
"Příbuzný si nevybereš" jsem vybrala proto, že v určité životní fázi (pubertě) jsem jednala dost podobně.
Když musíte osm hodin denně hlídat bandu tupohlavců, aby je neuškrtilo Ďáblovo osidlo, či se nepíchli o Růži uspávačku, očekáváte doma klídek, pohodu, panáček.
Jak se mýlil, poznal Neville hned ve dveřích.
"Tvá láska je jak bodláčí a mně to zkrátka nestačí," ozývalo se z kuchyně fňukání.
Promerlina! Švagr, a zase ho nechala ženská.
Návštěvy Hanina bratra vykazovaly konzistentní periodicitu. Několikrát do roka si chodil k sestře léčit zlomené srdce.
Neville po špičkách vycouval ze dveří.
Ale nebyl dost opatrný. Zakopl o hábit.
Hannah vtrhla do chodby: "Kam jdeš! Vrať se!"
"Promiň, drahá, naléhavý vzkaz od Hagrida. Hipogryf onemocněl."
"Zbabělče!"
Letos jsem měla velkou radost, že se mi podařilo něco napsat i na staroegyptskou mytologii, kterou jsem jako malá strašně milovala, ale pak jsem ji opustila pro okouzlení jinými dobami a texty ... ale leccos z toho v paměti zůstalo.
Děkuji všem za psaní, čtení a milé komentáře.
Kdyby ještě mohl, určitě by se potil. Pevně sevřel příručku a vstoupil.
Byli opravdu hrozní. "Jak se jmenuješ?" "Ten, jenž vyrostl v papyrusovém houští, Obyvatel Olivy."
"Co chceš spatřit?" "Nohu se stehnem."
"Co jim řekneš?" "Spatřil jsem jásot v zemi Fenechů."
"Pokračuj v cestě, projdi branou síně Obou pravd!"
Římsa dveří volá: "Nepustím tě, dokud neřekneš mé jméno!" "Jazýček vah spravedlnosti".
etc. ....
Utahaná duše předstoupila před Usira a předala srdce na misku vah.
"Povídej!"
"Nedopustil jsem se zla vůči lidem. ... Nikoho jsem nerozplakal ...
etc. .... Jsem čist!"
Usire se usmál. "Dobře. Vyhoď kamenného skaraba, pravé srdce sem, znovu a vlastními slovy."
Usire XY značilo zemřelého; jinak je Usire bůh říše mrtvých a jejich soudce.
Příručkou byla Kniha mrtvých, ze které pocházejí skoro všechny citace (až na poslední větu). Přebírám je v (hodně zkrácené podobě, 100 slov je na egyptské poměry velmi málo) z překladu Z. Žáby.
Vážilo se srdce a mělo být stejně těžké jako Pravda na druhé misce vah.
K vybavení mrtvého patřil i tzv. srdeční skarab; asi měl spíš sloužit k upamatování a zachování, kdyby skutečné srdce bylo zničeno, než k podvádění, každopádně na něm bylo vše napsáno tak, jak se očekávalo, že budou chtít v síni Obou pravd slyšet.
Vyberám toto drabble, lebo sa mi páči, že je také pokojné.
Pôvodne písané na tému "Daně a smrt".
Otvoril oči. Bolesť na hrudi pominula. Posadil sa, hviezdy vyzerali ako lampióny. Noc voňala. Vrátil sa na oslavu.
Bolo to príjemné a tiché miesto, teraz, bez ľudí. "Joe," povedal.
"Som tu, Will."
"Čím som bol starší, tým odpornejšie mi pripadali všetky istoty v živote. Že musím zostarnúť. A zoslabnúť. Že uvidím starnúť svoje deti. A to ostatné. Ale toto je celkom pekné."
"Myslel si si, že som nepríjemný ako dane?"
"Niečo také, priateľu."
Joe Black sa zasmial. Ľudia a ich pomýlené predstavy, ľudia zo sveta, čo chutí ako arašidové maslo.
William Parrish pohliadol na nebo. Hviezdy boli lampióny, a odlietali.
Vzhledem k tomu, že bonusy čte málokdo, připomínám ve výběru drabble na téma Shoď skopce z kopce;)
Byl poklidný podzimní den jako každý jiný... Jeho poklidnost proto nutně skončila dvacet minut po začátku otevírací doby, kdy do kavárny vtrhl britský agent přestrojený za strážníka.
"Rony, musíš okamžitě na mě, Michelle shodila skopce!"
René si sdělení chvíli přebíral. Tajuplný plán odboje zahrnující ovci speciálně vycvičenou pro špionážní akce, dopravenou letecky z Británie a shozenou na padáku, nebyl ani zdaleka nejpodivnější věc, která ho za poslední půlrok potkala...
"Vždyť jela pro zásilku výbušného vánočního pudinku! Proč do toho najednou plete berana?"
Crabtree se zatvářil zmateně: "Burana?"
"Yvette, co ten praštěnej policajt říká?"
"Potřebuje pomoc, René. Michelle cestou přejela Skopčáka."
Výběr byl těžký, ale toto drabble vyhrálo na celé čáře. S psaním jsem si vyhrál a doufám, že čtenáři se bavili stejně jako já.
Nehmotná neviditelná heslosběrná entita natáhla slychadla k hloučku zdánlivě lidských entit, z nichž jedné něco viselo na rameni.
"Jsem netopýr, nečlověče, říká," překládal vyhazovač z telepatštiny.
"Je topýr?"
"Je to pýr?"
"Pýr vypadá značně odlišně."
Heslosběrná entita nadšeně ukládala.
"Je to netopýr, pitomci," utnula slibně se rozvíjející debatu spirálová chodba.
"Netopýr pitomcí?" zeptal se pochybovačně vyhazovač. "Takhle divné jméno druhové jsem jakživ neslyšel."
"Tohle je netopýr," vysvětlila spirálová chodba trpělivě. "Vy jste pitomci."
Drobná okřídlená entitka zívla.
"Máme tady bota," řekl starý vrátný a kývl na vyhazovače.
Vyhazovač zvedl oči k nebi, popadl heslosběrnou entitu a vyhodil ji nejbližší branou.
Nabídněte dle vlastního výběru: bezpečí, útěchu, čest, tradici, upřímnost, pravdu, bohatství, politickou nekorektnost, řešení, smysl a možnost bojovat.
Přimíchejte: elitu, vzory, zářné příklady, příběhy úspěchu, kterým se řadoví bez dostatešné snahy nevyrovnají, ale přesto je bezpodmínečně upřímně milujete a uděláte pro ně první poslední.
Pozor na ty ostatní, marnící své pusté životy na diskotékách, ovce, nevědomé, pohodlné, v nefunkčního vztazích s partnery z diskotéky, ale spojovací články se světěm venku. Nemějte obavy, většina časem odpadne a ty ostatní prohlásíte za kořen všeho zla.
Občas je třeba někoho veřejně ponížit a potrestat nebo vyhnat. Je to pro dobro jeho i přihlížejících.
Sekta původně označovala odnož převažujícího náboženského směru a mnohdy zárodek nové církve. Ksždfá církev začala jako malá sekta. Před 2000 lety se objevila židovská sekta, věřící, že její charismatický vůdce umí chodit po hladině vody a je syn Boží. Později by zavražděn, neboť náboženská nesnášenlivost je stará jako lidstvo samo.
Sekty v negativním slova smyslu se často formují kolem manipulativních egoistickách jedinců, dost často opilých mocí, s psychickou poruchou nebo závislostí, nebo rovnou vším dohromady. V našich končinách je to například sekta takzvaného Syna člověka Emanuela Parcivala, známá díky angažovanosti dcery herečky Mileny Dvorské jakožto paní Mesiášové. Patrně jste slyšeli o hromadných sebevraždách členů zhoubných kultů, např. Jonestown v Guatemale, nebo ke konci 20. století členů sekty Heaven’s Gate. Tohle jsou extrémní případy zhoubného vlivu na jedince. Většina sekt za sebou zanechává množství psychicky a ekonomicky zničených jedinců, kteří jen těžko znovu navazují kontakt s lidmi.
Tento způsob fungování je nejvíce znám u sekt náboženských, ve skutečnosti však totožně fungují extremistická politická uskupení a podvodní finanční schémata.
Videonávod: https://youtu.be/mnNSe5XYp6E
protože jsem letos psala spíš nevážné pohádkové kousky a u těch vážnějších jsem odpočívala. jako poděkování svým dvěma, kteří mi dovolili psát, přestože času je stále míň a požadavků víc a zkrátka jsem sentimentálnější, když jsem to zaplňování bílých míst s nimi nedávno zažila.
Kolena. Památka na dětství, bezdůvodný smích a bezedné touhy, nic není nemožné a život skýtá tolik možností, co asi přinese?
Ruce. Ty dobré ruce, upracované ruce, kolik už toho udělaly, kolikrát praly, stlaly, pekly chleba, kolikrát hladily muže, kterému je dala.
Oči. Letokruhy štěstí i strachu o bytí, slzy smíchu i slzy bolesti, viděly už mnohé a zavírat se nechtěly ani před tím, co by jiná vidět nechtěla.
Vlasy. Postříbřené lety, znamení stáří.
Břicho. Poslední místo na mapě, které zůstává nepoznamenané, celá léta bolestné připomínky nicoty, léta tužeb, léta proseb. Sára si břicho pohladí, něco se pohne. Bůh je dobrý.
Nadechla se a zazvonila.
„Ahoj, mami.“
„Lenko, ahoj. Sundej si ty boty, luxovala jsem!“
Tři dny do výplaty a šedesát osm korun v peněžence. No, stejně chtěla zhubnout.
Upíjely kávu.
„Tak jak se ti bydlí samotné? Už žádnej servis, co? Ale on tě odsud nikdo nevyháněl…“
Klečela před pračkou, kolena zmáčená velkou louží, která se pod spotřebičem bůhvíproč tvořila a brečela.
„Je to fajn.“
„No, jen abych tě do měsíce neměla zpátky tady,“ poznamenala matka.
Její jediný hrnek se rozlil po podlaze, střepy se rozletěly a jí zatrnulo v očekávání křiku a… nic.
Usmála se.
„Myslím, že to nějak zvládnu.“
Dlouho jsem přemýšlela, co vložit a jestli vůbec něco. Tenhle rok jsem prakticky nepsala - protože prostě... nemůžu. Real life je tak trochu mrcha a... moje momentální problémy mě prostě ubíjí.
Tohle drabble není o mně. Trochu si přeju, aby bylo - pro tu tichou naději, kterou jeho hrdinka má. Ale vzhledem ke... všemu, mi asi teď přijde nejvýstižnější.
Mno, nic. Děkuji za přečtení. :)
