Baldur's Gate

Jednoho dne, když družina odpočívala v Beregostu, obdržel Elysand dopis.
Milý kouzelníku, stálo v něm, slyšel jsem o tvé pověsti a rád bych se s tebou setkal osobně. Momentálně se sice schovávám ve vesnici Ulgoths Beard, ale aby ses ke mně dostal, budeš muset nejdřív projít podzemí Durlagovy věže, zabít Cambiona a vynést odtamtud nějakou dýku. Můj kontakt v Ulgoths Beard tě navede. Budu se těšit až dorazíš, a vezmi i svoji družinu.
S pozdravem,
Aec’letec, tanar’ri.
P.S.: S tou sukubou v nejvyšším patře věže se radši nebav, je tam už dlouho sama a leze jí to na mozek.

„Vy našli můj kouzelný buben,“ zaradoval se orkský bard, když mu družina odevzdala jeho znovu nalezený hudební nástroj. „Díky vám! Tady vaše odměna“ – předal jim váček s 500 zlatými – „a ještě vám zahraju.“
Orkský bard se opřel do bubnu a zapěl ryčným hlasem. „Tluče nezbednííčéék tluče na buben, a svolává óóórky orci poďte ven...“
Dunění bubnu a kakofonický zpěv způsobil, že všechna zvířena v blízkém okolí se dala na útěk: ptáci, srnky, medvědi, i družina elfů, která na orkského barda číhala v záloze.
„Začínám chápat, proč mu ten buben někdo ztratil,“ poznamenala Imoen zacpávajíc si uši, stejně jako zbytek družiny.

Elysand rozložil mapu Pobřeží Mečů na stůl.
„Tak ukaž, kde jsme ještě nebyli?“ pověsila se mu na krk Imoen.
„C-co tady?“ ukázal Khalid na jedno nevybarvené místo s obrysem mostu.
„Most Firewine (trosky),“ přečetla Branwen. „Určitě tam chcete jít? Je to na druhém konci mapy...“
„Je to hned vedle Durlagovy věže, tak bychom to mohli vzít jedním tahem,“ zamyslel se Ajantis. „A kousek odtamtud je nějaká vesnice, kde bychom případně mohli doplnit zásoby. Jen doufám, že tam nejsou žádné úzké chodby plné pastí a hnízda koboldů.“
„Určitě ne,“ řekl Elysand nevinně.
„Fajn,“ kývl Ajantis, „úzké chodby vyloženě nesnáším. Tak vyrážíme.

Elysand stál uprostřed noční krajiny. V dálce viděl světla Candlekeepu. Náhle se před ním zhmotnil jeho otčím.
Tohle je sen, uvědomil si Elysand.
„Mé dítě,“ promluvil Gorion, „je mi líto, že nemohu být s tebou, abych tě ochránil před zlem.“
„Ale já už nejsem dítě, otče,“ odvětil Elysand. „Přestal jsem jím být, když jsem viděl, jak tě zavraždili. A s tím zlem budu bojovat.“
Gorion se usmál. „Vím, že najdeš vlastní cestu. Sbohem.“ Rozplynul se, stejně jako se začal rozplývat snový svět.
Elysand se probudil plný odhodlání. Bylo na čase nechat minulost za sebou. Teď má družinu a musí velet.

„Pane, pane,“ přicupitala k družině drobná holčička.
V Ajantisovi se probudil paladinský instinkt. „Copak si přeješ, děvčátko?“
„Zaběhl se mi králíček.“ Holčička měla na krajíčku. „Najdete mi ho? Dám vám tenhle kamínek,“ ukázala na dlani sluneční kámen.
„Já bych do toho nešla,“ varovala Branwen. „Pamatujete, jak jsme tenkrát pro toho kluka hledali ztraceného pejska?“
„Až moc dobře,“ řekl Ajantis, „ale tohle určitě nebude tak hrozný. Kampak se ti ten králíček zaběhl, srdíčko?“
„Tam,“ holčička ukázala k temné sluji. Z té najednou zazněl ohlušující řev.
Ajantis ignoroval vyčítavé pohledy družiny. „Tak pojďte,“ dal si meč na rameno, „teď už nemůžeme couvnout.“

Černokněžnická věž se hrozivě tyčila proti zčernalé obloze.
Ale ukázalo se, že bude problém dostat se dovnitř.
„Nepustím vás bez hesla,“ řekl strážní imp zamítavě.
„A jaké je to heslo?“ zkoušel Ajantis.
Imp posmutněl. „To nevím, já ho zapomněl…“
„Vím, jak ti pomoci,“ řekl mu Elysand. „Musíš se vrátit v čase do doby, kdy jsi to heslo znal. Leť tímhle směrem k místu, kde jsou čtyři balvany. Obleť je tolikrát, dokud se nedostaneš v minulosti do bodu, kdy to heslo poznáš.“
Imp se zaradoval, roztáhl křídla a odletěl ukázaným směrem.
Elysand zakroutil hlavou. „Ti impové jsou někdy tak hloupá stvoření.“

Elysand a Jaheira se skláněli nad bezvědomým Khalidem opřeným o strom. Nepřátelský kouzelník ležel mrtvý opodál, ale Khalid se dosud neprobral z kouzla, kterým byl zasažen. Zbytek družiny stál zachmuřeně stranou.
„Myslím, že je to spíš kletba,“ zanalyzoval Elysand Khalidův stav. „A myslím, že zrovna toho druhu, jaký dokáže zlomit jen krásná žena,“ mrknul na Jaheiru.
„Dobře, tak já to zkusím,“ řekla Jaheira. Naklonila se nad Khalida a –
PLESK!
Khalid se rázem probral, vytřeštil oči a rukou si mnul bolavou tvář, kde přistál políček od Jaheiry.
„Nebo jsi snad měl na mysli jiný způsob zlomení kletby?“ zeptala se Jaheira nevinně.

Ajantis stanul proti banditům.
Sám. Jeho spolubojovníci utekli, navíc byl zraněný.
Vůdce banditů se na něj zašklebil. „Tak co, paladínku,“ vysmíval se mu, „kde je ten tvůj bůh teď?“
„Brzy ho uvidíš osobně,“ ucedil Ajantis a pozvedl meč. „Tak pojďte.“
Vůdce banditů proti němu vykročil – a zarazil se, když se jeden z kamenů zvedl ze země přímo před něj. Náhle bandita hleděl do rozžhavených důlků lidské lebky.
Ajantis se vrhl k zemi.
V příští vteřině lebka explodovala. Šrapnely všechny bandity na místě zabily.
„Měls pravdu,“ řekl Ajantis k Elysandovi, který vyšel z úkrytu, „Ta lebková past vážně stojí za to.“

Královna cest, stálo na zrezivělém vývěsním štítu. Elysand do něj šťouchl holí.
„Královna u cesty,“ přečetla Jaheira, když trocha rzi ze štítu opadala. „Nikdy jsem o žádném takovém hostinci mezi Beregostem a Nashkelem neslyšela.“
„Taky n-není na mapě,“ dodal Khalid.
„Tak to potom není divu, že zkrachoval – vždyť jinak ho žádná družina nemohla nikdy najít,“ usoudil Elysand.
Zevnitř hostince vyšla Imoen. „Spát se uvnitř nedá, je to tam hrozně zdevastovaný. Objevila jsem jednu truhlu, ale v té bylo akorát pár plesnivých hadrů a jeden tyrkys.“
Nakonec se zpoza rohu vynořil Ajantis. „Našel jsem padací dveře,“ hlásil nadšeně, „mají tu dungeon!“

Elysand se nachystal k seslání kouzla.
Proti němu vyběhla tlupa hobgoblinů. Elysand natáhl ruce před sebe. Zaměřuji... vzdálenost... elevace... TEĎ! Z prstů vyšlehl proud energie, který zasáhl nabíhající hobgobliny přesně uprostřed a poslal je omráčené k zemi.
Až na jednoho.
„A sakra!“ zaklel Elysand a dal se před rozzuřeným hobgoblinem na útěk.
Pak zaslechl svist, následovaný těžkým žuchnutím. Otočil se a uviděl Jaheiru vycházet zpoza keře s prakem v ruce a s výrazem, Co je?!
„To kouzlo má mít rozsah tři krát tři stop,“ podrbal se Elysand rozpačitě na hlavě a pohlédl na sraženého hobgoblina. „Asi se nevešel do čtverce.“