Black Panther

T´Challovy kroky vedly do sestřiny laboratoře. Otevřel dveře a zarazil se.
„Neklepej tady těma loňskejma křuskama od Prada,“ ozvalo se.
„Máš k práci kulisu, Shuri?“ hrající obrazovka jednoho tabletu ho nepřekvapila.
„Jo. To víš, k té tvojí nové pracovní obuvi jsem potřebovala inspiraci,“ uchechtla se. Film nesledovala, jen poslouchala. Stála u figurín s obleky.
„Pojď se podívat, bráško.“
„Experimentuju i s botama, jak jsme se posledně bavili. Chtěl jsi k obleku takový, aby pohlcovaly zvuk a nezatěžovaly chodidla. Něco jsem zkusila.“
„Křusky od Prada?“ použil větu z běžícího filmu.
„Chceš si příště boty navrhnout sám?“
„Ne, díky.“
„Já si myslela.“

Svět se změnil, a rozhodně ne k lepšímu.
Ty tam byly časy, kdy mohl slušný obchodník sehnat Starkovy zbraně za pár šupů a obratem je pak prodat za tisíce do nějaké zemičky na pokraji občanské války. Pryč bylo dohadování o cenách nad sklenkou dobré whisky, pryč byly slevy pro staré známé a pistole zdarma k bedně granátů.
Stark se rozhodl, že si bude hrát na hrdinu, a on z toho vyšel o jednu ruku chudší.

Byl čas se posunout dál.

Vyťukal do telefonu nové číslo s americkou předvolbou.

"Eriku? To jsem já, Klaude. Chci si promluvit o té tvojí nabídce..."