DMD č. 5. pro 5. 4. 2020. Téma: Hlavně levně!

“Stejně se mi to nějak nezdá, ten zájezd byl nějak levný.”
Rodinka navlečená do šortek a různobarevných triček si to i se zavazadly šinula k letištní bráně.
“To víš, Máňo. Když nakupuješ lást minit, tak prostě musíš ušetřit. Za takový peníze bys normálně jela maximálně na Mácháč, ne na Maledivy. Natož soukromým letadlem.”
“Je to divný, Franto. V tom musí být ňákej háček.”
Během hádky rodinka vyšla koridorem ven z letištní haly.
“Ale drž pec, žádnej háček ne…” muž nedopověděl.
Na ranveji stálo letadlo. Na zrezivělém trupu se skvěl nápis “AIR UGANDA” a zřízenec se právě snažil naložit pár krav.

Razgobel. Malá stanice na cestě zásobovačů, když ještě bylo co z Morgulienu vozit. Dnes pevnůstka schopná pojmout ani ne stovku. Strategický význam? Mizivý. S malým zdržením na pochodu se dá prostě obejít po kopcích mimo cestu. Donedávna sloužil při dodávkách střeliva a proviantu dál na západ; teď už není kam odtud pokračovat.

Stojí nás tu přes čtyři sta. Razgobel nesmí padnout. Proč přesně, nevíme.
Ale o tom se ve válce nedohaduje. Na otázky bude čas později - nebo už nikdy.

Boje se vlečou. Zahynulo šedesát devět skřetů.

Pak přijde rozkaz k ústupu. Raněný lidský důstojník je schopen převozu.
Razgobel může padnout.

„Založit divadelní soubor je super nápad. Sehrajeme Hamleta v originále.“
„Kde vezmeme jeviště, chlapi?“
„Nepotřebujeme, natočíme se na mobil a šoupnem to na net.“
„Potřebujeme ale nějaký dobrý.“
„Stačí můj tlačítkáč, je to trochu rozmazané, ale nic to nebude stát.“
„Počkat! A co kostýmy a kulisy? Kde to vezmem?“
Zaváhání.
„Dcera ráda vystřihuje, mohla by…“
„Ne, mám to! Budeme natáčet jen naše hlavy.“
„Ale pozadí tam pořád bude.“
„Tak budeme natáčet jen pusy.“
„Výborně. Ani se nemusíme učit text, stačí, když ho budeme číst.“
„Dvouhodinový záběr na dokonalou akrobacii našich rtů!“
„A Ofélie bude mít vousy, ať je to gender.“

„Heslo je: ‘I dub vítr láme’.“

„Pojďte rychle dál,” povídá muž a chvatně zavře za příchozím dveře.

„O co jde?“ zní otázka na tělo.

„No, víte… Jak bych to…“

„Dělejte, nemáme tady na to sto let.“

„Poslal mě…“

„Žádné kontakty,“ přerušil ho.

„Dobře tedy. Rád bych nechal zabít mou ženu a jejího milence. Oškubali mě o poslední pětník…“

„Ty srdceryvné příběhy si nechte pro sebe,“ zastavil ho rázně neznámý. „Máte prachy?“

„No, vzhledem k tomu, že jde o dvě zakázky, tak bych rád dostal slevu.“

„Co prosím?“ nevěřil svým uším profesionální zabiják.

„No, množstevní slevu přece. Šlo by dvacet procent?“

Dva kamioňáci na zaprášené cestě, jeden na sedadle řidiče, druhý vedle něj
jako spolujezdec. "Karle, potřebujem roušky!" "Jasně, Franto, ale kde je sehnat?
všecko je vybílený, málo začíná bejt už i piva, buřtů a toaleťáku!"

"No, hlavně levně, hlavně levně!"

"Sim tě, jak levně? Ti říkám, že to nikde není, leda, že bysme to někde od ťamanů klofli!"

"Chceš krást? Tě šéfik vyrazí...Navíc ťamani to draze prodávaj!"

"To myslíš Číňany, já myslel Vietnamce!"

"To je fuk, ťaman jako ťaman, oboje je šikmovoký…"

"Zatáčka, vole, brzdi!"

Kamion šel do smyku.

"Vole, kecáme vo rouškách, a nakonec budem ještě shánět airbag...

„Tento, Bety,“ povídá Kondelík, „co jsi jak mílius?“
„Co tě nemá, starouši,“ čepýří se manželka, „ale tak jsem ti chtěla říct, že jsem Pepičce obstarala...“
„To jsem si moh myslet! Vždyť ta holka by Vinohrady ošatila raz dva!“
„Ale starouši! Docela levně jsme nakoupily, tuhle pár pentlí...“
„Nemotej mě do těch nití, Bety. Hlavně když to tedy bylo levně a jen pár pentlí,“ zabručí Kondelík, ale rty mu hraje smích.
„Inu, starouši, u Sejkory měli rukavičky tak zalevno...“¨
„Že se skoro prohnula Sejkorova šrajtofle místo mojí?“
„I u švadleny jsme dobře pořídily...“
„Bety! Tys tak ušetřila, že budem o bramborách!“

Springfield, město tisíce a jedné chuti! A v malém obchůdku jménem Kwik-E-Mart zvláště! Však je také Apu Nahasapeemapetilon nejhouževnatějším a nejopěvovanějším prodavačem v kraji. Co na tom, že občas není vše tak úplně dle zákona?

Vida, rozsypané párečky! Oprášíme, opláchneme a šup s nimi zpátky na pult! Že potravina nevoní právě vábně? Žádný problém, namočíme ji do omáčky, však ani svědomitý šéf policie nepozná rozdíl. A koblihy tvrdé jako kámen si zajisté koupí místní labužník, Homer Simpson.

Není to v pořádku, to Apu moc dobře ví, ale jako klíště se drží zásad vedení společnosti Kwik-E-Mart, která razí heslo: Hlavně levně!

Mušky hledí na válce a kohouty, lučíky, spouště, rámy.
Jak se tohle mohlo stát? Všechny kusy do sebe pasují, jen jeden vždycky přebývá. Copak je tohle nějaká stavebnice z IKEI? Copak se tohle dá se sestavovat podle návodu za pomoci imbusu, který je součástí balení? 200 000 výrobků a u každého po jedné součástce navíc. Tohle přece není žádná polička nebo konferenční stolek! Tuhle výrobu očividně plánoval nějaký amatér. Nedá se nic dělat. Možná dokonce ty součástky někde někomu chybí. A tak nezbývá než zahájit výprodej a do výlohy pověsit ceduli.
Teď tam stojí: "HLAVNĚ LEVNĚ!"
Střelné zbraně, Náboj a syn

Supermarketem obchází strašidlo s nákupním košíkem.

Chleba... hm, co je tohle? Žitnej? Takový prachy za trochu mouky!

Mlíko... hlavně ať je to bílý, neasi.

Šunku pro děcka... krůtí, osm deka, ne, nechci deset, pani!

Vajíčka... Volnej výběh, taky bych chtěl volnej výběh, dvakrát za tejden do hospody bez keců... halový... hm, klecový...

Hergot, jak ta stará může tolik utrácet?! Dyť mě to stálo stovku!

Když se pan S. druhého rána probudil z nepokojných snů, shledal, že se proměnil v pološílenou slepici, nacpanou v kleci velikosti svého bývalého nočního stolku.

Zaječel.

Tedy...

Zakvokal.

Stejně jako tisíce slepic v klecích okolo něj.

V kanceláři:
"Humphrey, můžete mi vysvětlit, proč výdaje ministerstva v posledním kvartálu vzrostly o 10 %, přestože jsme tak usilovně pracovali na jejich systematickém snižování?"

"Samozřejmě, pane ministře. Analýzy výdajů a hospodaření si vyžádaly nová pracovní místa, externí audity, a to vše se samozřejmě pozitivně - pardon, efektivně - promítlo do našeho rozpočtu."

V servisu:
"Převodovka je opravená, pane Hackere, už zase můžete jezdit na vyšší rychlosti než na dvojku, ale koukám že máte ulomený stěrač, taky olej by potřeboval vyměnit..."

"Ne ne, to je v pořádku! Kolik ta oprava dělá? "

Doma:
"Miláčku, jak chceš udělat ta vajíčka, naměkko nebo natvrdo?"

"Hlavně levně..."

Už čtvrtá zkoušená hůlka vykouzlila Percymu na tváři vzácný úsměv.
„Tuhle,“ řekl.
„Devět galeonů,“ prohlásil prodejce.
Molly ztuhla. Charlieho loni stála sedm.

Cestou domů mlčeli. Na prahu se matka zastavila.
„Pořád máme doma hůlku strýčka Biliuse,“ řekla.
„Pan Ollivander tamtu schová. Dostaneš ji k Vánocům,“ slíbila. „Neboj, na začátku budeš i s půjčenou stejně dobrý jako ostatní.“
Chlapec si vzpomněl na soucitné i pohrdavé pohledy a poznámky ostatních zákazníků, když vracel hůlku prodavači. Znovu spolknul slzy horkého ponížení. Věděl, že jsou chudí.
Až dnes zjistil, že to pro ostatní znamená horší.
Už se tak nikdy nechtěl cítit.
„Budu lepší,“ řekl.

Ah, frinx, now I am in a pickle, thought Quark to himself. Dealing with a Maquis, how was I supposed to know! She is a Vulcan! My profits will plummet. And a Feregi without profit is a dead Ferengi. Ugh, this rule is not helping me in this situation at all.
His thoughts were going in circles, spinning fast in confusing patterns. He tortured his brain, going through every rule of acquisition he knew. Suddenly, he grinned.
“Never spend more for an acquisition than you have to,” he uttered quietly. Oh, and he is going to sell that peace cheap.

První česnek konzumoval, špitá se, že uhořel,
druhý láskou k vychytávkám Ládi Hrušky zahořel.
V duchu hesla "hlavně levně" k řezníkovi zašel,
po kuřecích chipsech z kůží stačil lehký kašel.
Třetí pokyn vládní strany nepochopil zjevně,
když chlór coby dezinfekci užil nejen zevně.
Čtvrtý se rozhodl zadýmit plíce,
o pátém, co uchlastal se, v TN.CZ více.
Šestá žena měla v mozku všechno trošku naruby,
konzumací horké vody spálila si potrubí.
Sedmý prášky kombinoval, kloktal kapky do nosu,
osmá v bitvě o ruličky obětí je chaosu.
Devátého klepla pepka nad zásilkou z Číny,
média však o Covidu dál šíří ty špíny.

Když vás bolí hlava, není zrovna příjemné řídit tramvaj. Když vás bolí hlava, tak se jakákoli činnost stává extrémně náročnou a nepříjemnou, ale řídit tramvaj je v takovém stavu jedna z málo probádaných oblastí pekla. Zvlášť, když vám za kabinu nastoupí tatínek s kočárkem, v němž se ukrývá lidské mládě s extrémně vyvinutými hlasivkami a záchvatem hysterie.
Nutno podotknout, že otec zkoušel, co se dalo. Mluvícího medvídka, dinosaura Barneyho, Iron Mana i svůj mobilní telefon. Nepomohlo nic.
Pak jsem zacinkal na neukázněného chodce a dítě zmlklo.
Tak jsem v pravidelných intervalech cinkal až do Modřan.
Koneckonců, použití zvonku nic nestojí.

Jeden by řekl, že když jste čarodějka, tak peníze nejsou problém. To by ale nesměl existovat zákon proti učení a používání takových kouzel. Gíťa zaklela. V dlani držela posledních pár korun, které jí na tenhle měsíc zbývaly. Dneska tedy do hospody nepůjde. Ten studentský život byl pěkně na houby. Stejně sem ani nechtěla, tak proč to teď všechno trpí?!
Najednou se rozezněla hlasitá hudba.
Jeden by taky řekl, že čarodějky neposlouchají Katy Perry, ale očividně to neplatilo. Neochotně otevřela dveře od pokoje. Petra a Olina. Samozřejmě. Pak uslyšela zacinkání lahví. Následovala ho.
"No co," pomyslela si. "Alespoň to bude zadarmo."