DMD č. 26 pro 26. 4. 2011 Téma: Loď bláznů

Fandom: Harry Potter AU
„Zajisté to celé vyšetříme, pane Karkarove.“ mračí se Dumbledor.
„To doufám, pane řediteli! A okamžitě!“ prskal Karkarov.
„Ubezpečuji Vás, že vyšetřování již probíhá, ujmul se ho sám profesor Snape.“ kývl na Severuse.
„Taková troufalost! Prý loď bláznů? Kdy to tam napsali? Jak to tam napsali? Nejde to dolů!!!“ Karkarov povážlivě rudnul.
„Minervo, odveďte prosím našeho hosta do Velké síně na večeři, já se o zbytek postarám sám.“ zadíval se vážně na svoji zástupkyni.
Jen co se zavřeli dveře, Brumbál se otočil na Severuse.
„Můj drahý chlapče. Nebudu se tě ptát proč, ale buď tak laskav a odstraň své mistrovské dílo.“

Rektor se skloní k nejspodnější polici v knihovně a lupne mu při tom v zádech. Zakleje.
Profesor zaškrábá nehtem o tabuli a třída se otřese.
Záškolák se opatrně krade kolem hradeb.
Vlaštovky létají.
Budeč všední. Budeč každodenní.
Dlouhá staletí se potácí po vlnách času a prostoru. Jako loď.
Tolik bylo těch, kteří říkali, jsi blázen, kouzla neexistují. Netušili, kolik takových bláznů kolem chodí. Netušili, že se shlukují.
Budeč. Prastará a nejnovější model zároveň.
Kdo kormidluje? Kdo řídí? Kdo je zodpovědný za její směr?
Ve spirálové chodbě sedí tři lidé. Chodba se na ně soustředí. Právě teď. A Budeč neznatelně zakolísá.

„Vytáhnout plachty!“
„Ano, kapitáne!“ zaznělo sborově ze všech koutů lodi.
Dokonce i z podpalubí se ozývaly hlasy. Kapitán měl pronikavý hlas. A moře bylo tak klidné a tiché, že ho nešlo přeslechnout.
„Pohněte si!“
Všechny tlapky začaly kmitat a námořnici začali dělat okamžitě svou práci.
Kapitán si pročísl chlupy na hlavě a usmál se. Korálkové oči se leskly v odpoledním slunci.
Poslouchali ho na slovo. Kdo ví, proč měl takovou autoritu. Možná to bylo jeho vyšívaným nápisem na bříšku, možná prvotřídním materiálem, ze kterého ho ušili.
Kapitán Teddy se zadíval na moře písku okolo. Kdo ví, kam je duny zanesou.
Fandom: plyšoví medvídci

Fandom: Muminci
Varování: násilí na bambulech
Bambulové jsou spořádaní a věnují se spořádaným zábavám. Bambul se právě snažil určit střed žížaly pro svůj háček, když se po řece přehnala loď s několika muminy.
Jeho další pokus narušil košík se šitím, který se mu odrazil od loďky. Malé hubaté stvoření uvnitř zavolalo: „Z cesty, hadí návnado!“
Bambul zamumlal něco o šílencích a začal hledat žížalu, která mu upadla.
Místo toho našel obřího mořského hada.
Tedy had našel jeho. Zuřivě bambula očichal jazykem, hodil ho do vody a vyrazil směrem za muminy a košíkem.
Bambul zjistil, že překousl žížalu přesně napůl.
Kolem poklidně proplul člun s posádkou hatifnatů.

Fandom: Bjørkhallen
Správce skladiště nevěřil vlastním uším. „Kam že to chcete plout?“
„Do Rigy.“
„Myslel jsem, že jste chtěl zimovat u nás. Dát oškrabat kýl...“
„Však se včas vrátím, nemějte starost.“
„Kapitáne Berendsene, při vší úctě, je říjen. Podzimní bouře...“
„Řekl jsem, nemějte starost.“
Správce skladiště si významně povzdechl. „Jak myslíte. Ovšem v tom případě budu chtít, abyste mi náklad zaplatil hned. Žádný úvěr.“
„Jak libo.“
Kapitán s kamennou tváří vytáhl měšec. Vysázel na stůl požadovaný obnos.
A teď stál na molu, poslouchal, jak dělníci pokřikují: „Hej! Nakládáme loď bláznů!“ a modlil se, aby ho ten čaro... ech, vlastně ten mnich nezklamal.

Fandom: originální
Poznámka: narážky na různé fandomy
Hlídka: ,,Vidím pevninu!“
,,Čím hledíš, vždyť to je velká růžová houba.“
,,Ne, je to hřbet velryby a hoří na něm oheň jako v Sindibádovi, jen trosečníci chybí.“
,,Kdes nechal oči? To je gigantická broskev tažená racky.“
,,Ale kdeže, je to kra.“
,,Houby kra, Černá perla to je.“
,,Není, je to Nautilus, nahoře vidím kapitána Nema.“
,,Jste tak nevšímaví… Je to nejvyšší věž mořského paláce a na jejím vrcholku sedí Malá mořská víla.“
Kolik bláznů tolik názorů. Jejich loď se potlouká širým mořem. Nikdo neví, kdo ti blázni jsou. Nikdo loď neviděl přistávat nebo vyplouvat. Pravděpodobně se živí svými barvitými vizemi.

fandom: Avevina totalita
poznámka: Kdyby tam někdo nemohl najít tu loď, tak ať si vzpomene, jak vypadá TARDIS. Uznávám ale, že je to opět poněkud volnější inspirace, a prosím za prominutí.
---------------------------------------------------------------------------
Ve studiu se odehrávalo finále každoročního Šílence totality. Na polici byly připraveny ceny – zlatý, stříbrný a bronzový model toitoiky. Porotě složené převážně z členů vlády předsedala znuděná Diktátora.
Kandidáti sázeli na osvědčené triky – dostavili se v kuriózních úborech, chodili po rukou, vedli podivné řeči. Někteří po loňském úspěchu Boba Bernera zkoušeli spílat slashi, ale opakovaný vtip prostě není vtipem.
Předstoupil další soutěžící. Vypadal úplně normálně. Když ale začal svůj výstup, porotě ztuhla krev v žilách. Strach pomalu ovládal nejen přítomné, ale i diváky televize. A muž se dál a dál smál zvonivým upřímným smíchem, jaký totalita od svého založení neslyšela…

Fandom: crossover (na konci je máte vypsané)
„Musel jsem se zbláznit,“ pomyslel si princ Septimus, když vstoupil do kajuty a spatřil kapitána Shakespeara.
„Jste blázen, profesore,“ řekl Ned Land, když zjistil, že hodlám na Nautilu setrvat.
„Všichni jste blázni,“ prohlásil Bertuccio, když pašerácká loď vplula do bouře. Schoulil se v podpalubí a snil o bezpečnějším zaměstnání.
„Mám se z toho zbláznit?“ zabručel Mykos, když Hejty zavolal ze strážního koše: „Ztebe! Uprostřed nebe najdeš sebe!“
„Copak je celé Dánsko shnilé a šílené? Nebo jsem nebezpečný blázen opravdu já?“ přemítal Hamlet, když četl dopis odsuzující ho po připlutí do Anglie k smrti.
A nikdo netuší, že už to nedočte.
Fandomy: Hvězdný prach (film), Dvacet tisíc mil pod mořem, tento Hrabě Monte Cristo, Jméno korábu (tááákhle velký doporučujík), Hamlet, AU Titanik

fandom: Zeměplocha
Byla to zaručeně nejvážnější a nejdůstojnější loď, která se kdy brodila hutnými vodami Ankhu.
Paluba byla lemována kbelíky vody s mydlinkami. Čistota byla asi majitelovou prioritou.
Plavčík s velmi smutným výrazem na tváři právě pilkou opatrně nařezával některá palubní prkna. Několik dalších členů posádky jeho práci kontrolovalo velmi přísně.
Z podpalubí se ozývalo chřestění, tupé údery a zoufalé vzdechy, jak se lodníci chystali k plnění svých úkolů.
Příď ozdobená děsivou lidskou tváří s dvourohou čepicí na hlavě se leskla ve slunci.
Na stožáru se třepotaly pruhované spodky pošité rolničkami.
Loď Cechu šašků a bláznů vyrážela na svou každoroční slavnostní plavbu.

fandom: Sherlock Holmes (BBC)
pozn. aut.: věnováno Lejdynce, která se kdesi zmínila, že by se jí líbilo drabble z mládí Sherlocka.
*
Loď se zhoupla a vše na palubě sklouzlo na levobok.
Mycrofta ovanul dech smrti, ale nasadil výraz žulové sochy.
„Pojď na palubu!“ křikl na něj strýc Ignacius. „Tvůj bratr leze po ráhnu!“
Nahlédl do podpalubí.
„Vypadáš, jak kdybys chtěl krmit rybičky, Mycrofte,“ poznamenal. „Docela by mne zajímalo, co budeš dělat, až vyplujeme.“
„Johne, pojď ke kormidlu. Ve čtrnácti se konečně musíš naučit plachtit.“
Když si všiml synovy nervozity, shovívavě se usmál.
John se chopil kormidla, sejmul nejbližší bóji a elegantně ztroskotal na skalisku.
„Podívej, teče jim nádrž. Přímo do moře. Kolik je pokuta?“
„Šedesát liber, tati?“ zeptal se Gregory Lestrade.