DMD č. 26 pro 26. 4. 2011 Téma: Loď bláznů

Šéfkonstruktér Lira Wessex pyšně pohlédla na novou vlajkovou loď Executor.
„Lorde Vadere, přebíráte skvost imperiální flotily. Císař jej daroval vám!“
Vycenila chrup na černé brnění.
Okouzlený Vader nevěděl, kam koukat dřív.
Zda na sošnou konstruktérku či na smrtící hračku.
Jeho nadšení zchladil velkoadmirál Thrawn.
„Jeden generátor štítů, není to málo?“
„Executor je skvěle vyzbrojený. Nepřítel se k němu ani nepřiblíží,“ odsekla Wessex.
Thrawn se nadechl k námitce: „Jen blázen by ...“
Vader výhružně zavrčel: „Kroťte závist, admirále!“
Po bitvě u Endoru si Thrawn na rozhovor vzpomněl.
Nemohl se zbavit dojmu, že koho chce osud zničit,
tomu nadělí loď postavenou krásnou ženou.

Padá. Ta loď je nádherná. Pevně stavěná. Štíhlá. Milováníhodná.
Padá. Loď plná bláznů, kteří nevěřili. Ty blázny netřeba litovat. Tolik učenců je varovalo.
Padá. Posádka se drží všeho pevně spjatého s lodí. Instinkt tak velí, ačkoli rozum říká, že na tom nezáleží.
Padá. Dobrodruzi. Snílci. Každý vstoupil na loď dobrovolně. Každý právě lituje, že se k výpravě přidal.
Padá. Před očima se promítají životy, které nebudou. Víno, které nebude vypito, jídlo, které nebude snědeno a ženy, které nebudou milovány.
Padá. Kapitán nevědomky uroní slzu. Sám sobě se zodpovídá za životy, které zmařil.
Padá. Loď plná bláznů padá přes okraj světa.

Nějak mám dneska duševní okno. :(
Fandom: historie
Povídají si takhle dva německé křižníky:
„...Jednou... se na mně plavil samotný admirál Alfred von Tirpitz!“
„No, to teda kecáš!“
„Nekecám, jsem jeden z nejstarších křižníků na světě.“
„No, to teda kecáš!“
„Nekecám, můžu to dokázat“
„No, to teda kecáš!“
„Nekecám, kapitán má v přihrádce můj list původu.“
„No, to teda kecáš!“
„Hele, ty už mě s tím štveš.“
„No, to teda kecáš!“
„Ses nějak zasekl, jsi snad blázen?“
„No, to teda kecáš! Ty jsi blázen!“
„Jestli já jsem blázen, tak ty jsi letadlo.“
„No, to teda kecáš! Jestli já jsem letadlo, tak ty jsi loď!“
„Hm... Jo, jsi blázen.“

Znáte ty jarní noci, vlahý vzduch voní po šeříku, měsíc se napůl schovává za mraky a ani ptáci nemůžou spát a zpívají? Za takových nocí sedávám v otevřeném okně, piju heřmánkový čaj a koukám do mraků. Vídám draky a jednorožce, podivné postavy a ještě podivnější stroje. Kolem půlnoci, když čaj vychladne a šeříky voní nejsilněji, proplouvá kolem loď bláznů. Častokrát má stěžně zlámané a táhne za sebou záchranný člun jak dětskou kachničku na provázku. Slýchávám výskání a smích, zpěv, někdy pláč. Až přijde čas, vyšplhám na palubu po tlustém nasmoleném laně, opřu se o stěžeň a nechám se unášet proudem.

Fandom: Až na konec světa
Poznámka: pro lepší představu, Edmunda Talbota hraje Benedict Cumberbatch (http://www.imdb.com/title/tt0435995/)
Mladý Edmund Talbot se plavil z Anglie do Austrálie už mnoho dní. Zakoušel všelijaké chvíle, a s posádkou, jakou měl k dispozici, se opravdu jediný den nenudil.
Tragické úmrtí otce Colleyho, způsobené sodomií a neúctou námořníků, už bylo dávno zapomenuto, nastávající pana Prettimana se po palubě procházela v pánském oblečení, pan Pike se z neštěstí opíjel do němoty a často vykřikoval, jak moc miluje své dcery a jak je šťasten, že pro Francouze jsou díkybohu moc malé.
Brockelbank se neustále pitval v tom, jak těžké je zachytit moře malbou.
Vskutku, Edmund měl často pocit, že se ocitl na nesprávné lodi.

Fandom: Sága trhlinové války
V Rillanonském přístavišti, až tam vzadu u posledního mola, čekala královská loď s příhodným jménem Královská vlaštovka. Odpočívala pokojně, neboť zdárně přivezla všechny hrdiny z války a teď jen čekala, než se lidé upokojí na svatbě Puga.
Toho využil Amos Trask, bývalý pirát, který se rozhodl, že si loď na nějakou dobu půjčí bez vědomí krále.
Nemusel, mohl si o ní říct a určitě by ji dostal, ale chtěl využít své mazanosti, aby se jí zmocnil. Byl na sebe pyšný, všechno zvládnul bez chybičky.
A dokonce jim dal indicie, aby ho mohli najít.
Vychutnával si oslovení blázne, kterým ho počastovali.

Fandom: historie
A/N: Deprese mě ne a ne pustit...
Paprsky zapadajícího slunce si pohrávají s malými i velkými vlnami nekonečného oceánu. Příď majestátní lodě brázdí třpytící se hladinu Atlantiku. Z paluby zaznívá smích, z restaurace je slyšet příjemná hudba a cinkot příborů.
Z obrovských komínů se valí dým a loď se řítí vpřed rychlostí dvacet jedna uzlů ke svému cíli, který je však ještě v nedohlednu.
Největší na světě, přepychová, nepotopitelná…
Nikdo z cestujících ani posádky si toho dubnového večera jistě neuměl představit, že by mohl tento přenádherný lidský výtvor zanedlouho skončit na dně oceánu.
Loď bláznů se pomalu nořila do tmy, kde ji už očekával její neslavný konec…

Fandom: Originál
Poznámka: Věnováno may fowl, protože ráda sleduje bouřkové mraky na obzoru.
Krápe.
A kapky deště čeří tiše
hladinu mého jezera,
co verše do temnoty píše,
když nemůžu spát zvečera.
Prší.
A voda padající z nebe
znavenou duši omývá,
však špína smutku drží, zebe,
v mých hlubinách se ukrývá.
Leje.
A kapky deště s kalužemi
zas hrají teskné sonáty,
nechoďme pořád tváří k zemi,
sledujme nebe – já a ty.
Fouká.
A vítr zpívá o novém světě,
kde samota tvá zmizí hned,
k plavbě přes oceán zve tě,
zběsile duje do plachet.
Bouří.
Na lodi bláznů pojď se plavit,
utečme před svým životem,
budeme pít, smát se a bavit
a třeba někam doplujem.

Fandom: Střední škola elitního vražednictví – příběhy Malvíny Zoubkové
Poznámka: Malvína je moje zachránkyně, dá se na ní napasovat skoro všechno. :D
Nevím, kdo vymyslel tu ubohost. Školní výlet! Celá třída někde, odkud se nedá utéct...
Ředitelka se vyvaluje na zádi a chytá bronz. Vitriol posedává na pravoboku, hledí do vody. Spolužáci sedí kousek ode mě a hrají „ruskou ruletu“. Kdyby si na to aspoň vzali pistoli, pitomci! Ale ne, oni mají lahvičky s obarvenou vodou, mezi kterými je jedna naplněná jedem. Všichni zešíleli. Udělali by líp, kdyby naskákali do zčeřených vln a utopili se.
„Malvíno, pojď si taky zahrát!“ zavolal na mě spolužák. Pokrčím rameny. Přejdu po palubě, sednu mezi ně a uchopím jednu z lahviček. Koneckonců, já jsem stěží normální…

(na Stevkovo přání)
Mrzí mě to, Guyie.
Myslím jak jsem tě nechala hodit do moře. Musel se ti odkysličit mozek. Proč bys jinak kvůli mně procestoval většinu ostrovů, které v Karibiku nejsou?
Ale bylo úžasné, že jsi dokázal uvařit slepičí polévku s mátou a skořicí, když jediné, co na celé lodi připomínalo slepici, byla gumová kladka.
A ty růžové šatečky ti moc slušely.
Dokonce ses odvážil do veřejné knihovny.
Oceňuju to.
Takže když tě teď LeChuck ovládl, já tě v tom nenechám. Zachráním tě. A nezbabrám to jako ty.
Ale pak tě opustím.
Nám to spolu nemůže klapat.
Ty totiž bojuješ jako kráva.
> (Monkey Island)