Ghorm cestuje

Už při cestě do Phong Nha kámoška vyrazila o hodinu dřív než já, protože já jsem ráno nepoužitelnej a ona jede pomalu. Docela se to osvědčilo, tak jsme se při cestě do Vinh zase rozdělili.

Fakt se to vyplatí. Kdybych měl řídít už ve dvanáct, tak se budu ploužit pomaleji, navíc věčně o něco popředu, a čekat každých deset kilometrů, jestli kámošce zas nestávkuje skůtr. Takhle si jedu jak pán, hodinovej náskok za ty tři až čtyři hoďky doženu, a kdyby kámošce stávkoval skůtr, tak holt půl hoďky počká.

My to evidentně v posledních dnech zvládnem i vyladit k dokonalosti!

Dva chechtáky za třicet tisíců chechtáků. Chechtáky balónky. Dva balónky, tisíc světů. Někde. Možná. Padá velryba. Květináč dopadl na balónek a zase stoupá vzhůru. Polovina motoru začala couvat. Vesmír se roztrhnul vejpůl. Velký barevný věcopád. Žádná voda, zato tisíce věcí.
Tma. Úsměv. Chechtá se. Kočka. Houby, barvy, světla. Kulatá duha a na ní hranatý skřítek. Skřítek prodává cukrovou vatu za čtyři pikové karty. A zelenou za osm.
Padáme. Barevná šachovnice. Dáma si lakuje nehty. Věž. Padáme do sklepení. Čtyři malí dinosauři tančí sambu kolem kulečníkového stolu. Jeden chroupe tágo, druhý po sobě kreslí černou koulí.
Balónek došel. Svět. Nuda. Další?

Dnešní plán zajít do Hang Toi, protože bude aspoň na půl dne, tězce selhal na kocovině. Už jsme v Phong Nha čtyři dny a stihli jsme vrazit do okolí za dne jednou. A první co jsme potkali byly kajaky a lanové překážky, což zabilo celá odpoledne. Sotva jsme se setměním dojeli zpátky.

Phong Nha je národní park, ve kterém je spousta jeskyní. Původní plán projít aspoň ty nejznámější, mi ale nějak nevychází, když pozítří odjíždíme (původní plán byl odjet po dvou nocích). Zas mám jeden den na všechny jeskyně, jako původně. Takže stihnu tak jednu, pokud vůbec vstanu. Známe se ...

Občas se stane, že mi od kámošky přijde "I'm scared" a aktuální souřadnice. Ta holka má talent na průsery.

Mno co už, zvednu se, vezmu helmy, motorku a jedu ji hledat. Kolem souřadnic kroužím asi dvacet minut, mám ji na telefonu a pořád tvrdí, že je u cesty, což, jak se ukázalo, znamená zalezlá za hromadou Vietnamců v hospodě.

Hned mě představila jako manžela (aby si na ni furt nedovolovali), takže jsem byl cíl k odstranění. Oni pijou čtvrt panáka tvrdýho, já dostávám decáky. A přesvědčit kámošku, co pije jen piva, že fakt musíme jet, je FAKT náročný. Zvíře jedno ...

Vyrazili jsme nam motorkách ven z centra na levnou večeři. Kámoška dlouho nikde, po dalších deseti minutách zpráva, že skůtr zase nestartuje. Jde tlačit zpátky do hostelu.

Dojel jsem zpátky na hostel a šel jí pomoct. Mezitím se případu ujali chlápci v košilích z nějakého hotelu pocestě. Kolem skůtru už ležela hromádka šroubků, matek a dílů. Prý nějaký problém se vzduchem. Nakonec to nastartovali a jali se dát motorku dohromady. Tak jsem zas šel na hostel, ať ten skůtr netrápíme ve dvou.

Když přijela, vidím že šroubky na některých místech chybí. Mají v tom zmatek jako já, když rozebírám notebooky.

Pomalu nám končí víza, tak si je ráno jdeme nechat prodloužit. Jít ale na úřad na osmou, to bych nevstal, tak jsem se rozhodl, zůstanu vzhůru. Kámoška přišla totálně na šrot v šest, já jsem ještě klikal na mobilu.

Ani nevím, jak jsem se dostal do nějaké neznámé vesnice, kde jsem s nějakou mladou vietnamkou, co měla stejný druh motorky, řešil, jak se opravují některé základní problémy, protože dohadovat se s mechaniky je peklo. Pak si pamatuju, že jsme jeli asi sto kilometrů daleko, za nějakým mistrem, ať nám vysvětlí, jak máme namazat tlumiče.

Vzbudil jsem se. Je pět večer ...

Krok první: Objednejte si rybu. Očekávejte rybu s rejží.

Krok druhý: Obdržte rybu. Obdržte listí. Obdržte rýžový papír. Obdržte divnou zelenou směs s kořením. Obdržte sójovku s chilli a kořením.

Krok třetí: Odlepte list rýžového papíru. Na papír položte listí. Hůlkama začnete pitvat rybu. Na listí naskládejte kousky ryby.

Krok čtvrtý: Dochuťte rybu menším listím, citrónem a divnou zelenou směsí koření a soli.

Krok pátý: Umotejte z rýžového papíru rolku. Prvních pár pokusů bude fakt trága. Časem to možná bude držet pohromadě ...

Krok šestý: Rolku namočte do záhadné směsi koření a sójovky. Ukousněte. Opakujte, dokud rolka nezmizí. Pokračujte krokem tři.

Vzhledem k tomu, že udat panáka zdarma před jednou odpoledne evidentě nebude lehké, schoval jsem kupón pod nějaké kameny a poslal kámošce fotku. Po probuzení kupón kupodivu fakt našla. Prý vyzvedne večer, až zas půjde pít.

Dnes jsme se oba přesunuli na nový hostel v Đà Nẵng. Stihli jsme jen chvíli na pláži a pak už vyrazili na večeři, tak jsem si vzpoměl a zeptal se. To tele zvládlo zapomenout ten kupón vyzvednout a vzpomnělo si, až na baru nebyla obsluha. Hlavně že musela vybrat ten předražený chlastací hostel. Si budu pamatovat. Příště tak budu věřit, jak je to chill místo ...

Konečně jsme dojeli do Hội An, které všichni tak chválí. "Naštěstí" se uvolnilo místo v tom hostelu, kam kámoška tak strašně chtěla, tak za ní nepojedu až z Đà Nẵng.

Už předchozí zastávka byla fakt "radost", oběd po cestě nebyl o nic lepší a nakonec tu tak vypadá všechno. Cenovky nikde, ani v menu restaurací a když se zeptáte, tak nerozumí. Nebo vám řeknou úplnou blbost. Cena oběda je tu prostě přísně tajná. Dozvíte se ji až z účtu. A samozřejmě to je petinásobek toho, co jinde. Ráno odsud vypadnu, ať si to tu kámoška užije, když tu chce ještě zůstat.

Touláme se nočním Qui Nhơn, zašli jsme si na poměrně "fancy" večeři, kde jsme dostali vlastní gril (květináč uhlíků a na něm střešní tašku), naštěstí jsme v takový prdeli, že i "fancy" večeře pro dva včetně pití stála v přepočtu stovku.

Ješte se nám nechtělo zpátky na hostel, tak jsme chodili kolem, až jsme sknčili v jednom karaoke baru. Byli jsme tam jediní bílí, takže docela událost. Chlast levnej, ale zpívali tam jen vietnamsky. Kámoška začla po pár pivech přemejšlet: "Do you think they have something in english there?" "Just try and you'll see. You'll be definitely the superstar here!"

Je skoro půlnoc, houpem se v hamakách na pláži a řešíme, že nestíháme. Ať pohnem sebevíc, sotva to stihnem do Hanoje a ze severu neuvidíme vůbec nic. A to jsme chtěli stihnout Sa Pả, Ha Giang a Cát Bà. Kamarádka si píše s rodinou: "My mom just told me to sell the motorbike and go by bus if I'm running out of time. She has no clue, I can't sell the motorbike now, I already love it. She doesn't understand!" Po několika dalších pokusech naplánovat stihnutelnou trasu rezignujeme. Prostě tu už musíme zůstat navždy. Nebo aspoň prodloužit víza o měsíc.

Včera jsme sedli k plánování cesty a uvědomili si, že pokud chceme v Đà Nẵng vidět fireshow (dračí most), tak tam musíme být o víkendu. Což se trochu komplikuje, protože máme omezený čas, takže čekat do další soboty nepřipadá v úvahu.

Tak je to jasné, musíme stihnout tuhle neděli. Bude to trochu hektický, ale jeden den to dáme do Sông Cầu, pak jen o kus delší trasa do Quảng Ngãi a nakonec Đà Nẵng. Perfektní plán.

Tak jsme "ráno" sedli na motorky (než jsme se vypravili, nabrali benzím atp, tak byla zase jedna) a zkusili to. Ani omylem. Zůstáváme v Sông Cầu.

Některé věci se nemění, ať jste v Evropě, nebo Asii. Pokud nejste někde úplně mimo civilizaci, vždy se najde nějaké místo, kde se schází většina turistů a frajírků a chlastá do noci. Nedejbože když jste ve městě typu Sài Gòn, kde se večer do centra sjedou místní "namakaní" frajírci z posilek a jdou balit turistky, co dávaj za panáka.

Pokud vám někdo doporučí jít večer za zábavou na konkrétní ulici v centru, tak to je přesně to, čemu se chcete vyhnout. Horší jsou už snad jen místa typu Mũi Né, kde nic jiného, než bary pro turisty vlastně ani není ...

Při cestách Vietnamem se určitě, dřív nebo později, nevyhnete návštěvě restaurace, kde mají pouze Gỏi cuốn. Já jsem se při prvních pokusech o umotání rolky cítil jak ten pes v memu "I have no idea what I'm doing".

Obvykle dostanete nějaké opečené kousky masa, případně vajíčko, nebo krevety. Na další misce kusy zeleniny: mrkev, okurky a další. K tomu ještě bambusový tác plný listí. Od známých věcí, jako je ledový salát nebo máta po divný listí hořký jak pelyněk. To nežerou ani místní. Ale třeba to někomu chutná. Poslední nedílnou součástí je hromádka slepených rýžových papírů. Hodně štěstí je oddělit ...

Nákup motorky ve Vietnamu je docela zážitek. To, že si tu nelámou hlavu s přepisem a jen dostanete do ruky techničák, je jedna věc. To, co dostanete doopravdy do ruky, druhá.

U spousty motorek (bůhví kolikrát kradených) dostanete "zaručeně pravé" papíry. Skoro to vypadá, že se ani nešnaží to zfalšovat pořádně a laminujou to do igelitového pytlíku fénem.

Když jste příliš hyperaktivní a zkontrolujete si VIN motoru, tak se dozvíte akorát: "That OK, police no check!" To tak, já pak narazím na toho jednoho blba, co to konrolovat bude, protože jsem bílej. Si radši trochu připlatím za papíry, co sedí ...