Ghorm cestuje

Bar rovnou v hostelu,
co to asi znamená,
jen spousta turistů,
nad ránem znavená.

Stačí jen chvíle,
taky toho máme dost,
tvářej se mile,
tak ať mají radost.

Zas mezi obžerstvem,
kam jsme to zas vlezli,
co s načatým večerem,
už jsme se jen vezli.

Co včera jsme dělali,
Nikdo už dnes neví,
Zase jsme jen chlastali,
a nejlíp nám není.

Phở, ať rovnou tady,
nebo dole na ulici,
neumřem hlady,
zaženem opici.

Polévka vroucí,
snídani nahradí,
S opicí řvoucí,
hravě si poradí.

Zítra snad jedem dál,
někam vysoko do hor,
snad tam někde v dál,
to nebude takový horor.

Pokud jste nikdy neřídili v Asii, tak si budete říkat, jaký je to blázinec. Všichni troubí a všude se cpou, nejde ani přejít cestu. Ale ono to má svoje pravidla.

Já tvrdím, že motorky jsou tekutina, ale auta pevné častice. Autům je pořeba se vyhnout, motorky se vyhnou vám (jen budou fest troubit). Protože kdo troubí, ten jede.

Při řízení je to podobné. Buď jste ten nejrychlejší, co nejvíc troubí, pak se vám většina vyhne. Nebo jste ten, co neustále kouká do zdrcátek, co to kolem něj proletí. Můj prdolet nejrychlejší nebude, takže jsem za zrdcátka rád. Mám dokonce obě!

Sbaleno a já usedám na svou "novou" motorku. Čeká mě cesta ze Sài Gòn do Mũi Né.

Ani se nevymotám z města a už mi leze na nervy padající zrdcátko. To přitáhne jakýkoliv garážový servis, co by se mohlo posrat ... nakonec bylo potřeba ten díl vyměnit a nepřipojili mi tlačítka na dálkový světla. Super. Tak jinej servis, kde uměj anglicky.

O kus dál se v té změti kabelů hrabou do desíti. A to mi zbývá většina cesty ... Neodjel jsem daleko a z drátů jde kouř, zhasne světlo, samo si to pridává plyn, ... Samozřejmě, že potkám blba, co vjede do protisměru ...