DMD č. 13. pro 13. 4. 2020. Téma: Zdravá strava

Zklamání bylo cítit ve vzduchu. Bratři seděli tiše, pokorně hleděli do talířů, případně zkoumali, jaké všechny typy zeleniny pokrm skýtá. Novic Jiří to ale nevydržel:
"Ale bratře Damiáne... když je ten oktáv..."
"Nezasloužili bychom si přeci jen nějaké maso?" doplnil ho zkroušeně bratr Fabián.
Bratr kuchař se nejistě ošil. Všechny pohledy byly upřené na něj.
"Ale bratři, víte, musíme se začít stravovat zdravěji. Já vím, je oktáv a maso, to je taky Boží dar, ale měli bychom více pracovat na své životosprávě, kdo ví, co nás ještě čeká, tak jsem myslel, že nějaká ta zelenina neuškodí..."
Bylo 13. dubna 1950.

"Chrum, chrururum." vzbudilo ji odkudsi z tmavého kouta hlasité chroupání. Jestli mělo místo, kde se nacházela, vůbec nějaké kouty.
Pokusila se posadit, což jí vyneslo bolestivé dloubnutí ve ztuhlých zádech. Zasténala. Jak dlouhu už tu je?
"Ale, chrurum, dáma je vzhůru, chrum chrurum." pronesl hluboký hlas ze tmy. TEN hlas. Tmavomodrý samet. Měkký, hladký, temný. Sevřely se jí vnitřnosti. ON?
"Sněz to."
Zasmál se jejímu výrazu v obličeji.
"Nepochutnáš si, ale dá tě to dohromady. Taková zdravá strava."
Ucítila uvolnění pout.
Ani nevěděla, jak se dostala k domu.

Tichého zastihla nad stejnou knihou.
"Co kdybych upekla koláč?" zašeptala místo pozdravu.

Co jsem přešla na novou dietu, nějak na mně všechno pne. Asi to nebyl nejlepší nápad.
MŇAM. MLASK.
Já vím, že bych neměla, ale když se mi nabídne takové lahodné soustíčko, neodolám.
Božíčku, tady je ještě jedna!
To je dobrota.
A když se trochu natáhnu, dosáhnu na další.
ŠKYT!
No, bude chvilku trvat, než ji strávím.
Ale když ony jsou tak dobré!
Už jen tu poslední planetku a končím!
KRRRK!
A sakra!
Došlo palivo!

Gravitační síly získaly navrch a hvězda se pokusila smrštit. Její jádro ale bylo příliš tvrdé, hvězdná hmota se od něj odrazila.
Výbuch supernovy ozářil celé okolí.

Dny na ostrově byly všechny stejné: vstát, zhltnout kus chleba, vypít hořký čaj, pracovat do večera, pak sníst cosi blížící se polévce, usnout. Každých pár týdnů je všechny vyvedli ven a poskládali do úhledné řady. Pak ředitelka Carrowová vybírala.
Přestože vybrané vězeňkyně – oficiálně chovanky nápravného zařízení – dostávaly jen lehkou práci a třikrát denně skutečnou porci zdravého jídla, děsila se Lenka dne, kdy by si Carrowová vybrala ji.
„Kolik je téhle?“ štěkne po hlídači.
„Šestnáct.“
Ředitelka Carrowová se usměje. „Tak příští rok, květinko, jestli se mi ještě budeš líbit.“
Všechny vybrané nakonec někam zmizely. Všechny byly mladé a alespoň dostatečně čistokrevné.

Vzápětí kolem prošla drobná postava s vakem plným zeleniny. Nejspíš některý z kuchtíků.
Do výklenku, ve kterém se Bastian krčil, se ani nepodíval.
Bastian počkal, než dozní ozvěna kroků a pomalu napočítal do dvaceti. Pak vyrazil.
Smysly měl napjaté k prasknutí, adrenalin ho poháněl dál. Ale nikoho dalšího cestou do knihovny nepotkal.
Král zde často trávil večery. Už stačí jen počkat-
„Časy se opravdu mění,“ ozval se obezřetný hlas. Bastian ztuhl na místě.
„Máme nové látky, technologie a ani magie nikdy nebyla tak pokročilá. Koně dostávají lepší žrádlo než králové a vojáci se chodí ulívat do knihovny místo do hospod.“

„Ukaž! To není zajímavé," odhodí Marigold "jablko".

Ticho.

„Hostinský, dones mi brokolici a tuřín!"
Zaklínač zvedl hlavu od korbelu, do kterého zasmušile hleděl. „Ty a zdravá strava, Marigolde?"
„Něco udělat musím, abys mě nepřehlížel jako prázdný měšec. Měl bys mi to všechno, jako příteli, pořádně vysvětlit!"

Geralt na něj pohlédl. V Marigoldově tváři se odrážela únava prožitých let, strastí a událostí.

„Dobře."

Obrátil se k dívce. „Elzee, jdi spát."
A pak promluvil. Mluvil tiše a dlouho, o Gudrun, o lásce, zázraku přírody, o své pomoci, o všem, co se dosud o dívce dozvěděl.
Marigold mlčel, poslouchal.
Zeleniny se ani nedotkl.

Jó dřív, to bývaly časy, ale dneska, to máte ode zdi ke zdi, jedná má anorexii, druhá se živí ve fastfoodu, jedna cvičí od rána do večera, druhá se nehne jak je den dlouhý, umělý vlasy, řasy, nehty...Dobře živenou, přirozenou, se svaly tak akorát, aby jeden pohledal. Ona to není jen otázka estetiky, samozřejmě je důležité, jestli strava lahodí oku, jestli pěkně voní, ale ta výživnost, ta je taky dost podstatná. Jistě, máme svoje návyky, je to otázka profesní cti, ale ať na to koukám, jak chci, mám mnohem větší chuť na nějakého dobře rostlého chasníka než na princeznu.

Ježibaba byla na perník vysazená vždycky.
Nejdřív jsme jí to žrali, ale když Saurona začaly bolet zuby a i Otesánkovi se udělalo špatně, musel jsem vyhlásit období zdravé stravy.
„Perník je půl zdraví!“ odsekla Ježibaba naštvaně a rozhodla se na protest držet hladovku.
Tak jsme se vaření museli ujmout sami. Santer si na klobouk nasadil bílou kuchařskou čepici a Voldemort nás začal sekýrovat. Vlkovi od sporáku málem chytl ocas.
Po třech hladových dnech Sauron ze zbylého těsta prstenem vykrajoval kolečka.
„Perníček, dali byste si,“ zašklebila se Ježibaba vítězně a vyhodila nás z kuchyně.
Ten den zdravá strava definitivně skončila. Naštěstí.

Dnes je nízký tlak
až se mi z toho kalí zrak
asi mě trefí šlak
oblohu zakryl hustý mrak

Jíte zdravě?
já jím dravě
to jediné mi jde hravě
sežrat, na co přijdu

Na moc se toho totiž přijít nedá,
když máte na všechno alergii
lepší než mít bulimii
nedělám z toho tragedii
to ubírá energii

Jste to, co jíte
to snad víte
víc říkat není třeba
strava je náš denní chleba

Mějte se rádi,
už teď jste perfektní
vzhled je možná efektní
ale sebeláska efektivní

A když se vám někdo bude smát,
vyvíjet na vás tlaky,
snězte ho taky

Sandrik nechal Robina, aby si s Brettem promluvil. Potřebovali vědět, co mohou očekávat a na ten rozhovor byl Robin vhodnější osoba. Když odešli, dal se Sandrik do přípravy ohniště a stavění stanů. Jakmile měl vše hotovo, rozhodl se vyrazit k ostatním a popovídat si s nimi. Krom tvorby mapy chtěl sepsat i cestovatelský deník a zkušenosti místních a jejich životní příběhy bylo to, čeho měl v zápiscích poskrovnu.

Po chvíli zjistil, že byl přijat do jedné rodiny, když mu dali za úkol připravit zeleninový salát. Byť jejich dialektu nerozuměl, pochopil, že dnes jsou on i jeho přátelé zváni na večeři.