DMD č. 22. pro 22. 4. 2020. Téma: Opatření na podporu porodnosti

Bill se narodil v prvním roce vládního programu podpory porodnosti.
Louisa chtěla jak dítě, tak porodné.
Později přemítala, jestli udělala dobře. Bill byl hodný kluk, ale dětství v blahobytu mu zajistit nedokázala, a jakmile dospěl, musel na živobytí přispívat on jí.
Chápu že je tvojí prací vystupovat v ženském převlečení, psala mu jednou do Houstonu, ale nechci aby sis snad kůli tomu nechal zmrzačit pohlavní orgány.
Obavu a pocit selhání dovedla vyjádřit pouze dopisem.
Neboj, uklidňoval ji čas od času. Být drag queen neznamená být transexuální.
Naposledy psal z Prahy a poslal jí na účet tři tisíce dolarů. Hodný kluk.

Nouzový signál se pokusil ignorovat, na kapitána Jacka Harknesse a jeho přemrštěné libido nebyl po dlouhém dni zvědavý. Nakonec ale zvítězilo jeho otravné morální jádro. Jacka objevil... v poněkud neobvyklém stavu.
Zachráněný se nedal dlouho pobízet: „Narazil jsem na inzerát – hledáme zdravé, zdatné muže pro repopulaci kolonie. Protože jsem lidumil – tedy nejen lidumil...“ Mrknutí. Doctor okamžitě zalitoval záchranné mise. „Přirozeně jsem se přihlásil. Bylo to hodně únavné, ale naplňující práce, mohl bych jít do detailů...“ Lišácký úsměv.
„Prosím, odpusť si je. Co bylo dál?“
„Nikdo mi neřekl, že mi pozmění fyziologii!“ Nadrženost nahradilo zděšení. „Na těhotenství a porod nejsem připravený!“

Byla by to naprostá vědecká senzace. V tomto vesmíru se nikdy nic takového nestalo. Zázrak zrození byl vždy něco, o čem diskutovali nejen lékaři, ale i spousta filozofů. Stvoření nového jedince, který se brzy stane plně funkčním členem společnosti, bylo fascinující. Samotný porod byl ale zatím fixovaný pouze na ženy.

Možnosti opačného pohlaví prozkoumalo mnoho sci-fi seriálů, ale vědci k ní zatím cestu neodhalili. Určitě by to způsobilo průlom a otevřelo spoustu nových příležitostí. Škoda, že všichni lidští vědci zahynuli dávno spolu se Zemí.

Na tohle všechno Lister myslel, zatímco zděšeně pozoroval Krytona, jak se sklání nad jeho obrovským břichem.

She woke up and tried to sit up. She heard Arne, he was moving as well..
In front of them...
We got it!
Arne’s jacket looked like it was mangled by a fierce animal. Said fierce animal was fortunately still captured within, thanks to thin silverish rope. Finally Risa got a good look at it.
“Tasmanian tiger.”
That was a surprise.
“I thought they are supposed to be in Australia... and extinct.”
“Oh no, they aren’t. Yet. Any breeder will pay hefty price for this beauty.”
“Breeder?”
“Species rescue programs are well funded. In Australia.”
“Kinda sad we‘re in Norway.”

Stály přede mnou tak, jak je náčelník vystavil. Nejprve jeho manželka, hned vedle ní tři dcery. Nejmladší bych tipoval takových dvanáct let. A všechny strašlivě smrděly. Přesně tak, jak by zapáchal každý, kdo žije v místech se čtyřiceti pod nulou.
Nejde o pouhý zvyk nebo úctu k polárníkům. Jde o prostou variabilitu. Náčelník a jeho manželka měli společnou babičku. Potomci jeho dcer by byli žádaní, kdyby byli od cizince. Rád bych jim tu zpestřil genofond, ale neměl jsem vůbec chuť zjišťovat, co je pod těmi vrstvami tulení kožešiny.
Existovala jediná slušná cesta ven. "Promiňte, ale mé náboženství mi to nedovoluje."

„Válka, kterou ještěráci vyvolali, se po čase ukázala být neúnosnou zátěží pro jejich rigidní systém rozmnožování, v němž jediný s právem oplodňovat samičky byl král. Pod tlakem narůstajících ztrát v boji bylo toto privilegium postupně přiznáváno generálům, zasloužilým důstojníkům, zasloužilým vojákům a nakonec, v posledním zoufalém pokusu o zvrat situace, každému. Toto poslední opatření nicméně mělo za následek jenom zrychlenou devalvaci genetického materiálu ještěráků a tváří v tvář nesrovnatelně dokonalejšímu systému Insektoidího impéria už nic nezmohlo. Fragmenty ještěráčí společnosti, rozprášené z Gwraggsku za moře, tak byly jen stínem dřívější slávy této rasy, bastardy a budižkničemy.“
-ZzzzSss'Kkkst, Zápisky o válce ještěrácké

Včeličky, že ano... Bzz bzz.
Bzzz!
Potvory. Nechtějí opylovat. Co bude s královstvím?
Snad by pomohlo nalákat je na nové odrůdy. Sice je máme docela zmlsané, ale objednávkou v ovocnářství nemůžu nic zkazit.
Pak je tu ten starý trik se zakázaným ovocem... Jenže zakazujte něco včelám. V lepším případě se budou tvářit, že vám nerozumí, v horším na vás pošlou sebevražednou letku. A já jsem alergik.
To by se musely hecnout samy. Zavřít se v úle a...

„Vaše Veličenstvo!“
„Zrovna jsem tě hledal. S přáteli jsme se rozhodli věnovat se příští tři roky pouze studiu.“

Tak to šlo překvapivě snadno.

Harkonnenská základna byla dobyta, ale všichni správně tušili, že osvobození Arrakis z baronova područí je ještě daleko.
„K útoku na Arrakeen nemáme dost vojáků,“ shrnul to vrchní naíb, zatímco ostatní zajišťovali okolí, „ale my vytrváme a budeme je likvidovat jednoho po druhém, i kdyby to mělo trvat třeba tisíc let!“
„Nebo,“ odkašlal si Rick, který dosud probíral trosky, „si vezmete tyhlety prášky, někde v soukromí je zapijete tím kořeněným pivem a za nějakejch šestnáct let budete mít vojáků jak králíků. Mrk mrk.“
Když konečně pochopili, zájem docela byl.
Nedostala jen slečna Morlandová, ačkoliv si řekla, protože to by bylo skandální.

„Dluhy,“ vysvětlovala vědma. „Manžel miloval karty. Když umřel, zdědila jsem lékárnu a hromadu dluhů. Tak jsem ty jeho karty začala používat. Na vykládání. Docela se mi to dařilo, nějaký ten peníz to vyneslo. A kromě toho…“ znatelně zrozpačitěla, „taky jsem objevila ve skříni recepis na takovou vodičku. Pro pány. Na tento...“
„Na zácpu?“
„Kdepak,“ pousmála se. „Aby zas mohli, když předtím nemohli. Sypalo to víc než karty a věštění. Jen u jednoho to dopadlo katastrofálně. Už si nevrz. To před ním jsem musela utéct.“
Chápeš to? tázala se Doramo váhavě sestry.
Moc ne. Asi houslista. Možná měl něco s prsty…

Za Máří vchází Dorotka, aby připravily Svatavu na její svatební den.
„Teď může pan Jiřík přijet,“ usmívá se Máří na bledou Svatavu oblečenou do slavnostního.
V Dorotčiných očích se zalesklo šibalství.
„Však se nemůže dočkat.“
„A přijede s ním i jeho bratr Zdík,“ dívá se Máří poočku na Dorotku.
Ruměnec na dívčiných tvářích potvrzuje, že chůvin záměr vyšel.
„Děvenky moje, věděla jsem, že jednou vás odevzdám vašim manželům. Víte obě, co obnáší manželský život, že na svět přivedete děti. Pomodlíme se teď, aby vám Pán dal milost těšit se ze zdravého potomstva,“ dodává roztřeseným hlasem.
Vzpomíná na Svatavinu tetu Adlétu...