DMD č. 22. pro 22. 4. 2020. Téma: Opatření na podporu porodnosti

Vážení kolegové,

vzhledem ke klesajícímu podílu takzvaných slušných lidí ve společnosti a s ohledem na dlouhodobý plán, reprezentovaný mottem Nejvyššího "Nikdy neodstoupím" mi dovolte představit hlavní body navrhovaného Zákona o zajištění voličské základny v dlouhodobém horizontu:

• Kondomy "Rodinná ochrana" s anatomickým děrováním,
• prostředky na podporu erekce brandované jako revoluční mužské kontraceptivum "¡No pasarán!",
• státní podpora pornografickým serverům a jejich poskytování zdarma osobám starším 18 let v rámci dotačního programu "Ve dvou se to lépe stáhne".

Věřím, že přijetím tohoto zákona zajistíme dostatečné posílení elektorátu našeho hnutí nejpozději za pět volebních období.

V radostném očekávání pochvaly Nejvyššího věcí příštích,

Ministr zdravotnictví

Evropa 2030:

Evropská unie vydává kvůli stárnoucí populaci nařízení, podle něhož mají členské státy zvýšit do deseti let porodnost o alespoň padesát procent. Následují reakce vybraných zemí.

Německo zavádí program Bundeskinder – finanční podporu rodin s dětmi, doplněnou o mediální propagaci rodičovství.

Nizozemsko ruší daň za prostituci.

Skotsko, nyní oddělené od Británie a součást Unie, legalizuje styk s dobytkem. Kritici to nazývají nepovedenou satyrou.

Polsko zakazuje veškeré potraty a antikoncepci. A oblečení, neboť Adam a Eva také chodili nazí.

Francie stávkuje.

Rusko podává protestní nótu proti fašizaci Západu a ohrožování suverenity Ruské federace.

Česko do středního stavu obyvatelstva přestává započítávat muže.

„Fascinující,“ ozvalo se za rozevřenými novinami.
„Co za šílenosti vyplodili dnes?“ zeptala se Lily svého manžela.
„Možná tě to překvapí, ale podle oficiálních statistik kouzelnická populace vymírá.“
„Božínku, jak se to mohlo stát?“
„Obvyklé žvásty, zavlečené mudlovské choroby, nedostatek nadšení –“
„Devalvace genofondu, nepříčetní zákonodárci, nordik...“
„Naše společnost je silná,“ pokračoval Severus ve čtení, „a podvratné snahy ji oslabit u samého kořene jsou bez šance na úspěch.“
„Přijmout existenci všech kouzelnických dětí by nepomohlo?“
„Jak zvrácená myšlenka, paní Evansová!“
„Naštěstí se vždycky najde někdo, kdo ty krvezrádné zvrácenosti rád udělá,“ řekla Lily a naklonila se nad kolébku se značně nelegálním obsahem.

“Vůbec se k sobě nemají a přitom jsou pro sebe stvořeni!”
“Kdyžšš říkáššš.”
“Víš jak krásné děti by mohli mít?”
“Nevím, nejsssem vššševědoucí.”
“No, nemůžou za to. Jsou oba takoví nevinní truhlíci. Co teď s tím?”
“Navrhoval bych rozšššířit jim obzssory. Dej jim plod ssstromu pozssnání. Ono jim to dojde.”
“Ale to přece nejde, ten jsem jim zakázal! Nemůžu tak náhle změnit rozhodnutí!”
“Co ty bysss dělal, kdybysss mě neměl?”

A když Adam s Evou pojedli ze stromu poznání, uvědomili si jeden druhého úplně novým způsobem.
O devět měsíců a jedno vyhnání z Ráje později se jim narodil první syn.

Leželi na posteli, pár centimetrů od sebe.

“Vážně si nemám-” začal mladík.

“Lehnout na tu prosezenou bestii, které říkáš gauč?” přerušila ho Múza. “Ne. A kašlu na všechny výzkumy.”

“Výzkumy?” zeptal se lehce obezřetně.

“Vědci dokázali, že prosezený gauč je účinné opatření na podporu porodnosti.” Začala se pohihňávat. “Nutí to lidi spát v jedné posteli.”

Mladík si pobaveně odfrkl.

“Radši spi.”

“Když já nevím jak. Nikdy jsem to nepotřebovala.”

“Jednoduše. Zavři oči a mysli na něco hezkého.”

“Hmm… ‘Tematický’ bez čárky nad e. ‘Viz’ bez tečky... Správně použité přechodníky...”

“Počkej, zase to nepřeháněj. Ještě z toho budeš mít divoké sny.”

Do Poplaru přišlo jaro, ulicemi se proháněly děti s kuličkami a praky, dělníci mířili do přístavu, manželky zařizovaly vše potřebné pro domácnost. Sestry z Nonnatu se jen střídaly ve dveřích, ve čtvrti rodila jedna žena vedle druhé.
„Přísahám, že tohle je to nejnáročnější jaro, které jsem tu zažila,“ odfrkla si Trixie a unaveně se svalila na postel po obzvlášť těžké noci.
„A bude hůř,“ popíchla ji Valerie. Trixie po ní hodila polštář.
Sestra Julienne jim u snídaně s rozpaky přečetla úřední dopis.
„Máme zavést opatření na podporu porodnosti,“ řekla skoro s omluvou.
Trixie vyprskla smíchy.
„To nám tu ještě chybělo!“

„Odbor záhad mě informoval, že jste zabil svého syna,“ řekl ministr, jako by mluvil o počasí. „Máte neposlušnou ženu, Yaxley. Přišla vás udat,“ usmál se té rodinné anekdotě.
Yaxley zesinal.
„Mohl byste strávit zbytek života v Azkabanu.“
„Pane...“
„Ale já oceňuji muže, kteří vezmou věci do svých rukou. Otevíráme centrum pro podporu porodnosti a hledáme první čistokrevnou rodinu, která se zapojí. Po tragédii přijde nová naděje.“ Nad tou frází se s odporem zastavil. „To zahřeje srdce všech těch ubohých neplodných rodin.“

Corban Yaxley se stal prvním otcem programu Pramen. Pár týdnů po šťastné události jeho žena za záhadných okolností zmizela.

„Siriusi, naposled. Moje dítě se nejmenuje Bambi,“ pozvedl James – toho dne asi posté – oči v sloup.
„Můžeme vymyslet něco jinýho! Prošel jsem několik kalendářů-“
„Harry. Nic víc.“
„Tak potřebujeme víc dětí,“ rozhodl se Sirius okamžitě.
Remus nadzvedl obočí. Velmi skepticky.
„Odkdy ty chceš děti?“
„Promerlina, já ne,“ ohradil se Sirius. „James!“
„Nevím, jestli by Lily souhlasila, brácho,“ zasmál se James. „Harry má sotva-“
„Jamesi Marilyn Pottere,“
„Nejmenuju se-“
„Bambi by určitě chtěl sourozence!“
Harry něco vesele zažvatlal. Vážně to vypadalo, že ho myšlenka na sourozence nadchla.
„Vidíš?“ mávl Sirius vítězně rukou a James naprázdno polkl.

Večer to zkusí Lily navrhnout.

„Ahoj, jsem doma!“
„Rychle zavři dveře, nebo všichni utečou!“
Z obývacího pokoje se ozvalo dětské zapištění: „Jedničko, neokusuj ten koberec! Jdi pryč! Nebo seš Trojka?“
„Už zase utekli králíci? Copak jim jeden pokoj nestačí? Ať tě to ani nenapadne!“ nově příchozí se vrhla po chundelaté kouli, která již očichávala její kozačky.
„Opravdu jsme je měli vykastrovat. Nebo nekupovat samce a samičku a už rozhodně je nestrkat do jednoho pokoje. Já věděla, že to nedopadne dobře. Tahle naše „opatření“ vedla leda k podpoře porodnosti.“
„Jak jsme měli tušit, že králíci mohou mít osm mláďat?“
„Nestěžuj si a pomoz mi je pochytat.“

Alex byla tak líná. Každý rok se jí psalo docela lehce. Ale tentokrát to nešlo. Ne, že by neměla inspiraci, prostě jen radši trávila čas děláním ničeho. Co ji nejvíc trápilo bylo, že ani nečetla díla ostatních. No, ale taky to vypadalo, že letos nedá ani tu čtrnáctku. To se muselo změnit. A tak šla a vzala izolepu. Požádála svou mamku, aby jí přilepila k židli u počítače, odhodlaná, že dokud nenapíše drabble, neodejde. A opravdu se jí to povedlo. Opatření zabralo. Alex byla spokojená, že to může použít i v přištích dnech. Jen její mamka mezitím odjela do práce...