DMD č. 22. pro 22. 4. 2020. Téma: Opatření na podporu porodnosti

„Milé princezny, každá pohádka končí svatbou. Je na čase zapomenout na léta nevinnosti a přesunout se do večerního programu. V každé královně musí být kousek rajdy, jinak se království dědiců nedočkají.“ Poklepával dvorní rádce hůlkou.
„Takže – Růženka přestane polehávat v posteli a předstírat spánek a začne se kapánek projevovat.
Zlatovlásko, tvůj bujný porost tě sice proslavil, ale patří na hlavu. Nafasovat žiletku a naklusat do koupelny!
Popelka se konečně umyje a tohle, milá Popelko, je deodorant.
Sněhurko, odsud posud, nic se nemá přehánět. Chápu, že jsi zvyklá na sedm chlapíků, ale jeden manžel bohatě stačí. Co oči nevidí není argument.“

Zarazila se.
„Promiňte, mám dojem, že za tu dobu, co tu bydlím, jsem se vám nikdy pořádně nepředstavil,“ vysvětloval rychle, „jsem Jordán Navrátil.“
„To je zajímavé jméno,“ sousedka se usmála o trochu uvolněněji a konečně stiskla nabízenou ruku.
Trvalo to jen okamžik. A věděl.
Tuhle paní nemohlo k založení rodiny povzbudit, ani kdyby rodičovský příspěvek byl schopen nahradit reálný příjem, pomyslel si cynicky a vzápětí se zastyděl. Protože on mohl, možná by mohl, kdyby ji znal dřív, kdyby se vůbec někdy v životě obtěžoval zajímat se o tichou paní odnaproti, on – hrdinný samaritán neznámých kolemjdoucích a slepý sobec svého domu.

„Jdu si nechat vyndat DANU!“ jásala Lucka.
Danu? Už jsem byla v češtině zkušenější, takže jsem se nenechala zaskočit. Myslí tím třísku? Klíště? Nějakého jiného cizopasníka… nebo, nedej Merlin, slepé střevo? Žlučník?
Otřásla jsem se. Vážně samé nepříjemnosti. Tak proč tolik radosti?
Lucka poletovala po pokoji jako zlatonka.
„Usmířili jsme se s Honzou. A dohodli se, že Lukáškovi pořídíme sestřičku.
Teď už jsem byla úplně mimo.
„Dana je cizopasník?“ odvážila jsem se zeptat.
Lucka smíchy málem upadla.
Když mi vysvětlila, jak funguje nitroděložní tělísko, zezelenala jsem. Někdy jsem opravdu ráda, že jsem čarodějka.
Ale budoucí miminko jsem Lucce trochu záviděla.

Nešlo o tajné dokumenty.
Volební program nově vzniklé strany Dicka Romana. Spousta stránek, líbivá grafika, jednoduchá hesla pro jednoduché masy.
Seděli nad tím nadělením, oni dva a Charlie.
Až zrzka zamávala jedním z papírů: "Kluci, jedna z jeho hlavních kampaní má být... no, uhm, chce zvýšit porodnost. Rapidně."
Podívali se po sobě. Sam vraštil čelo, Dean se mračil. Charlie se znovu zadívala na letáček.
"Proč..." začala.
"Proč asi," navázal na ni Dean. "Co ty pažrouti baštěj? Takže nestačí, že z nás chtějí dělat nemyslící blbečky otráveným jídlem..."
"Ale ještě si zařídí velkochov," hlesl Sam.
Charlie kývla. "Vážně ho musíme zastavit."

Lady Catherine byla se situací na faře zcela nespokojená. Ne tak Charlotte, která si během prvního roku manželství vše zařídila ke svému pohodlí.
Vznešená paní by ovšem již touto dobou očekávala pozvání ke křtinám a kde nic, tu nic. Dobrých rad na adresu mladé ženy bylo zjevně škoda, k ničemu to nevedlo.
Soustředila tedy opět své ctné úsilí na pana Collinse, kterému byla její slova zákonem.
Ze života na faře se stala urputná partie šachu.
"Možná byste neměl trávit tolik času v zahradě," radila nejnověji Lady Catherine úslužnému panáčkovi.
Charlotte se obratem začala věnovat citlivé péči o drůbež na dvoře.

"Zahajuji mimořádnou schůzi klubu ve věci..."
Mirek se poněkud zadrhl. Atmosféra v klubovně byla hustá jak panádlová polívka.
"Jak jí vlastně, ehm, říkáš? Předpokládám, že Haha Bimbi už to úplně dneska ve třiceti..."
"Říkám jí Bětko," ošil se nervózně Rychlonožka.
"Ano. Ehm. No. Takže, abych tak řekl, Haha- tedy, Bětka za mnou tuhle přišla s tím, že byste rádi, no..."
"Mirku, přísahám, že jsem jí řekl, že se nejdřív musím poradit s tebou a ostatními!"
"Jo. To bude asi ten problém," vzdychl Mirek a sundal si ručník z tváře, přičemž odhalil epesní monokl.
Nastalo hrobové ticho.
"Takže můžeme?" pípl Rychlonožka.

Na břehu mezi poházeným šatstvem a rybářskými pruty uprostřed tiché noci se Bucky rozřehtal jako kůň.
“Cože chtěl plukovník??”
Kapitán pokrčil rameny. “Navýšit porodnost, zřejmě. Roztomilé. Co to děláš?”
Bucky, který se stále trochu pochechtával, držel v ruce kalhoty.
“Smrtelníkům už je trochu zima,” řekl. “Nebo my ještě nejdeme?”
Kapitán ukázal na pruty. “Ještě žádná nezabrala.”
“Možná proto, že tam nemáme návnady, Steve.”
“Ale šanci bychom těm rybám ještě dát měli. Nebo dvě.”
“Stark stvořil monstrum,” řekl Bucky, naoko šokován. Nicméně kalhoty letěly do křoví a Bucky zpátky do trávy.
“Pošli mu děkovný telegram. Navíc - tyhle gatě stejně byly moje.”

"Hey, Captain America here." Steve faced the camera. "You know, it's a difficult time for everyone. Self isolation can be hard, even if you're lucky enough to be cooped up with a partner." He looked down at his script.

"But just because you rarely leave the house, doesn't mean you shouldn't care about safe sex. Many, uh, sexually transmitted diseases have an incubation time of six weeks or-"

Tony grinned at the screen. Over his shoulder, Happy frowned. "Didn't they tell you to write a PSA about birth rate support measures?"

"We don't need more people. We need healthy people."

“Skrátka musia viac sexovať!” vyskočil prezident krízového štábu.
Bol očividne nervózny. Celkom zabudol na neplodnosť ľudstva.
Problém, ktorý riešime už 23 rokov. Nevieme ho vyriešiť...

Všetko to začalo augmentáciou. Nanoboti.
Zvýšili všetky naše atribúty 20 násobne. Urobili z nás polobohov.
... za odmenu si vzali našu budúcnosť.

Premýšľajúc som znovu prečítal nápis na holograme.
Téma: Opatrenia na podporu pôrodnosti.
Už by to mohol niekto aktualizovať. Opatrenia na zachovanie ľudskej rasy znie aktuálnejšie.

Nikto nevie, čo robiť.
Máme ale poslednú nádej. Plán Z.
Nedávno vedci objavili spôsob transformácie ľudského vedomia
do robotického tela, z nanobotov.

Boh s nami. Snáď to bude fungovať...

“To musíš vytřít podlahu. Pořádně. A na kolenou. Nebo aspoň vyluxovat.”
“Chůze rozhodně pomáhá.”
“Nejlepší bude, když umyješ okna.”
“Umýt okna můžete. Hlavně nespadněte. A dejte si horkou sprchu. Ale nejlepší je kvalitní sex. Ne nutně v tomto pořadí. To víte, dřív nic lepšího nebylo.”
“Skákej do schodů. To je spolehlivý.”

Byt jsem luxovala ob den. Na okna jsem se vykašlala. Místo toho jsem si naplánovala výlet. Celých sedm kilometrů. Autobus jsem dobíhala minimálně jednou do týdne. Spíš dvakrát. Schodů máme plnej barák.

Pak jsme si s mužem řekli, že půjdem do ZOO. Otevření Rákosova pavilonu nám přece nesmí ujít.