DMD č. 24. pro 24. 4. 2021. Téma: Řasa

"Tohle ráno už nemůže být horší," prohodila ke mně z koupelny.
"Co se děje?" zakřičel jsem na ni, protože mě obvykle přes svoje elektrické zkrášlovače neslyší.
"Ále," snažila se znít ledabyle, "kousla mě rtěnka."
"Co?" Asi jsem jí vážně dobře nerozuměl.
"Kousla mě rtěnka!" volala trochu důrazněji.
Zvednul jsem se z gauče a odložil ranní noviny. Zprávy byly stejně okurková sezóna.
"Jsem zvědavá, co se všechno ještě pokazí," volala trochu ironicky. "Jdu si natočit vlasy."
Ozvala se rána, bzučení. Koupelnu zaplnil dým.
Když jsem vyděšený přiběhl, má žena už v koupelně nebyla.
Zůstala po ní jen jediná řasa na zrcátku.

Vítr trhal z oblaků dlouhé bílé pásy, jako když se trhá plátno na obvazy. Příboj dělil chuchvalce řas na dlouhé rudé pruhy, jako když se obvazy sundávají z ran.
Vodní tříšť mu lepila oči slanou krustou.
Nejraději by shodil šaty a vběhl do vln jako malý kluk. Nechat za sebou strasti cesty, kterou překonal, a cesty, kterou se vydá. Křivdy, které budou učiněny jemu, i ty, kterých se dopustí.
Smysl pro okázalost ale zvítězil.
Tvář Panny Marie se zamračila, když se mu mokrá látka praporu shrnula pod prsty.
Dramaticky tasil meč.
"Zabírám toto moře a okolní zemi jménem Království Španělského!"

Lydie se nespokojeně prohlížela v zrcadle. „Nevím, proč mi to švadlena víc nenařasila. Přidat pár skladů tady, pár tady... Hned by ty šaty vypadaly lépe.“
„Tvoje starosti bych chtěla mít,“ ucedila z pohovky Paulína. Nohu se zaníceným malíčkem podloženou polštářem, v klíně otevřený anglický slovník.
„Copak, nejdou ti do hlavy slovíčka? Je to vážně skvělé, že se na Vyšší dívčí učíte tolik jazyků.“
„Pravila učitelka francouzštiny a němčiny,“ odvětila ponuře.
„Ty jsi tedy dneska bez nálady!“
„A ty se mi divíš? Tolik jsem se po té jeho omluvě na procházku těšila...“
Lydie vzdychla. „Vždyť mu přece můžeš taky napsat, ne?“

"Já ti nevím, Urgbragu, je to fakt ono?" prohlásil nejistě skřet Gorbag ke svému kolegovi, zatímco společně zkoumali nákres nové sauronovi zakázky.
"Poručil si to Temný pán osobně," pokrčil rameny Urgbrag. "Prostě uděláme hooooodně dlouhý ostří, no a bude jich asi stovka."
"Ale k čemu? Proč potřebuje tuhle parádu na zničení světa lidí?" nedal se odbýt Gorbag.
"Chce po těch staletích prostě změnu. Má pocit, že řasy mu dodají šmrnc. A taky si nechává dělat víčko. Dovedeš si představit, jaký to je staletí nemrknout?"
"No, stejně si myslím, že lepit si na oko řasy v JEHO věku je trochu výstřední."

Medvídek pořád spal na klíně jen Elrohirovi, svojí náhradní mámě. Elladan poněkud záviděl.
Docela jako v dnešní knize.
Osiřelé medvídě tam potkalo medvědího krále, který mu dovolil ho následovat. Elladan věřil, že velký medvěd má malého opravdu rád, vrátí se a osvobodí ho z tábora lovců.
Medvídě v knize právě vyčerpaně usínalo, stulené u kožešiny jiného, mrtvého medvíděte.
Elrohir roztřesenými prsty hladil hebkou tlapku. A neustále mrkal.
"Řasa. V oku," hlesl dřív, než se Elladan mohl zeptat.
Medvíďátko ze spánku zavzdychalo.
Co když taky mívalo brášku?
"To se stává, řasa v oku," odvětil a bylo mu divně. "I mně, někdy."

„Tak jsem dostal kartáč, že jsem poplet kartáčovej lem s řasinkama.“ hudroval. „Mně to přijde oboje stejný.“
„To je každý někde jinde a hlavně to má každý úplně jinou funkci.“
„Dyť to jsou chlupy jako chlupy.“
„Kdepak. Kartáčový lem tvoří mikroklky na výstelce tenkého střeva a jsou to vlastně velmi droboučké vchlípeninky buněčné membrány, zvětšují povrch sliznice, aby bylo možno vstřebávat živiny ze zažívacího traktu.“
„A ty řasinky?“
„To jsou vlákna připevněná na membráně buněk a kmitáním vyhánějí nepořádek z dýchacích cest.“
„Dyť to říkám, že to maj vlastně blbě. Uklízecí kartáč by měl přece logicky patřit k těm řasinkám!“

Dobrý den, milí studenti. Omluvte, prosím, mé zpoždění. Odstraňoval jsem si z oka spadlou řasu. Stala se mi inspirací pro naši dnešní práci. Po čase je totiž nutné očistit modely používané během vyučovacích hodin.
Jak s nimi souvisí mé oční řasy? Do určité míry. Řasy, chlupy či vlasy jsou kožní deriváty pokožky. Plastický model průřezu kůží zde máme také.
Samozřejmě, rád vám ukážu i model oka. Budete ho ostatně otírat též.
Víte, že řasa má oko chránit před jemnými nečistotami, například prachem a před poškozením? Platí to však jen u řas přirozených, uměle prodloužené řasy mohou způsobit rychlejší vysychání oka.

Zelená už roky není uklidňující. Musím ale uznat, že tohle je pěkný odstín - chartreuzská, zlatavá. Poloprůsvitná. Mírně se vlní. Opravdové vlny už si nikdo nepamatuje. Mohly být prý vysoké jako barák.
Jsme zhruba míli od pobřeží. Dno je pozvolné. Když si lehnete na břicho a zkusíte prohlédnout půlmetrovou vrstvou (dělat díru do Koberce se VELMI nedoporučuje), neuvidíte žádné ryby. Jen stíny těch věcí. Mají dlouhatánské končetiny a trochu světélkují. Také prokazatelně komunikují s Kobercem - v tichu je slyšíte šeptat.
Když budete chtít, přejdete z Alicante suchou nohou na Baleáry.
Kdysi jsme za největší problém pokládali tání ledovců.
Než přišla Řasa.

„Když jsem byla malá, dávala jsem si upadlou řasu na prst, foukla do ní a něco si přála. Prý se to pak splní.“
„To jsem taky dělával,“ zasměje se.
„To je asi známá věc,“ přitaká.
„A splnilo se ti někdy něco?“
„Ne. Mně se přání neplní. Ne takhle, když se na ně soustředím.“
Chvíli mlčeli.
„Na tebe jsem ale občas myslela. Jestli tam někde jsi a jak se máš. Zda se máš zrovna stejně tak blbě jak já... ale jen tak občas. Takže ty ses mi splnil.“
On pořád mlčel. Váhal, zda jí říct, že on si ji doslova vymodlil.

Začalo se smrákat a na mě začala padat dřímota, rozhodlo jsem se na dnešní noc ubytovat tady, u velkého spadlého stromu. Už když jsem bylo malinké, tak jsem obdivovalo vlaštovky a jejich schopnost, stavět si pěkná hnízdečka. Teď jsem se jejich uměním inspirovalo a šlo shánět věci na hnízdečko.
Po chvíli jsem si ke stromu přitáhlo říční řasu, peří z bůh ví čeho a pár větévek, po dokončení svého úchvatného architektonického díla jsem bylo moc spokojené.
Vyčistilo jsem si peří, ochladilo jsem si nožky na kraji řeky a pak se šťastně usadilo ve svém hnízdečku.
Ta řasa nebyl dobrý nápad.