DMD č. 8 pro 8. 4. 2022. Téma: Mravenčí práce

Na tenhle džob mě najali soukromě. Přetížená spravedlnost klepety jen straší, nikoho pořádně nezmáčkne. Od tohohle odvracej zrak. Jistě. Pomohli ho stvořit – i jeho lady.
Pochmurnou atmosféru místa činu podkreslují těžký kapky deště. Nebe pláče nad společností, která dělá ze zločinců hrdiny.
Ohledávám místo činu. Všechno vede k tomu, co jsem tušil: Já a moje nemesis na sebe nepřestáváme narážet.
Dokonale vyloupenej trezor.
Je to docela úsměvný: Zdiskreditoval mě, jak to šlo – aby mi nikdo nevěřil. Všichni zpochybňovali moji práci. Teď vyšetřuju tu jeho prácičku. Kvalitní – aby se někdo dostal přes tohle zabezpečení, musel by zvládat přímo... práce všeho druhu.

"Péťo, pomůžeš nám?" zeptal se Honzík.
"Nejde nám to," postěžoval si Jirka.
Petr přišel blíž. Ze země trčely větvičky, na kterých byla položená suchá kůra. Okolo byl roztroušený mech.
"Vždyť to máte pěkný," řekl a posadil se. "Podívejte se na tu zahrádku!"
"To je přece výběh pro psa!" opravil ho Mirek.
"Tady je ten pes!" přidal se Honzík a ukazoval na smrkovou šišku, zasazenou do mechu.
"Můžeš ho i pohladit. Nekousne tě."
Petr se usmál.
Najednou ho však něco štíplo do lýtka. A znovu. Až pak si uvědomil, kde sedí.
"Jé, voni se nastěhovali dřív," řekl Jirka. "Pomůžete nám stavět?"

„Fuj, co to jeee????“
„Mrtvá moucha“
„AAAAAH, to jsou mravenci?!“
„Jo. Mravenci pojídají mouchu.“
Na podlaze ležely zbytky mouchy a na ní se kmitala hmota. Mravenci nalepení těsně u sebe se starali o to, aby po mouše nic nezbylo. Vytvořili kolem hemžící se flek a Alex to pozorovala ze židle.
„Jak se na to můžeš dívat?!“
Zvláštní. Alex měla první reakci stejnou. Jenomže nemohla odtrhnout pohled od té fascinující záležitosti. A tak si udělala čaj a dívala se.
„Panebože, beru si ručník a odcházím! Řekni mi, až budou pryč!“
Jitka za sebou zabouchla dveře.
Mravenci už byli skoro u konce.

"Tady." Sebrala odznak ze země a podala ho mladé ženě s taškou na počítač přehozenou přes rameno. Dostalo se jí krátkého úsměvu a zběžného díky.
"Prosím," podržela dveře na poštu páru, kteří mezi sebou nesli tři balíky. Hodili po ní zvláštním pohledem.
"Bonbón?" nabídla spolužačce, když se jí nepodařil test.
Tisíc drobností, tisíc různých dní.
Nevěděla, že pokaždé, když se neznámá žena podívá na odznak na tašce od počítače, vzpomene si na ní. Že spolužačka od té doby nosí po kapsách bonbóny pro ty, kteří mají špatný den.
Záblesky světla, když jsou nejmíň očekávané.
Tisíc bezvýznamných drobností, které změní svět.

„Pane strážmistře, mám pro vás,“ ztišila Ludmila hlas, „tajnou misi.“
Béďu to zaujalo, pro náročné tajné mise byl zrozen.
„Sepíšete mi, kolik takových Fanynek, co by si na Karla mohly dělat nárok, v Brně je.“
Béďa se zhrozil.
„Já jsem tu novej, nikdo mi nic neřekne, a pokud řekne a Arazím to zjistí... A dovedete si představit... to snad bylo jednodušší sepsat všechny ty kurníky!“
„Vy si určitě poradíte, strážmistře,“ usmála se Ludmila.

A Béďa si poradil. Nejvíc toho vyzvěděl, mezi chválením bábovky, od paní Šiktancové.
Vyhotovil seznam a úplně nakonec, aby to mohl hned zase odstřihnout, napsal Bedřiška Jará.

„Sakra, zase mi došel Vicryl,“ postěžovala si budoucí doktorka Dursleyová, vyměnila vlákno a s povzdechem pokračovala v sešívání.
Doktor Potter ji sledoval jen po očku. Byla vážně dobrá.
„Jde vám to skvěle, Daisy.“
„Fakt? Už ho zašívám snad hodinu!“
„Taky bych to rychleji nezvládl,“ přiznal. „Ten chlap je jak řešeto. No, snad už příště nebude z restaurace utíkat přes výlohu.“
Do dveří vyšetřovny nakoukl doktor Lloyd.
„Doktore Pottere, odcházím o dvacet minut dřív. JIPka je obstaraná, karty doplněné, chirurgičtí pacienti premedikovaní, na pohotovosti klid.“
„Jako mraveneček,“ usmál se Harry. „Rande?“
„On doufá, že ano. Ještě neví, že jdeme na jógu.“

Po setkání s červem, kterého sice dostal, ale nepřistál po tom na nohách, se rozhodnu dát Kopeckému pauzu. Navíc, čerstvý pohled na věc není občas od věci.
"Některé případy vyřešíme hned, jako ten dnešní. Ony magické potvory nejsou úplně chytré a většina z těch nehumanoidních za sebou neumí zametat stopy. A některé případy máme otevřené týdny, měsíce a bohužel i roky." Vytáhnu složky, abych mohla demonstrovat. Sáhne po nich. Hned ta první je ležák, se kterým jsme nepohnuli ani nepamatuju. Nemáme se čeho chytit.
"Tomu se snad nedá ani říkat složka, to je mraveniště!"
"Tak ho rozeber a znovu slož."

Začalo to v pondělí, když někdo neznámý nabrousil Drahouškovy ztupené šicí nůžky.
V úterý se objevila lupa, námi již dlouho považovaná za ztracenou.
Ve středu několik tenkých jehel, dokonale zbavených nečistot.
Ve čtvrtek dotyčný vyleštil starožitný mosazný náprstek, že se leskl jako maličké vypouklé zrcátko.
V pátek byl nalezen seřízený a promazaný náš dlouho nepoužívaný šicí stroj.
V sobotu se neznámý dělník přihlásil o mzdu. Velký černý mravenec přivlekl před naše užaslé zraky všechny dříve opravené propriety a také útržek červené látky s drobnými černými puntíky. S uvázaným párádním šátečkem, který mu Drahoušek ušila, pak vesele odpelášil kamsi do lesa.

“Jídlo!” zaradovala se Jindřiška.
“Domácí tortellini, to bude bašta,” přikývla Marta.
Popíjely chianti, radovaly se ze života.
“A konečně moře!” podotkla Anna.
“Kdybychom zůstaly v Pise, mohly jsme vidět-”
“Už jsme viděly dost,” přetrhla Karolíně řeč Jindřiška. “Teď chci koukat jen na toho kuchaře. Tomu ty ruce jedou, to je koncert!”
“Já myslela, že ty mrňavý potvory dělaj strojem,” řekla Marta. “Ale teda je to práce pro vrahy, já bych to nedělala ani za nic! Taková crcačka!”
Kuchař, jakoby rozuměl, na ně mrkl.
Sbalil čtvereček těsta s malinkatým kouskem masa, zahnul, zatočil, odložil.
Mravenčí práce, ano. Ale jeho to baví.

Mieril do stredu lesa. To miesto si vyhliadol už pred nejakou dobou. Bolo dosť ďaleko od turistických ciest. A dnes konečne prišla správna chvíľa.
Priblížil sa asi na krok od svojho cieľa a začal sa vyzliekať. Oblečenie poskladal do úhľadnej kôpky. Oproti tej vedľajšej bola celkom malá. Veď preto si to miesto vyhliadol.
A potom do mraveniska vkročil.
Mravce začali pracovať. Cítil, ako sa mu zakusujú do chodidiel a do lýtok. A pokračujú stále vyššie. Vítal bolesť ako starého kamaráta. Užíval si ju plnými dúškami. Dnes sa nikam neponáhľa, dnes ho nikto nebude zháňať. Ponoril sa do mraveniska úplne celý.