DMD č. 14. pro 14. 4. 2022. Téma: Největší fanynka

Šestá hodina odbila. Alenka jako obvykle čekala na Marka u dveří.

Těšila se na něj celý den, už od chvíle kdy ráno odešel z bytu. Měla samosebou svůj život. Svoje touhy, potřeby a sny. Dnes se hlavně najedla, dala si siestu, trochu se prošla a hlavně odpočívala.

Po chvíli zacinkaly klíče v zámku, dveře se oteřely a stál v nich Marek s širokým úsměvem. Alenka k němu přiběhla a vřele se přivítali.

Dali si oba večeři a sešli se na gauči. To bylo "to je jejich". Alenka ležela Markovi na klíně a spokojeně odpočívali.

"Mňau", řekla Alenka a začala vrnět.

Dobrý den, vážení diktátoři, tyrani, autokraté, despotové, krutovládci a samovládci. Jmenuji se Ideální zlo a jsem vaše největší fanynka. Mým životním snem je vám pomoci ve všem, čeho se snažíte dosáhnout. Chci, abyste vaše vlády trvaly věčně. Aby jediné, co by vás mohlo vyprovodit z vašich křesel a trůnů, byla samotná smrt. Aby i po smrti se na vás vzpomínalo jako na ideální vládce, dávali vás za příklad ostatním, snili o vašem návratu a aby vaše stopa v historii byla nezpochybnitelně světlá. Pomocí mých rad vždy dosáhnete svých cílů a váš mediální obraz bude u toho neposkvrnitelný. Stačí jen poslechnout.

Voda pěnila pod přídí, plachty zpívaly. Lodička uháněla do glasgowského přístavu a dívka u kormidla se unešeně usmívala.
Zátoka se stočila. Pohyb kormidlem, povolení otěže, zhoupnutí... místo zadobočáku je hnal boční vítr. Z pěnění se stalo bublání a suchozemcům by se mohlo zdát, že paluba se stala bortem.
Z podpalubí se ozvalo „jéje!“.
Ne že by si přijíždějící lodi nikdo nevšiml, ale každému byla fuk.
I když se chystala na přistání a těžce hledala kam.
Díky předimenzovaným fendrům byla ještě širší než obvykle. Původní vlastník byl paranoik, ale aspoň tuhle krásnou starožitnou Frances 26 ani neškrábnou.
Na velikosti přece nezáleží.

Šotouši. Zvláštní živočišný druh.
Existuje vcelku neškodná varianta – fotografové. Ať už jsou venku pětatřicítky nebo zima jak v márnici, číhají na vytipovaných místech, aby pořídili božskou fotografii a doma nad ní mohli masturbovat jásat.
Pak jsou tu trochu ulítlejší fandové městské hromadné dopravy. Ti jsou schopní pořizovat hodinové videozáznamy mapující provoz na konkrétních linkách, včetně záběrů řidiče, kterak do sebe na konečné v Šárce hází Big Mac.
Největší ze všech šotoušů je ovšem Květuška. Miluje tramvaje a vše, co s nimi souvisí.
Minulý měsíc jí vrátná zabránila pronést z depa vozovny Pankrác dveře 15téčka. Chtěla je místo šoupaček do obýváku.

The bartender took one look at V, and snorted. "Well, fuck me. Lola, you gotta come see this," she yelled at the other bartender. Lizzie's was packed tonight, and at least three people were working the bar.

A tall green haired person, presumably Lola, threw a glance in their direction. "What?"

"Peep this gonk. Johnny Silverhand's biggest fan!"

See, V sneered at him inside her head, told you.

Hey, Johnny replied, you chose to wear it.

His jacket, his glasses, boots, shirt and pants. Okay yeah, asshole had a point. Throwing her credchip on the bar, V smirked. "That's me."

Batman si zoufal.

Čím slavnější byl a psalo se o něm v Gotham Gazette, tím více ho pronásledovaly fanynky. A většina z nich měla jasný úmysl - milovat se s ním na střechách města pod svitem Měsíce.

Bruce Wayne by na podobnou nabídku možná skočil.

Ale Bruce byl jen maska.

A Batman chtěl hlavně dělat svou práci!

"Myslím, že vím, co dělat," prohlásil Superman. "Ostatně jsem tvá největší fanynka."

Příštího večera přilétl Superman do Gothamu poté, co se fanynky shromáždily poblíž Batmanova stanoviště. Batman se ušklíbl, Supermana popadl a začal ho vášnivě líbat.

Od toho dne už podobný problém nikdy neměl.

Baz was sitting on Simon's lap, his bare bottom gently touching Simon's thighs. Simon pulled him closer, kissing him deeply. He could feel the sharp taste of blood on his tongue from when Baz went hunting but he didn't care. He only wanted-

"Cath! Are you done packing?" her mother shouted impatiently.
"Almost!" Cath replied. That was a lie. She had no idea what to bring to college. The posters? The books, she waited for in lines for hours? T-shirts and hoodies? The heart-shaped pillow?
She took a deep breath.
First step: Finish the fanfic. Second step: Do everything else.

Vejdu. Rozsvítím (je hodina po poledni, ale v místnosti se dvěma řadami oken je permanentně tma). Zmáčknu tlačítko na vyjetí rolet. Přejdu na druhou stranu místnosti. Zmáčknu tlačítko. Rolety vydávají démonické skřeky připomínající utrpení viktoriánských sirotků. Spustím plátno, zahájím výklad. Začnou se spouštět automatické rolety. Nepřerušuji výklad, rolety sjíždí, já je drze opět posílám vzhůru. Řev kovu o kov se stupňuje. A pak je tu ona, automatická klimatizační jednotka, má největší fénynka. Spustí se coby start motoru stíhačky a chladí okolí na úroveň Sibiř. Nepřerušuji výklad, odťapkám k ovládání klimy, mačkám magické tlačítko. Nakonec hučení přestane. Začnou se spouštět rolety...

“Paráda,” pronesla Drabblistka uznale a nabídla Mravencovi kapesník na otření zpocených dlaní. “Vůbec o sobě nepochybujte, vedete si báječně.”
Ze džbánku, jež držela v ruce, dolila Lvíčeti iontový nápoj. “Nezapomínejte na pravidelný pitný režim a zakousněte si sendvič. Musíte si zachovat síly. Mentální aktivita vás snadno vyčerpá.”
“Jééé,” vypískla nadšením Mafie, “mám tu komentář od Drabblistky!”
“Já také!” ozvalo se z druhé strany zahrady.
“I já!”
“Já taky!”
“Přirozeně. Všechny vás mám v oblíbených autorech a budu vám fandit až do posledního tématu!”

Do půlnoci zbývalo půl hodiny, když se unavená Drabblistka sesunula do křesla s pocitem dobře odvedené práce.

Byli mu v patách už hezky dlouho. Chvílemi si myslel, že už je setřásl, ale pořád se objevovali. Litoval, že si při průchodu Stínem neopatřil víc zásobníků.

Schoval se v jednom z opuštěných domů a horečně probíral Trumfy.
Konečně kontakt.
„Vypadáš hrozně,“ řekla Flora a prošla skrz, aniž by se neobtěžovala ptát na detaily. Na chvíli zmizela v chodbě a když se znovu objevila, strhla Randoma k zemi. Ozval se výbuch.

„Miluji ruční granáty,“ vzdechla Flora zasněně. „V každém Stínu, kde fungují, jich s sebou pár nosívám. Šetří to trapná nedorozumění. A čemu že vděčím za celou tuhle návštěvu, bratře?”