DMD č. 14. pro 14. 4. 2022. Téma: Největší fanynka

„Co se panu Poirotovi stalo?“ zeptala se slečna Lemonová, když jmenovaný okamžitě po svém příchodu prosvištěl kanceláří a zabouchl za sebou dveře své ložnice.
„Slečna Maddoxová, majitelka penzionu, kde jsme se ubytovali, byla jeho velká obdivovatelka,“ začal vysvětlovat kapitán Hastings. „Na recepci měla jeho fotografii, krabice od bot plné výstřižků z novin…“
„Nedokážu si představit, že by to panu Poirotovi vadilo,“ nechápala sekretářka. „Čekala bych, že mu to naopak bude lichotit.“
„Nejdřív byl opravdu nadšený,“ připustil Hastings, „ale jen do chvíle, kdy se uprostřed noci probudil se slečnou Maddoxovou skloněnou nad ním s nůžkami a půlkou jeho kníru v ruce.“

Hodně se vyptává, ale je pracovitá jako včelička. Paní Alena. Co by si bez ní počal. Chodí uklízet, chodí mu dokonce vařit, protože "každému přeci prospěje víc domácí kuchyně".
A u toho se pořád vyptává.
„Ten celibát je zbytečný přežitek, viďte. Myslíte, že ho papež někdy zruší?“
Zrovna vytírá pracovnu, postaru s hadrem v ruce - v předklonu je vidět, že její tričko má opravdu velký výstřih.
„To nevím.“
„A vy byste chtěl?“
„Byl bych pro zdobrovolnění, ano.“
To ji velmi zaujme.
„Ale mně samotnému celibát nevadí!“ zpřesní rychle.
„No kdyby náhodou,“ usmívá se paní Alena potutelně, „já jsem rozvedená, otče.“

Nicky se přímo vřítil do galerie ohlížeje se za sebe.
„Ani nejdeš tak pozdě, jak jsi vyhrožoval," usmál se Andy, když do něj Nicky skoro vrazil.
„Musel jsem utéct," vysvětlil Nicky zatímco popadal dech.
Andy jen nadzvihl obočí.
„Jedna slečna se zamilovala do mých básní a do mne taky. Nedokázala pochopit, že jsem ji odmítnul. Sápala se na mě dál," vysvětloval zatímco popadal dech.
Vzpápětí se rozrazily dveře podruhé a dovnitř vpadla asi náctiletá dívka.
„No do háje," poznamenal Nicky.
Andy jej přitiskl k sobě a dlouze a procítěně jej políbil.
Slečna nadšeně zatleskala.
„Nejspíš máme fankynku oba," poznamenal Nicky.

Už dlouho se jí před vystoupením trémou neklepala kolena. Nahradilo ji šimravé příjemné očekávání.
Za mohutného potlesku vstoupila na pódium, v rukou ukulele, a postavila se před mikrofon.
Nejraději zpívala se zařenýma očima. Ale v těch vzácných chvílích, kdy je otevřela, hledala mezi nadšenými výkřiky a rozzářenými výrazy jeden konkrétní pár očí. Ten, který ji doprovázel od začátku. Při večerech v klubech, kdy publikum čítalo tři lidi. Povzbuzoval ji ve chvílích, kdy s hudbou chtěla skončit. Ty oči jí vždycky věřily.
S posledním tónem je konečně našla.
Usmála se a začala hrát píseň, kterou složila jen a jen pro ni.

„Říkáte, že výzkum časoprostorového mostu pokračuje?“
„Samozřejmě. Šlo jen o drobné zdržení.“
„Zdržení? Profesor zemřel. Uhořel doma v obýváku, s celým výzkumem! Dobře víte, že nevěřil systému. Nikdy nic neuložil na síť, ba ani na jediný klíč! Všechno měl jen
v sešitech…“
„To si uvědomujeme. Proto jsme tady.“ Pohlédli na ženu připojenou k monitoru. „Věříme, že ona je řešením.“
„Ona je…?“
„Profesorova asistentka a také největší fanynka. Máme důvěrné informace, že si přečetla celý jeho výzkum. Bohužel leží v komatu, ale ty znalosti tam kdesi jsou.“
„No a?“
„Provedeme sken paměti. Přečteme si její vzpomínky a pak uskutečníme náš cíl.“

Milá Čikinko.

Vlastně ani nevím, jak začít. Ještě mi to asi úplně nedošlo a mám pořád pocit, že tady někde ležíš na koberci a spíš... Miláčku. Byla jsi tak moc statečná! Ani nevíš, jak jsem na tebe pyšná. Celou dobu jsem ti fandila. Ano, byla jsem tvoje největší fanynka. I ve chvílích, kdy nad tebou doktoři lámali hůl. Nezapomenu tu větu... ,,Připravte se na nejhorší." To bylo někdy v říjnu... A ty ne. Vytřela jsi všem zrak. O pár měsíců později, v lednu, na tebe veterinář nevěřícně koukal a říkal: ,,Zázraky se evidentně dějí..."

Dneska už to nešlo.

Sbohem lásko.

"Jsem tvoje největší fanynka," zašeptala mu horkým dechem do ucha, až se mu z toho zježily chloupky na krku. Po zádech mu přejel mráz a dech se mu zrychlil.
"Copak bys teď po mně chtěl?" zeptala se svůdně a jemně ho kousla do ušního lalůčku.
"Já?" zeptal se přerývavě. Musel se nadechnout. A znovu. Pomalu se mu přestávalo dostávat dechu.
"Jen se neboj, řekni si, o co chceš," pronesla dívka a uvelebila se mu na klíně. "Cokoli," dodala.
"Já bych chtěl..." začal.
"No? Co? Copak?"
"Hlavně bych chtěl, aby ses ze mě zvedla," vydechl. Opravdu to byla jeho "největší" fanynka.

Květinářství nemělo úspěch. Občas přišel nějaký ten zákazník, ale těch pár prodejů za den nic nevydělalo. U srdce mě však chytla jedna neobyčejná dívka, která si každý den chodila koupit růži. Pokaždé se usmála a vrátila mi účtenku popsanou nádhernými slovy. To mě přimělo ke každé kvetině napsat pár řádků speciálně pro ni.
Po měsíci podnik krachl. Bylo zavřeno a já naposledy zamkla dveře. Na zemi jsem uviděla zvadlou růži a o kousek dál další... a pak další. Následoavala jsem cestu květin - od zvadlých po čerstvé. Na konci stála dívka. Pod měsícem zářila stříbrným odleskem.
"Konečně se poznáváme," řekla prostě.

Na začátku je naše celebrita obklopena jen malým kroužkem fanynek, postupně se vytvoří tak velký houf podporovatelů, že už ani nemohou tvořit kroužek. Když už má naše celebrita i druhý okruh sledujících, tak se rozhodne, že už ji to neba, a vyrazí do světa. Vezme s sebou jen malý kroužek svých nejvěrnějších. Ty jí pomohou vybrat nejlepšího ženicha a podporují ji jak v posledním samostatném dělení, tak i po svatbě v dalších děleních. Když se ale celebrita namnoží a nacestuje dostatečně, zavrhne své dosavadní nejvěrnější a jde za lepším.
Původní fanklub (včetně okruhu sledujících) ji ale i přesto stále podporuje.

Clara skákala nadšením. Konečně se jí podařilo koupit vstupenky na koncert svého idola, Hua Chenga. VIP lístky, setká se s ním po vystoupení!

Koncert si užila naplno a pak se zvedla a spěchala do zákulisí. Toto si nemůže nechat ujít! Musí tam být první a potřást svému idolu rukou. Je Hua Chengova největší fanynka!

A už je tu. Clara si razí cestu kupředu. Stojí přímo před zpěvákem.

„Hua Chengu, já jsem…“ začala.

Ale svoji větu nikdy nedokončila. Její idol se na ni ani nepodíval a prošel kolem.

„Xie Liane!“ zavolal na kytaristu. Něco mezi nimi musí být, uvědomila si Clara.