DMD č. 14. pro 14. 4. 2022. Téma: Největší fanynka

Pohřeb byl moc hezký - plačky, smuteční hosté, kvalitní alkohol, květiny a všechno. Děti se role zhostily perfektně. Všichni tu zkrátka byli, aby Mary podali pomocnou ruku. Nekrolog si z Barbadoského týdeníku vystřihla, nalepila do alba, a aby zármutku učinila zadost, namalovala nový obraz. S majákem, temnou lodí a postavou rozkročenou na přídi. Nebylo jí vidět do obličeje, ale bylo jasné, že se usmívá.
Taky se usmívala. A když z novin později vystřihovala další hrůzná svědectví o lodích, kterým někdo ulehčil o kořist a udělal přitom z posádky blbce, usmívala se ještě víc. Samozřejmě nemohla mít jistotu. Ale rozhodně mu fandila.

Opona spadla. Už slyším obrovský potlesk. Ty ovace neutichají. Nové představení Romea a Julie má senzační ohlas.

Během potlesku si v hlavě promítám herecké výkony.

„Jste vy, chlapci, cháska! Ne v srdcích, v očích jen je vaše láska!“

Velmi dobré, dobré. Možná se dá zlepšit ta intonace, ale celkově uspokojivé. Sám sobě je člověk největším kritikem.

„I nejvyšší zeď pro lásku je nízkou.“

Když hraji Julii, tak by to chtělo trochu vláčnější a jemnější barvu hlasu…

Úklona vlevo. Úklona vpravo. Široký úsměv.

Poslední pohled na hlediště: jediná věrná sedí tam dřevěná loutka princezny – fanynka herce poustevníka až do samého konce.

Jak budeme žít teď? dumal Myšák na vejci. Život s jedním Sovátkem, no prosím, pro myš poněkud neobvyklé, ale dalo se to. Ale se dvěma? Nejmíň, protože to vejce má někde otce! Co když bude vejce hledat? A co když ho najde – v Myšákově náruči?!
Vlastně vím o sovách tak málo, přemýšlel Myšák ospale. Co máme vlastně společného?
Vtom myší ucho, přitisklé ke skořápce, zachytilo jemný tlukot.
Aha, usmál se Myšák a usnul.
Když se Sovátko vrátilo, opatrně sešouplo spícího Myšáka z vejce.
„Srdce,“ zamumlal.
„Ano,“ zašeptalo Sovátko. „Kvůli tvému srdci, Myšáku, budu radši s tebou než s jakýmkoliv sovákem!“

Novinářský byt čpěl vínem a kolínskou, nicméně mladík s poznámkovým blokem vypadal sympaticky. Jeho host o poznání méně.

„Pane Sheldone, kolem Vaší nehody poblíž Silver Creeku panují různé dohady. Skutečně o té události nechcete mluvit?“

Mlčel, pohled zabodl do zdi.

„Nechal jste se slyšet, že nestojíte o fanoušky. Přitom jste zaplňoval autogramiády, rozdal nespočet podpisů. Proč ta náhlá změna?“

„Fanoušci jsou skvělí do doby, než vámi začnou být posedlí. Poznal jsem svou „fanynku číslo jedna“. Nikdy je nenechte číst rozepsané dílo. Změní se v agresivní, krvelačná monstra.“

Zvrátil se v křesle. Vzpomínka na Annie Wilkesovou byla stále ještě dost živá.

Po návratu do Abailu se vydali za knížecím laghanem, aby zjistili, proč jim neřekl, že v horách zmizely další děti.
A Esciel si uvědomila, že nikdy neviděla Geriána opravdu rozzuřeného.
„Žádné výmluvy!“ vyštěkl, když se laghan chtěl hájit. „I kdyby nezmizel náš syn, je naprosto neodpustitelné nedopřát sluchu komukoliv z našich lidí. Kdybych byl knížetem, tak už žádám Nejvyššího soudce o nového laghana! Půjdeš se jim osobně omluvit! Hned!“
Laghanova dcera a okolostojící válečníci se tvářili zaraženě, ale Esciel i přes vážnost situace potlačovala smích. Kdyby mohla, povzbuzovala by Geriána jako tým při negdanu. Ale to by se přece neslušelo…

Byla zvyklá být tou, která projeví přání, a věci se dějí.
Byla zvyklá být obklopena krásou a zahrnována přízní.
Ráda se dívala, ale ještě radši se nechala obdivovat.
Velice dobře znala svoji moc a nebála se ji použít.
Proto ji trochu překvapilo, když se ty jiskrné oči vždycky stočily pryč.
Trochu ji mátlo, když svalnatá ramena uhýbala jejímu doteku, jako by pálil.
A dost ji rozzlobilo, když ta chutná ústa na její žádost odpověděla vyhýbavou výčitkou.
Když ho nemůže mít ona, tak nikdo!

Kdoví co cítila, když si po letech věznění jako druhý nejmocnější muž v říši bral její dceru.

Byla jsem na moderním zpracování klasické divadelní hry. Ústřední herec, mladý a pěkný, se do role vžil natolik, že při závěrečném monologu byla pod tenkým rouchem perfektně vidět jeho masivní erekce. Nelitovala jsem místa v 1. řadě. Nabuzená endorfiny, adrenalinem a vztekem na bývalého, jsem po představení proklouzla do šaten a navázala kontakt. Vymyslela jsem si, že píšu pro časopis a musím udělat rozhovor. Den na to jsme proseděli 6 hodin u “rozhovoru”. Po pár schůzkách jsem potřebovala to, pro co jsem přišla. Roucho nelhalo. Při orgasmu na jevišti prohlásil: "Jsi fakt nejlepší fanynka!" A on byl můj největší... herec.

Sledovala ho, kdykoliv se nedíval. Zbožňovala úsměv, který se mu objevoval na tváři čím dál tím častěji.

Když Sage oznámil datum svatby, nechávala si myšlenky pro sebe. Pak ho zaslechla Seana pronést: "Samuel dostane ke svým druhým narozeninám ten nejkrásnější dar, matku."

Poprvé nezuřil, byť moc dobře věděl, že Sage vybral Samuelovi narozeniny naschvál. A jí v tu chvíli srdce přetékalo láskou.

Pak je spatřila v zahradách. Sean se nesměle naklonil a políbil svoji společnici. V tu chvíli si byla jistá, že její syn a Viola spolu budou šťastni a naleznou k sobě lásku.

A ona jim bude držet pěsti!

Svou svatbu si představovala jinak, vlastně dost zásadně jinak. Ale v posledních letech už ani nedoufala, že se někdy vdá.
Nebylo tak dávno, co on byl nejžádanější starý mládenec v celé zemi a ona musela svou lásku tajit.
Teď už ale utajování nebylo potřeba a protože se vždycky snažil vyhovět jejím přáním, požádal ji o ruku.
Její přání bylo být s ním až do smrti.
A tak i skromná svatba uprostřed úzkého kruhu přátel (a noci) musela stačit.
Jak by jí to záviděly...
Když jí nasazoval prsten, ruce se mu třásly a ona na svém bušícím srdci cítila kyanidovou kapsli.

Vážený pane,

píši Vám jako velká fanynka Vaší práce. Poslední dobou si všímám, že v mnohých obchodech nejste dostupný... Naprostý vrchol jsou pak Vaše (zřejmě čínské) napodobeniny, jež nejenže zdaleka nedosahují kvalit Vaší činnosti, ale ještě mnohdy kazí Vaše dobré jméno, které je pro spoustu lidí ekvivalentem praktičnosti, užitečnosti a dobře vykonané, ač neokázalé práce. Tímto dopisem bych Vám chtěla vyjádřit svou plnou podporu v boji proti těmto chabým náhražkám a poděkovat Vám za Vaše dosavadní úsilí, neboť bez Vašeho přispění by byl můj život značně ochuzen.

S pozdravem
Vaše oddaná ctitelka

Pan
Kráječ Nasýr
Eidamová 30
Myšákov
30 045