DMD č. 14. pro 14. 4. 2022. Téma: Největší fanynka

Milý deníčku,
Dnes jsem se pokusil napsat drabble. Bylo to vážně mizerný. Vůbec mi to nešlo a to téma mi nesedělo. Prej největší fanynka, pche! To je mi panečku téma. Jak mám na to jako psát, když už skoro nevím, co vlastně znamená „kamarád.“
Tak jsem začal přemýšlet. Nemohlo mě nic napadnout a jenom jsem smutně myslel na to, že by se hodilo mít nějaké kamarády. A ve chvíli, co se mi přetrhla oprátku u krku, (nenávidím ty zpropadené myši, prohryzají se úplně vším!) jsem dostal geniální nápad a začal jsem psát:

Milý deníčku,
Dnes jsem se pokusil napsat drabble...

Eliška seděla v knihovně a četla si svou oblíbenou knihu. Byla její největší fanynka, takže jí přečetla tolikrát, že by dialogy mohla recitovat nazpaměť. Ovšem tentokrát byla překvapená.
"Co tam dělá nějakej Adam?! Vždyť tam žádná taková postava nebyla! A vůbec, ten děj se ubírá úplně jiným směrem!"
Tohle je nějaké divné. A navíc, dneska kniha nebyla na svém místě. Našla ji jen proto, že byla zřetelně vidět na tom křesle, kde právě sedí. Tohle křeslo tady nikdy nebylo! Knížku si odložila na čtecí stolek připevněný ke křeslu. V tom ji zaujalo velice provokativní červené tlačítko na opěradle.
Déjà vu?

Návštěvu Andorry neplánoval, jeho do té doby spolehlivé přenašedlo se mírně zatoulalo a místo Španělska ho vyhodilo v tomhle pidistátečku. Ale nestěžoval si. I když už prolezl i pár památek, preferoval divokou přírodu a hlavně hory. Takže tady se mu líbilo. Tedy... do určitého okamžiku…

„Můžu si přisednout? Všude je obsazeno,“ hrnula se k jeho stolu celkem hezká dívka.
Než stihl aspoň přikývnout, drmolila dál.
„Dávají Matrix, víte? Proto je tady tak plno, všichni si zašli na večeři před kinem. Já se strašně těším. Sice jsem to už viděla s kamarádkou v Barceloně, ale jdu znovu. Neo je prostě skvělý!“

„Opravdu už může mluvit?“ zeptal se Harry překvapeně a nervózně si kousal ret. Věděl, že to jednou přijde, ale hrozně se toho bál. Nebyl si jistý, jestli nebude bez prodlení vyhozen, sotva projde dveřmi.

„Ano, Harry,“ potvrdila Minerva McGonagallová to, co mu sama právě sdělila, a široce se usmívala. Sama už se Severusem krátce mluvila a byla nadšená, že se mu daří každým dnem líp a líp.

„Nejsem si jistý, jestli…“ začal Harry a upřel pohled do šálku s čajem.

„Samozřejmě, že tam máte jít. Chce vás vidět, i když to tak třeba někdy nevypadá. Nevzdávejte to. Severus vás potřebuje.“

Slečna Marplová vstala, dala si čaj a sušenky. Pak otevřela poštu a v ní byl dopis. Slečnu Marplovou její obsah překvapil, že šla na policii a řekla: "Podívejte se, co jsem dostala za dopis."
Policisté se na něj podívali, byl na něm obrázek Big Benu, pak to otočili a tam stálo:

Dobrý den, slečno Marplová,
překvapilo mě, že jste moje fanynka. Proto Vám posílám housle stejné výroby jako ty moje.
Mé největší fanynce slečně Jane Marplové,
Sherlock Holmes in memoriam

"Vidíte, a ještě mi poslal housle. Asi, aby se mi ty případy řešily líp," řekla slečna Marplová a ukázala balíček.

V Pelhřimově byl sraz rekordmanů.
Andulky začaly debatovat: "Dají se vlastně překonat rekordy?"
Vtom přiběhla žena a řvala: "Jsem vaše největší fanynka!"
Maminka okomentovala: "Teda andulčí řevy jsou oproti tomuhle tiché."
Žena běžela dále a řvala na další celebritu: "Jsem vaše největší fanynka!"
Už chtěla rekordmana objímat, ale vtom se objevila ochranka a odvedla ji.
Andulky si začaly hrát na lidi, protože se nudily, a Coco řvala na Pepíka:
"Jsem vaše největší fanynka!"
"Už dost!" naštvala se maminka a andulky byly odneseny do auta.
"A jestli bude řev, oběd nebude!"
Zavřeli jsme dveře a šli se podívat do muzea rekordů.

Na osamělou osadu narazili o šest dní později. Když fregata spustila kotvy, děti hrající si na břehu, se rozprchly.
“Netváří se zrovna přátelsky,” utrousil pan Keith, když přistáli. Zpovzdálí je ostražitě sledovala skupina domorodců. V rukou třímali harpuny. Frances gestem zastavila své muže. Námořníci nervózně těkali očima.
“Složte zbraně. Nikdo se ani nehne.”
Nestála zbytečný konflikt s domorodci. Pistoli a meč podala panu Keithovi.
“Madam, je to rozumné?”
“Oni se nás bojí.”
Vykročila. Pomalu. S rukama holýma na znamení přátelství.
Zůstala stát na půl cesty. Sama. Nicotná postavička mezi zemí, mořem a oblohou. Čekala.
Pak ze středu domorodců vykročil kněz.

„Je úžasný, vidíš?“
Medě září oči. Snažím se její nadšení utlumit, jakmile se do něčeho pustí s opravdovou vervou, je zle.
„Samozřejmě, že vidím.“
„Je moc milý.“ Nespustí oči z jezdce před námi. „Moc se o něj bojím,“ pokračuje. „Nesmí se mu nic stát. Že se mu nikdy nic nestane?“
„Medo, broučku, tohle ti nikdo nemůže slíbit, víš?“
Dětské čelíčko se nakrabatí a já honem hasím plamínek, dřív, než se rozhoří.
„Slibuju ti ale, že pro to udělám, co budu moci. Opravdu.“
Děvče si oddechne.
„Věřím ti. Když on je Mája moje všechno, víš… Zbyl mi už jen ten pes…“

Našpicovat uši. Zkontrolovat perimetr. Vyplížit se z místnosti. Hezky potichoučku. Tvářit se nenápadně. Vidíte? Vůbec tady nejsem. Nikdy jste mě neviděli. Nic po mě nechcete. Tři rychlé kroky.
SKŘÍÍÍP!
Výdech. Nádech. To nemohli slyšet. Ne když je cíl cesty tak blízko. Dusot nohou. Rychle přibouchnout dveře rozvášněným davům. Otřít si pot z čela. Usednout. To bylo o fous…

“UÁÁÁÁÁÁÁ!”
Na dveře zabuší drobné pěstičky.
“Máma? B-ácha.”
Zavyju. To mě už nenecháte v klidu ani… Tak takhle se asi cítí celebrity. Jen moje největší fanynka je kluk, má sedm měsíců, tři zuby a separačku.
A ten velkej kolaborant mě vždycky práskne.

“Izukuuuuu!”

The squad looked at the schoolgirl with the glinting teeth and the glinting blades.

“Oh,” muttered Tsu-chan. “It’s vampire girl.”

“I’m going to kick her arse!” declared Uraraka-san.

“Uraraka-san! It is unseemly of hero students to engage in needless violen-”

“She’s a literal villain,” pointed out Todoroki-san.

“-we shall neutralise her in cooperation and in compliance with the law,” Tenya concluded.

“Sure.”

Tenya felt reassured by this response. It was always a pleasure to see his companions agree with reasonable arguments.

“Izukuuuuu, you’ll look so cute drenched in blood-!”

“Why me?!” Izuku sighed… and powered up One for All.