DMD č. 16. pro 16. 4. 2012. Téma: Jak na pevné boky

„Musíme stredom, po bokoch sú veľmi silní a tvrdí,“ mračil sa Boromir.
„Lesť?“ usmial sa Legolas.
„Zariskujeme,“ zamrmlal Gandalf.
„Správne,“ prikývol Aragorn. „Boromir a Gimli... vy sa vrhnete na strany. Odlákate ich.“
„A vy dvaja sa prešmyknete dopredu.“
„Musíme si ale švihnúť. Máme málo času...“
Vrhli do boja. Vhadzovanie vyhrali. Hobiti ostali na striedačke. Nemohli riskovať, aby ich elfovia prišpendlili na mantinel. S Boromirom a Gimlim mali práce hneď štyria. Legolasovi a Aragornovi už ostával len jeden. Poradili si s ním a brankárovi strelili nádherný gól. Spoločenstvo prsteňa vyrovnalo a predlžovalo sa.
Ako krásne sa dá zabíjať čas v Roklinke...

Koukala se bezradně do zrcadla. Bylo jí teprve osmnáct let, ale život v zahálce a nicnedělání se už na ní začal podepisovat. Povadlé břicho, paže bez pevnosti a pružnosti, stehna jako dvě líné tlusté ryby, zadek jen tak smutně visící.
Sledovala se zepředu, ze strany, z boku, zkusila i zezadu, ale jak se otáčela, tak se otáčela, z žádného úhlu to nevypadalo moc slavně. Vtom vešla do pokoje služka.
„Agnes, jak ty to děláš, že jsi stále tak štíhlá?“ zeptala se.
„Chceš-li míti pevné boky, musíš nosit těžké žoky! Můžete mi pak jít pomoct do chlíva ke kravám,“ odpověděla služka.

Polda: „Mám hlad. Kručí mi v bříšku!“
Polda: „Já taky. Včera v noci jsem vůbec nemohl spát.“
Polda: „Všechnu zeleninu sežere!“
Polda: „A nechává jen košťály.“
Polda: „Ta druhá není o nic lepší. Držej dietu. Prý aby byly krásné, štíhlé a zdravé.“
Polda: „Vzpomněly si na tu brokolici?“
Polda: „Jo, ta druhá ji vyhodila.“
Polda: „Tak ji vytáhneme z koše!“
Polda: „Ehm…“
Polda (podezřívavě): „Co?!!“
Polda (provinile): „Když já měl vážně hlad!“
Polda: „Pch…“
Polda: „Mrzí mě to.“
Polda: „No jo, no.“
Polda (mrk, mrk): „Vážně.“
Polda: „Musíme s tím něco udělat.“
Polda: „A co?“
Polda: „Budeme jim nadlehčovat váhu?“

Palpatin stál před zrcadlem.
Přitáhl si roucho těsně k tělu.
Tlusté břicho se vzdulo nad tenkými nožkami.
„Býval jsem štramák. Panny omdlévaly ...“
„Mně je také na omdlení,“ uklouzlo Vaderovi, který vstoupil do komnaty.
„Neumíš klepat?“ zaječel přistižený Palpatin.
„Spoléhal jsem na vaši jasnozřivost.“
„Poklekni!“
Vaderovi se zpěnila krev v rozvodech, přesto poslechl.
„Musím začít s dietou,“ navázal na předchozí úvahu Palpatin. „Tloustnou mi boky.“
„A měkne mozek,“ pomyslel si Vader.
Pokorně navrhl: „Doporučuji půlroční hladovku.“
„Chceš mě zabít, viď?“ vyprskl Palpatin.
„Narvu tě do odpadní roury. Tam zaručeně zhubneš.“
„Nikoli, můj pane,“ ohradil se Vader: „Na to jsem ani nepomyslel.“

Jak zajistit pevné boky?
Denně dělat velké skoky!
Poskakovat, hop a skok,
přes kameny, přes potok.
Za běhu, za chodu,
ze schodů do schodů,
nohy házet výš a výš,
rychlost nemít za obtíž.
Dál lze doporučit zase
pro změnu se kroutit v pase.
Nejlíp ještě s obručí.
Pevné boky zaručí
také běhat parkem
S Pepou nebo s Jarkem.
Aby nebylo to málo
s oběma by za to stálo
dát si trénink každý den.
Spolu zvládnem splnit sen
stát se kráskou z časáku,
co má retuš rypáku
silikony dekoltu
a dělá v módě revoltu
neboť mladí dle ní žijí,
okouzleni bulimií!

Vzpomínal, jak se mu kdysi rozklepaly ruce, když se o něj na plese otřela bokem svých zlatem vyšívaných šatů. Byl z tohoto okamžiku rozklepaný mnohem více, než když jí o pár hodin později šaty svlékal. Korzet zpevňoval její kontury. Líbila se mu. Přešlo ho to v okamžiku, kdy si korzet sundala a odhalila své beztvaré tělo. Zjistil, že ho nepřitahuje. A tak si ji vzal.
O pár let později se mu ruce rozklepaly znovu. Náhodou se o něj po představení otřel bokem mladý sedmnáctý hrabě z Oxfordu. O pár hodin později zjistil, co ho přitahuje. A tak si ho vzal...

„Hlásí se Marie Smithová z přístavu v New Yorku, kam právě připlula loď New Titanic. Jsem tu s kapitánem Edwardsonem. Dobrý den, kapitáne.“
„Krásný den.“
„Přesně po sto letech jste zopakoval plavbu Titanicu. Bál jste se?“
„Nebál, postavili jsme dobrou loď, jednu z nejbezpečnějších!“
„Nemohlo dojít ke stejné tragedii, jako před sto lety?“
„Doba pokročila, použili jsme špičkovou ocel a titanové výztuhy, aby nás žádná kra nemohla ohrozit.“
„Aha a kolik obřích ker jste potkali?“
„No... vlastně jsme potkali jen jednu maličkou. Byl na ní lední medvěd a smutně na nás koukal.“
„Děkuji. Pro Kanál 9 Marie Smithová, New York.“

A/N: Pokračování Večerního expresu (z jiného zadkového tématu:)
Katka nevěděla, jak dlouho šla tímhle přízračným světem.
Ocitla se tady naprosto nečekaně; v jednu chvíli šla podél náspu a v příští všechno zmizelo a zůstala jen mlha a nekonečný les.
Zlomila si podpatek. Začínala jí být zima. Zvedla si límec na kabátě. Nepomohlo to.
Znenadání se z mlhy vynořila loď. Spočívala mezi stromy, jako kdyby ji někdo vytáhl už přístavu a upustil doprostřed lesa.
"Je tady někdo?" zavolala.
Žádná odpověď.
Nahoře na palubě zahlédla nějaký pohyb.
Půjde nahoru. Bude opatrná. Možná to není člověk.
Jak vyšplhat po několik metrů vysokém pravoboku?
Jeden strom se dotýká zábradlí.
Vyzula si lodičky.

Kongresová hala byla zaplněná do posledního místečka.
Neuvěřitelný hluk.
Začátek semináře měl dvacet minut zpoždění.
Pořadatelé zmizeli..
Nebylo je vidět.
Byli tu snad všichni.
Delegace králíků.
Obrovská skupina zajíců.
Trochu stranou kozy.
I jiná zvířata.
V hojných počtech.
Hluk přerostl v řev.
Zmizel pokladník.
I s pokladnou.
Začalo to vypadat na lynč.
Jen nebylo koho pověsit.
Ozvalo se zacinkání.
Zpozorněli.
Ztichli.
Na pódium vystoupil značně zpocený muž.
Vyděšený.
Chtěl něco říct.
Koktal.
Hala sledovala každý jeho pohyb.
Cenila zuby.
"Jménem pořadatelů bych se chtěl omluvit za tiskovou chybu na plakátu."
Nádech: "Seminář se rozhodně neměl jmenovat: Jak na pevné bobky..."

Přes nádvoří kasáren se hlasitě rozléhaly povely.
„Vlevo v bok!“
Ozvalo se hlasité klapnutí tisíce bot.
„Čelém vzad!“
Tisíc šoupnutí podrážek a tisíc klapnutí.
„Vpravo v bok!“
Pět set baretů se v jeden okamžik otočilo o 90 stupňů.
„Čelém vzad!“
Obří útvar se opět celý pohl jako jeden muž. Zdálky to vypadalo, jako by se ta hnědozelená masa jen trochu zavlnila.
Už takhle cvičili hodiny, neustále se jen otáčeli na místě. Na nádvoří už nebyl jediný voják, který by neproklínal nový program pro zlepšení kondice, speciálně navržený jejich velitelem (jemuž od té doby nikdo neřekl jinak než Plukovník „Pevný bok“).