DMD č. 16. pro 16. 4. 2012. Téma: Jak na pevné boky

Přepravit přes jezero nějaké zvíře, dar pro zoo? Žádný problém.
Ale když jsme to zvíře konečně spatřili, zhrozili jsme se. Jak na loď dostaneme takovou horu masa, rohů a chlupů? Musela vážit nejmíň tisíc liber.
„Kam to dáme?"
„Na příď určitě ne, to bychom šli rovnou čumákem pod vodu. Záď, stejný problém. Doprostřed."
„A vejde se vůbec?"
„Ale ano, jen bude stát prakticky na bortech. Žádný strach, tahle kocábka to vydrží."
„Tak ji držte. A vyvažujte!" Popadl jsem provaz, který mělo zvíře uvázaný okolo krku, a dal mu najevo, co po něm chci. A tak, pomalu, vešel jak na loď.

Kapitánka Girardová se zhlížela ve vodní hladině jako v zrcadle – samozřejmě až poté, co se ujistila, že nablízku není nikdo z její posádky ani nikdo jiný, s výjmkou Joanny. Nerada by, aby ji někdo měl za marnivou.
Povzdechla si. Jak to ostatní dívky jenom dělaly? Jeden by řekl, že vojenská služba vynese ženě pěknou postavu, pevné boky, nikde nic navíc a nikde nic, co by chybělo. Realita bohužel byla jiná než očekávání.
Znovu si povzdechla.
Joanna, dosud si čistící křídla, zvedla hlavu a zafuněla.
„Podle mě to moc řešíš. Nejdůležitější přece je, jak hlasitě dokážeš zařvat a jestli nemáš blechy.“

Řekla bych, že je drabble nevhodná pro osoby mladší 12ti let.
When I met Johnny Weir, I almost got fooled by the make-up, the delicate features, the high-heels. He could pass for a woman. Maybe that's why it was easier for my brain - I could almost imagine kissing him without feeling guilty.
When I did kiss him, there was no guilt, just desire. He felt nothing like a girl… His seemingly smooth face scratched with tiny stubs, his leg-hair tickled. His hips were firm and narrow - fucking him without our hipbones clashing took some practice.
Johnny was a man - and the sex was better than anything I had ever experienced before.

„Uf.“
„Ještě?“
„Jo, ještě.“
„Já myslím, že už to stačí.“
„Nestačí.“
„Vždyť vypadáš dobře.“
„Jenom dobře? Musí to být dokonalé. Potřebuji mít vosí pas a pevné boky. Nemůžu dovolit, aby mi někde vykoukl nějaký faldík.“
„Ale je rozumné k tomu používat korzet?“
„To je osvědčený způsob. A teď to ještě jednou utáhni.“
…
„Sluší ti to.“
„Děkuji. Moc se ti chci líbit.“
„No… v tom případě…“
„Co?“ Vyjekla skoro hystericky.
„Mohla bys… víš, jsi krásná, ale mohla bys trochu přibrat?“
„He??“
„Jen tak trošku, obalit ty tvoje kosti. Abys byla krásně měkoučká.“
„Aha…“ Zamrkala a usmála se. „Stačí rozvázat pár šňůrek.“

pozn.aut.: Věnováno Kleio a všem dalším nadšencům pro historii
Thutmose právě dokončoval Achnatonovu sochu. Už zbýval jen poslední záhyb na bederní roušce, když…
„U Setha… chci říct u Atona!“ vykřikl Thutmose. Práce byla zmařená. Celý bok sochy se ulomil.
„Tohle nepůjde opravit,“ zoufal si Thutmose.
„Mohl bys urazit kus i na druhý straně. Alespoň by všichni nevěděli, že má boky jako ženská,“ poznamenal pomocník.
Thutmose ho zahnal. Pak se chopil dláta. Ještě není vše ztraceno.
„Zase busta?“ otázal se Achnaton rozmrzele.
„Ano… busty jsou moderní,“ kývl Thutmose.
„Nu, ty jsi odborník. Je-li to tak, musíme jít s dobou,“ kývl Achnaton.
Thutmose si oddechl.
A pustil se do busty Nefertiti.

Možná se měla vykašlat na celé DMD.
Jeden, dva, tři -
Možná si měla sbalit svých pět švestek a navštívit slečnu Ratchedovou, Velkou sestru.
my jsme bratři;
Možná měla požádat techniky o celkové seřízení a přidání pár drátků a koleček.
kterej je to mezi námi,
Byla by pak pevná. Pevná jako skála, jako ocel. Myšlenky by jí nerezavěly slzami.
co si zalez do tý slámy:
Byla by krásná, s útlým pasem a ideálně vysoustruženými boky. Dokonalý produkt Kombajnu.
ten, ten, nebo ten,
Byla by pevně přesvědčena o svém štěstí, ale zcela jistě by to nebyla ona.
vyhoďme ji z kola ven.
pozn.: text kurzívou opsán z motta českého překladu knihy Vyhoďme ho z kola ven.

Pokud jste na tom tak špatně, že nevidíte ani na zadek koně jedoucího půl metru před vámi, tak... Budiž vám země lehká. S tímhle do světa bojů muže proti muži zkrátka neprorazíte. Pokud si ovšem nezajistíte oporu v podobě dvou ochotných a šlechetných mužů ve zbroji. Stačí přivázat vašeho koně z obou stran ke koním spolubojovníků a hned jsou na světě pevné boky, které vás provedou každou bitevní vřavou. Samozřejmě nikde nemáte zaručeno, že se z boje vrátíte celí, a že tím vašim spojencům dopomůžete k slavnému vítězství, ale znáte to: „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal.“

BJB
Dámy a pánové, vítám vás na kurzu tvarování postavy. Dnešní první lekce má název Jak na pevné boky. Především si musíme uvědomit, že pevné boky jsou částí populace chápány špatně. Co je tenké a kostnaté, může být tvrdé, ale rozhodně ne pevné. Také nejsme blázni, abychom si kůži napínali cvičením zvenčí, jsme inteligenti a budeme zpevňovat vycpáním zevnitř, a to vrstvou pevného materiálu, nejvíce se osvědčilo alespoň pět centimetrů sádla. Jak na to: ideální je šest kalorických jídel denně, nezanedbáváme hlavně druhou večeři, hodí se hranolky, řízky, smažený sýr a podobně. Po občerstvovací přestávce následuje lekce Jak na ploché břicho.

„Sweetie, darling!“ Edina vplula do kuchyně jako galeona Jejího Veličenstva – velkoryse, kolébavě a celá zamotaná do plachty. „Speciální gáza,“ rozzářila se. „Z Japonska. V hubnutí momentálně nejvíc trendy. Pryč s cvičením! Revoluce!“ A natáhla se pro čokoládu. „Byla jsem takhle celý den. Cítím se štíhlá. Velice japonsky štíhlá. Tohle je za odměnu.“ A ukousla si.
Patsy se zahalila v posměšný oblak cigaretového dýmu. „Já nehubnu. Držím si svých čtyřicet kilo. Nejedla jsem od roku 1973.“
„A vypadá jako kostlivec.“ Za významného pokašlávání prošla kuchyní astmatická Saffy. Eddie se po své jediné dceři div neohnala. „Kostlivec?“ zaječela vztekle. „Kostlivec??! Ale hubená!“

Jedinkrát za čtvrtstoletí se nov protne se svatojánskou nocí. Tehdy karyatidy, které podpírají vaše balkóny, pohnou kamennými boky a sestoupí do ulice. Titáni, na jejichž ramenou leží tíha paláců, se narovnají a vykročí. Na jejich místo nastoupíte vy, spící. V košilích, v prádle, nazí. Neboť tak zní smlouva. Karyatidy procházejí městem, důstojné a volné. Dotýkají se srdcí titánů a titáni se dotýkají jejich boků. Jasmín voní opojně jak smrt. Když se k ránu probouzíte, máte ztuhlá bedra, ramena jak z žuly, ale kamenní už opět nesou váš svět. Neboť tak zní smlouva. Tísíce nocí za tu jedinou. Nechtějte ji vypovědět.