Večerní expres

Pozn.: Mimosoutěžní žlutý tulipán pro Katužku a Nifredil. Děkuji z celého srdce!
Kvetly tulipány. Na Jakubově zahradě rostou jen žluté, protože Jakub má rád žlutou. Barva Slunce a tepla.
Vnoučata pobíhala kolem zavlažovače. Za plotem na chodníku stála mladá dvojice. Žena zády k Jakubovi. Muž vypadá unaveně a Jakubovi je nejasně povědomý.
Žena se otočila.
„Katko?“ vypadlo z Jakuba. „Nevěděl jsem...“
Nezvěstná od roku 1998. Tehdy prostě zmizela. Jakub má najednou řešení před očima. Prošla dírou.
Malá Hanička přiběhla k plotu, stydlivě podala Katčině průvodci žlutý tulipán a utekla. On se usmál a Jakub si vzpomněl, že ho viděl na fotografii z pohřbu jednoho hlídkaře.
„Jen jsem tě chtěla vidět,“ řekla Katka.

Pozn.: Navazuje na Možnosti následků chvilkové nepozornosti.
Protože to Okno nedám, ani kdybych se na hlavu stavěla, se s vámi loučím tímto drabbletem. Mám vás všechny ráda a byl to skvělý měsíc, ale už nestíhám a teď se pro změnu budu snažit dohonit vlastní život.
Do otevření díry zbývalo podle počítadla na Martinových hodinkách osmnáct hodin. Každé tři hodiny poslal zprávu vysílačkou; nikdy nedostal odpověď. Přenos signálu z lodi do Přístavu fungoval nějakým neznámým způsobem a pouze jednosměrně.
Mezitím Martin Katce vykládal, co ho napadlo. Aby co nejvíc poznala jeho svět. Aby nemusel myslet na to, že ztratil ostražitost a nechal se praštit baterkou, a že mohl dopadnout daleko hůř. Dál do sebe sypal guaranu či co, protože nesmí usnout, dokud se nevrátí zpátky domů.
Pak Katka našla karty a naučila ho kanastu.
Najednou vzduch kolem nich strnul. Martinovy hodinky zapípaly.
„Je čas jít,“ řekl.

Pozn.: Navazuje na Chvilkovou nepozornost.
Speciální varování pro Ryu: Je TO tam. Jen trochu jinak, než ses obávala :-)
„Je to díra. Pohybuje se časoprostorem a pravidelně se vrací na místo, kde vznikla. Je to přístav, ve kterém kotvila tahle loď, když se na ní dělal experiment. Nevyšel, jak měl. My tady hlídkujeme. Ne všechno, co dírou přijde, jsou lidé.
Nedávno jeden hlídkař ohlásil, že tady našel ženu. Přeskočila jen pár let. Nemusela do izolace jako ti ostatní. Dokonce se uměla podepsat. Neřekl nic o tom, zda projevuje emoce. Měl radost a přestal dávat pozor. Našli jsme z něj jen kusy. Některé.“
„Co kdybych byla...?“
Povytáhl z kapsy pistoli.
„Co když tu věc kulka nezabije?“
„Pak mě zabije určitě.“

Pozn.: Navazuje na Konzervu
Měla by se sebrat, jít za Martinem a zeptat se ho, jestli jí něco nezatajil. Ale už ten první krok byl těžký. Ještě minutu dvě seděla schoulená na zemi a zimomřivě zachumlaná v Martinově mikině.
Vzala si baterku, ale nerozsvítila ji. Na schodech si div nezlomila nohu. Vyzula si lodičky.
Stál zády k ní a cosi říkal. Potichu.
Dva kroky k němu.
„... můžeme začít s přenosem, tahle je člověk.“
Zamyšleně se obrátil.
Baterkou ho uhodila do hlavy. Omámeně se zapotácel a klesl na kolena.
Katka zvedla baterku. „Tentokrát tě majznu pořádně,“ zasyčela, „pokud mi neřekneš, co se to tady děje.“

Pozn.: Navazuje na Byli jsme tu.
V noci mrzlo. Na palubě se vytvořila tenká vrstva ledu. Katka udělala dva kroky a málem uklouzla.
"Jdu dovnitř," oznámila. "Mám hlad."
Otevřela lednici. Nic ji tam nelákalo. Ve skříňce našla konzervu. Fazole. Otočila ji a našla datum výroby.
Martin uslyšel ránu a vběhl do kuchyně.
"Pustila jsem ji," hlesla Katka.
"Co se děje?!"
"Datum výroby na té konzervě je 2028," zašeptala. "Když jsem odjížděla z Hlaváku, bylo desátého května 1997! To není možné."
Třicet jedna let. Rodina, přítel, domov. Pryč.
"Já chci zpátky!" zakvílela.
Martin se zatvářil, jako kdyby se mu neuvěřitelně ulevilo, a beze slova odešel na palubu.

Pozn.: Navazuje na Ukončete nástup, brána se otevírá.
„Něco ti ukážu,“ řekl Martin, když Katka dopila čaj.
Vedl ji po schodech dolů do podpalubí. Katka našlapuje na špičky, protože nevidí pod nohy. Všude kolem nich je tma, jen světelný kužel baterky ji pročesává a plaší obludy schovávající se v temnotách, a pak se najednou zastaví na stěně.
„Tady,“ zašeptal.
Podpisy. Desítky jmen, desítky rukou.
„Co je to?“
„Je jich devětapadesát,“ řekl Martin. „Včetně mě. Všichni skončili tady na lodi.“
„Tak kde jsou teď? Nějak se odtud dostali.“
„Ano. Ale kam se dostali?“
Chvilku bylo ticho.
„Měla by ses taky podepsat,“ řekl pak Martin.
Podá křídu Katce.
Té šedesáté.

Pozn.: Navazuje na Večerní expres a Večerní výšlap.
Loď. Mezi stromy. Na polámaných stromech.
Po jednom stromu šplhá žena. Pak se přehoupne přes zábradlí.
Dveře do podpalubí se náhle otevřou. Z nich vyjde muž. Přijde až ke Katce a natáhne k ní paži. Jako kdyby se bál, že je jen přelud.
„Jako kdyby se svět přede mnou divně rozpil. Chtěla jsem se podívat zblízka. A najednou jsem byla úplně někde jinde.“
Sedí spolu v lodní kuchyni u horkého čaje.
„Usnul jsem při čekání na metro. Pak jsem uslyšel „Ukončete nástup...“, lekl jsem se a rozběhl k vlaku. Svět se divně zatočil a já se ocitl tady.“ Odmlka. „Předevčírem.“

A/N: Pokračování Večerního expresu (z jiného zadkového tématu:)
Katka nevěděla, jak dlouho šla tímhle přízračným světem.
Ocitla se tady naprosto nečekaně; v jednu chvíli šla podél náspu a v příští všechno zmizelo a zůstala jen mlha a nekonečný les.
Zlomila si podpatek. Začínala jí být zima. Zvedla si límec na kabátě. Nepomohlo to.
Znenadání se z mlhy vynořila loď. Spočívala mezi stromy, jako kdyby ji někdo vytáhl už přístavu a upustil doprostřed lesa.
"Je tady někdo?" zavolala.
Žádná odpověď.
Nahoře na palubě zahlédla nějaký pohyb.
Půjde nahoru. Bude opatrná. Možná to není člověk.
Jak vyšplhat po několik metrů vysokém pravoboku?
Jeden strom se dotýká zábradlí.
Vyzula si lodičky.

Pozn.: Inspirace mým nedávným zážitkem. BJB jak vyšitý.
Za okny byla mlha.
Vlak stál už hodinu uprostřed lesa. Nikdo jim nepřišel říct proč.
Po hodině čekání došla Katce trpělivost. Vzala kabát a vykoukla ven, kde už kouřilo několik dalších cestujících.
"Co se děje?" zeptala se jich.
Nikdo neodpověděl. Nikdo se neohlédl.
Na náspu si div nezlomila nohu. Blbý terén pro lodičky.
Šla dopředu. Po udusané hlíně.
U lokomotivy nikdo. Rozhlédla se. Vagony se ztrácely v mlze. A před lokomotivou...
Musela přistoupit blíž. Viděla nějak rozmazaně.
A vlak, násep a les zmizely.
O půl hodiny později se vlak zase rozjel.
Katčino místo bylo prázdné. Její taška zůstala na sedadle.