Protego

"Co to vyvádíš?" běsnil.

"Nic, jen jsem se chtěla proletět."

"Chceš snad ublížit dítěti? Víš, že jsi slabá."

"Ale dítěti to neublížilo, jsem v pořádku..."

Odporovala. To neměla dělat. To neměl rád.
Odstrčil ji.
Upadla. Na břicho. Porod začal.

Bolelo to. Moc. A měla strach. Bylo to moc brzo. Osmý měsíc.
Všechno ji to splývalo. Nic nevnímala. Ani to Obliviate neslyšela.
"Za ten porod můžeš ty. Spustilo to, že jsi byla hrát famfrpál."

Probrala se ráno. Dítě nikde.
"Umřel. Nedalo se nic dělat."

Nic jí nezbylo. Jen vrásky po těle. Vrásky z těhotenství. Z dítěte, na které se tak těšila.

Emily po dokončení studia Bradavic procestovala šest různých zemí v šesti odlišných částech světa a poslední zastávka měla být Austrálie. Návštěva Austrálie patřila bezpochyby k jedné z těch divočejších dovolených, na kterých kdy Emily byla. Mimo to všechno tam ale poznala holku jménem Ruby, kvůli které si pobyt v Austrálii prodloužila, pak za ní do Austrálie jela(vlastně se přemístila) znovu, pak se přemístila Ruby za Emily do Británie(Ruby je taky čarodějka) a celkově spolu chodily rok. Jenže obě mají zázemí v úplně jiné části světa. Šly tedy obě po svém, rozhodně to ale nebylo protože už by spolu být nechtěly.

Milovala ho...

Teď už to věděla, ale nemohla s tím nic dělat. Přeci jen měl někoho jiného.

Když ten den dorazila na poradu, myslela si, že to bude normální den. Většina z nich dostaly i složku někoho, o kom měli zjistit více. Vše šlo skvěle. Do té doby než začaly hrát tu prokletou hru.

Měla to být stmelovací hra s alkoholem. Kdo neuhodne pije.

Když přišla na řadu, vylosovala si sukubu. Předvedla to za jeho pomoci, aniž by stihl něco říct. Od svého vedoucí pak schytla crucio. Sáhla na jeho přítele.

Bála se. Milovala ho a měla z něho strach.

1. Jakou kolej bych si vybrala, kdybych byla znovu v bradavicích?

a)Zmijozel

b)Nebelvír

c)Harvaspár

d)Mrzimor

2. Jaké vlastnosti si nejvíce cením u ostatních?

a)Věrnost

b)Čestnost

c)Upřímnost

d)Empatičnost

3. Na jakou stranu bych se přidala?

a)Fénixové

b)Bystrozorové

c)Smrtijedi

4. S kým si více rozumím?

a)S ženami

b)S muži

5. Komu bych se svěřila jako první, že jsem zamilovaná?

a)Regulusovi

b)Leonovi

c)Luciusovi

d)Billovi

6. Co by mi udělalo největší radost, kdybych to dostala?

a)objetí

b)květina

c)bonboniéra

7. Jaké krve jsem?

a)Mudlorozená

b)Míšenec

c)Čistokrevná

8. Kam do zahraničí bych se nejraději jela v tuto chvíli podívat?

a)Rusko

b)Československo

c)Francie

d)Amerika

e)Japonsko

f)Čína

g)Řecko

Proč to musí být tak složité? Proč se ti dva musí nesnášet? Nejlepší přítel a manžel spolu nevydrží v jedné místnosti. S jedním nemůžu mluvit o druhém, protože jsou z toho jen hádky. Chci je ve svém životě oba, ale oni se ve svých životech nesnesou.

„Já mu prostě nevěřím. Vždyť víš, co mi udělal!“
„Omluvil se ti. A nebyl to on, kdo tě mučil. Využil ho pro záminku, nemůže za to!“
„Kdyby nebyl úplnej idiot-“
„Není idiot! Kdyby to věděl-“
„Nesmí se to dozvědět!“

Teď to ví. Nebo aspoň tuší. Domyslel si to. A já už nemám nejlepšího přítele.

„Seděli jsme spolu na lavičce, popíjeli z láhve vína, debatovali o tom, jak je čistokrevnost správná. Chceš ženu z kouzelnického rodu.” Zašeptal k mladíkovi a dodal. „To zranění máš z rozbité láhve. Spadla mi, když jsem ti ji podával. Omlouvám se, synu."

Vážně tomu tak bylo?

„Ale já nechci nějakou nánu!” Vykřikl mladík na staršího muže. „Podívej se, jak to dopadlo u tebe a mámy!”

„Drž hubu a poslouchej mě! Nezajímá mě, co ty chceš. Já si nenechám víc pošpinit rod! Děda by tohle nesnesl! Máš ho jako vzor, že? Tak poslechni.”

Ujal se láhve a rozbil ji o zem.

Snášela mu to. Všechno. Do poslední tečky.

To, že měl moc práce.
To, že byl pořád mimo domov.
To, že se vracel pozdě domů.

A i přesto všechno si na ni on dokázal najít aspoň nějaký čas. Sic to nebylo moc, tak i nějaký ten společný večer ve společnosti to dokázal zachránit. Ne-li sladké pomilování po náročném dni.

Ona tu pro něj vždy byla - doma. Starala se o jeho děti, i po tom, co on překročil hranice.

Trpěla. Možná chtěla od něj odejít? Ukončit to? Nemohla.

Musela při něm stát, i když v novinách byl na titulní stránce jako hledaný.

(Emily a Amalia se s hlasitým PUF objeví kdesi v Británii u jakéhosi domku.)
Emily: To Irsko bylo super! Kdy zase vycestujeme?
Amalia: Co Francie v září? Už jsem koukala na hotel v Le Havre. Blízko u moře, samozřejmě.
(Amalia vytáhne mapu, propisku a zakroužkuje na mapě město Le Havre. Dalších 20 minut si Amalia a Emily povídají o různých zemích a městech a plánují další dovolené. Na mapě se postupně objeví 5 dalších koleček, různé škrtance a změť šipek.)
Emily: Víš jakou máme při cestování výhodu? Mudlové na dovči létají letadly. Musí si lety rezervovat, platit... Nemají to jednoduchý.
(...)

Byl pro ni vším, čím jen mohl být. Byl jako umělec, který jí namaloval svět a i její život. Milovala ho a i když to nebylo vzájemné, dokázal jí vykouzlit úsměv na tváři. Používal všechny barvy duhy...

Zelenou pro naději, ve kterou doufala. Červenou pro lásku, kterou k němu chovala. Modrou pro smutek, při kterém ji slzy tekly po tvářích Žlutou pro světlo, kterým pro ni byl. A černou pro bolest, kterou jí dokázal způsobit....

Milovala ho a zároveň ho nemohla mít, a tak mu přála šťastný život s jeho láskou, které tajně záviděla to štěstí být po jeho boku.

„Chci být jen s tebou, chci svět, kde se nestane nic špatného. Ukaž mi miláčku, že to dokážeš.” Zašeptala k němu tiše a pohladila po tváři prsty. On se na ni pousmál a poodstoupil.

Nastavil si výšku podstavce, položil na něj plátno a ujal štětce.

Několika tahy začal vytvářet nějakou malbu. Nacházela se tam žena a on. Jen spolu v rozkvetlé aleji. Oba se usmívali, byli šťastní. U ženy bylo poznat, že nejspíše čeká potomka.

Muž stále pokračoval v díle. Nakonec se z pohledu na plátno podíval směrem, kde seděla žena.

Nebyla tam. Jistěže nebyla. Byla pro něj jen přelud.