Protego

„Finne... Ne!” Vypískla dívka a utíkala od staršího vyššího chlapce pryč.

"Ale no tak! Maat, ta ropucha se s tebou chce seznámit! Vážená princezno...” Odvětil mladík a s žábou v ruce naháněl dívku po louce.

„Ale ona je odporná!”

„Kecy, není- Uh.” Začal Finn, když v tom při běhu se mu zamotaly nohy a spadl do trávy. Jeho sestra se k němu vydala ho zkontrolovat, zda je v pořádku.
Pomalu se sklonila, pečlivě prohlédla, když vtom se chlapec otočil a přimáčkl ke rtům ropuchu.

Následně se tomu začal hrozně smát a při natažené pacce pomoci stáhl též do lučních květin.

Na kouzelnické svatbě Sabriel a Christophera ve slavnostním Dipettově sále se shromáždili nejrůznější kouzelníci, včetně těch temných. Mezi hosty se objevil i záhadný cizinec, kterého však nejspíše nikdo neznal. Během obřadu se náhle vystoupil z řad ostatních hostů a začal kouzlit, až se celá svatba dostala do chaosu. Kouzla se prolínala a hosté se začali strkat a hádat. Nakonec se naštěstí podařilo zastavit cizince a obnovit na svatebním obřadu klid. Sabriel a Christopher se však rozhodli svatbu neukončit a slavnostně, před zraky všech ostatních, si řekli své ano. Nechali vše za sebou a odjeli na svatební cestu do zapomenuté říše.

Zkrotit si obra a následně se na něm nechat svést? Proč ne!

Každý z nás chtěl poznat něco šíleného. A proč ne tohle?!
Dle dostupných informací je to jedna z nejsilnějších věcí, které existují.
Ano, můžete u toho umřít... Můžete se zranit... Ale!

Jen ta šance něco takového zažít jistě každého naláká k tomu, abych chtěl vědět víc, jak takové možnosti dosáhnout.

Jistě ano, můžeme se setkat i s odpůrci. Ti vždy budou... Ale tak co!? Nic! Ta volnost, vítr ve vlasech, neřeknete na to ano!
Pro ženské pohlaví to může být i příjemné stáním na pořádném kusu může! Fascinující.

Vytříbená společnost, obleky a šaty vyrobeny z nejkvalitnějších materiálů, jenž provází tradice a pokrmy z mezinárodních exkluzivních chovů.

Neměl se čemu podivovat, vždy tomu tak na každém plese bylo. Jak na ostatních, tak i jeho. Musel dodržet laťku vysoko, ne-li výš, aby vyhověl požadavkům každého jedince. Hlavně jeho chuťovým pohárkům.

Víno se muselo rozplývat na jazyku, jako nejjemnější cukrová vata...

Každý dezert musel omámit mysl a přivést do nebes...

Tento rok si ale vyžádal upéct ježka. Nikdy předtím jej nevyzkoušel. Vyjímal se mezi ostatními ozdobnými talíři.

Poklepal na skleničku, pronesl proslov. „Ať chutná, drazí přátelé.” Sám si nabídl.

Tiše vzdychl.

"Zkusíš něco a schytá to některé z těch dětí. Budeš mít jejich krev na svých rukou!" vyhrožoval jí. Lia nechtěla, aby se někomu z nich něco stalo, ta výhružka na ni byla moc. Unesli ji. Naštěstí ji přišly zachránit. Byla doma...

Dva dny na to narazila v domě na manželku svého bratrance. Daly se do řeči a Marie jí řekla, že by se měla začít chovat jako dospělá. Pokud nechce, aby jí život ovládali jiní, musí najít střední cestu. Chtěla, ale cítila se na to sama.

Cítila se jako ježek v peci...Nebo v kleci? To už si přeberte sami.

Její otec byl z čistokrevného rodu. Věděl, co znamená být z čistokrevné rodiny. Dědeček se to snažil dostat svým dětem do hlavy. Ale všichni tři to brali jinak.

Liin dědeček, bral čistokrevnost jako svátost. Přeci jen mudlorození kouzelníci a mudlové byli ta největší špína. Nic nedokázali a podle něj neměli právo kouzlit. Ovšem tetička Jess na to měla jiný názor. Podle ní byli mudlorození stejně dobří ba i ne lepší než ti čistokrevní. Měli si býti rovnocenní. Sama jednoho milovala.

Její otec viděl dál než její dědeček. Ctil pravidla rodu, ale dokázal časem pochopit Jessinu lásku. Na rozdíl od ostatních.

Atreimus, Alexis, Yves a Finn se rozhodli prozkoumat starou pec, kterou objevili v lese. Při prohlídce objevili malého ježka uvězněného v mřížoví pece. Alexis ho chtěla osvobodit, ale Atreimus ji zastavil. "Ježek je v peci z nějakého důvodu, může tu být někdo nebezpečný." varoval je.

Nakonec se rozhodli ježka osvobodit, ale hned poté se za pecí vynořil velký vlkodlak. Atreimus použil kouzlo a vlkodlak zmizel. Alexis a Yves si vzaly ježka na starost a Finn se snažil najít informace o vlkodlakovi.

Po několika dnech se jim podařilo najít nový domov pro ježka a Finn objevil knihu o vlkodlacích. Od té doby věděli, že je třeba být opatrný při každém průzkumu.

Byla pouhým nástrojem, neměla vlastní hlas.
Nepotřebovala ho. Rodina nepotřebovala, aby ho měla. Nemoci mluvit pro ní představovala klec. Osamělost. Stejně nikoho nezajímala. Nikoho neměla. Využívaná rodinou jen na špinavou práci.
Dívala se na něj zpod kápě, tvář zakrytou šátek. Stála za ním. Věděla, že se blíží jeho poslední minuty. A to díky ní. Nemohl jí slyšet. Udělala to už tolikrát. Naučila se být přízrakem, být neviděna. Neslyšena.
Teď se do té klece dostala znovu. Myslela si, že to má za sebou, že svůj hlas našla a jen tak ho neztratí. Spletla se. Vzpomínky se vrátily jako první. Slzy následovaly.

Je to vcelku milá a veselá holka, která má také svá tajemství. Je dosti tichá a spíše poslouchá lidi kolem sebe a když ji poprosí o radu, ráda jí jim dá. Asi by to ani do ní nikdo neřekl, že zrovna ona bude stát na té správné straně. Na straně Pána Zla a smrtijedů.

Možná na povrch vypadala jako milé děvče, které se s každým přátelí, ale uvnitř ní žila lvice, kterou se bála ukázat jen tak na povrch a která měla jen jeden hlavní cíl.

Pomstít smrt rodičů za to, že je bystrozorové sprovodili ze světa a tajili to.

To byla zase akce. Ta holka je vážně něco. Zdrhne z domu a nechá se unést. Mudlou. Na tohle musí mít speciální talent. Nebo se taková blbost někde učí?

Teď je v pořádku doma. Ale že by se z toho poučila? Ne. Zase se zkusí vyplížit ven. Proč já pitomá se za ni přimlouvám? Abraxas ji chce provdat, pomalu je mu jedno komu. Hlavně ať má dobré jméno. Ona je ještě dítě! Aspoň podle chování určitě.

Budou to dva dny, co jsem na ni nepromluvila ani jediné slovo. Vím, že na mě dá. Moje mlčení ji postupně udolá. Vím to.