DMD č. 9. pro 9. 4. 2023. Téma: Vrásky z lásky

"Co si o tom myslíte, paní Havránková?"
"Haló, můžete prosím mluvit hlasitěji, paní Vonásková?"
"Promiňte, zkusím to. Guru Procházka mi zakázal nosit moje nátepníčky. Trpěla jsem, víte? A vůbec, proč jste vlastně nebyla na poslední lekci?"
"Nemám na mentální gymnastiku teď čas, starám se o vnučky neteři, rozvádí se s tím hejlem z Hradce."
"A nemluvila jste ted aspoň někdy nedávno s guru Procházkou? Bojím se, že se zbláznil."
"Nemluvila. Pročpak, pro pána?"
"Třeba ta divná hudba, co nám pořád při mentální gymnastice pouští."
"Jaká? Vždyť minule krásně hrály Kroky Františka Janečka."
"Nejhorší písničku té flundry Majerové, Vrásky z lásky."

On – čtvrté dítě ze sedmi, třetí syn. Pekařské řemeslo zdědil po otci, dědovi, pradědovi. Získal jen základní vzdělání, a ani z něj si nepamatoval o moc víc než základní počty. Když dospěl, opustil rodný dům a vydal se do Rubové země ke strýci na zkušenou.

Ona – jediná dcera jednoho z nejslavnějších učenců v zemi. Otec ji naučil všechno, co sám znal. Mohla jít v jeho stopách, učit na univerzitě. Když dospěla, odešla do Rubové země zkoumat teorii sítí.
***
Nebyly všechny dny krásné. Neshodli se vždycky ve všem. Ale milovat se nepřestali. Ani když jim věk postříbřil vlasy a zvrásnil tváře.

Odhodila jsem tužku a vydechla jsem. Na papíru změť čar, z které vystupovalo cosi jako dům, obklopený stromy – či rozevlátými běsy? – vedle nich neurčité hranaté tvary.
Gonny i Stopař se sklonili nad náčrt.
Uhnula jsem očima. Stačí, že tu podívanou mám vypálenou na sítnici, vidět ji podruhé nemusím.
Zavadila jsem pohledem o Stopařův profil. Zrak se mi zastavil na mírné prohlubni vedle jeho oka.
Zachytil můj pohled. Přejel si po skráni rukou.
„Copak,“ pokusila jsem se zažertovat. „Vrásky z lásky?“
„Kdyby,“ odvětil. „Z nenávisti. To se mi chtěla pomstít Agnes. Prý abych už se na žádnou jinou nemohl ani podívat.“

I na Kaminu se dal sehnat alkohol - slzely z něj oči a pálilo v krku, ale nic lepšího neznali, takže neměli s čím srovnávat.
První panák byl za Beama, kterého jim vzala nešťastná náhoda a krutost těch nad nimi.
Druhý za Dotse, který odešel z vlastní vůle a snad někde našel svoji svobodu.
Třetí, aby se jim přestaly třást ruce, než otevřou svoje umístěnky.
Čtvrtým Zip a Zap slavili, že mohou zůstat spolu, a Lefty zapíjel hořkost, když v té jeho stálo Coruscant.
Pátý byl modlitba za málo vrásek ze starostí, hodně z radosti, a nejvíc těch z dlouhého věku.