DMD č. 9. pro 9. 4. 2023. Téma: Vrásky z lásky

Velmi pozdní odpoledne.
Bosie se vplíží do pracovny. Přes ramena má hozenou deku. Tváří se tragicky.

Oscar: “Ale, raníčko!”
Bosie (spadne do křesla): “Nemá někdo cigaretu?”
Robbie (nakrčí nos): “Ty vypadáš.”
Bosie: “Lichotka přijata.”
Robbie: “Kdes byl?”
Bosie: “Ve společnosti několika božských bytostí, do kterých jsem se naprosto zamiloval. Bohužel už nevím jména. Z těch kouzelných, prchavých chvil mi zbylo jen rozbolavělé srdce.“
Robbie: “A vrásky kolem pusy, jako bys celou noc dělal Ó.”

(Dramatická pauza, během níž Bosie lape po dechu a Robbie si důležitě oprašuje neviditelné smítko z rukávu.)

Oscar (odkašle si): “Well, well. Kanada - Skotsko: jedna nula.”

Špatně spím.
Nejsem již tak mladý, jako jsem býval. Oči jsou unavené, víčka pokleslá. Vrásky kolem úst a na čele se prohlubují s každým dalším dnem.
Co vidí, když se po mně během dne ohlédne? Vzdáleného muže bez úsměvu, pracujícího dlouho do večera. Čekajícího na něco, co už nepřijde. Na ni.
Myslil jsem, že se to jednou změní. Ale byl jsem bláhový.
A tak, když dnes v noci opět slyším opatrné kroky, podlaha se prohne a nastražené prkno zaskřípe, ulehnu na lůžko a zavírám oči.
Třeba se mi konečně bude zdát o světě, ve kterém mne má moje žena ráda.

Udělal jí nabídku – sňatek nebo smrt pro ty, které miluje.
Takže neměla na vybranou. Zase.
Jakmile zjistila, že potřebuje její souhlas, vyjednávala.
Svého syna mu nedá. Jestli ona bude otrokem, Artuš musí zůstat svobodný. Její rodiče se o něho postarají.
Dívala se mu vzdorně do očí, odhodlaná neustoupit, přestože už teď ji dusil žal.
Váhal. Jemu bylo dítě jedno, ale viděl dost, aby věděl, že ona na něm lpí. Opravdu je ochotná se ho vzdát? Jenže… bez jejího souhlasu neprojdou. Nejdřív se za nimi pustí strážci brány, následovat budou dračí jezdci. Vezmou mu ji.
Souhlasil.
Zvítězila, ale srdce jí umřelo.

Drahý Severusi,
mrzí mě, že bylo naše setkání tak krátké. Musím ale přiznat, že jsi mě ohromil svou pohotovostí a ochotou pomoci příteli v nouzi, i na úkor své pučící kariéry. Přátelé, kteří jsou ochotni kvůli nám riskovat vše, jsou velmi vzácní, a jsem rád, že jsem viděl i tuto Tvoji stránku. Přestože byla naše konverzace poněkud hrubě přerušena, rád bych na ni někdy navázal a prodiskutoval Tvé plány. Lektvary jsou Tvou vášní, že? Mám přítele, který hledá talentovaného učně. Možná bych vás mohl představit, co říkáš?
Mladí lidé jako Ty mi dávají naději v lepší budoucnost.
Srdečně
Thomas Riddle

„Červen roku 1942, jak už se to dnes jeví, bude představovat veliký mezník v českém životě, mezník české sebezáchovy, sebezpytování a sebepoznání. S vámi sdílím Váš smutek a vaše rozhořčení, pokud jde o zločin a ztrátu, kterou Říše a s ní český národ utrpěli v státníku a vojáku Reinhardu Heydrichovi. Dnešek je zároveň zvláštní hrou osudu také prvou příležitostí, kdy jako člen vlády a ministr lidové osvěty mám před sebou představitele českého divadelního umění a české hudby.“
Jelizaveta naslouchá řečníkovu hlasu. Tváře jí vrásní žal a starost. Někde v davu ztratila Františka. Je tu ještě? A pokud ne... Žije ještě?

Jednou přišel pan Valenta do šatny celý od sazí. Jeho jindy tak veselou tvář brázdily hluboké vrásky.
Pan Dvořák hned se zajímal, co se děje. Pana Valentu zlobila Pyšná mašinka. Minulý týden si umanula, že chce přemalovat kotel, pak chtěla nové vagónky. "To bych ještě snesl. Že nechce jezdit do Plzně, to mě trápí. Ale že dneska v Kařezu neuposlechla návěstí, protože chtěla být na nádraží první, z toho mám strach. Mám Pyšnou mašinku rád, ale bojím se, že špatně dopadne."
Ostatní železničáři se snažili pana Valentu utěšit.
Když Pyšná mašinka skončila ve šrotu, jediný pan Valenta pro ni plakal.

Sedmá pražská část letos zaznamenala pětinásobný nárůst počtu plastických operací.
„Jednoznačně převažují svobodní muži mezi třiceti až čtyřiceti lety,“ potvrdil reportérovi Hobuletu doc. Mudr. Čestmír Hladík z letenské privátní kliniky Smooth.
„Pozorujeme přímou souvislost s oblibou trendy psích plemen, šarpejů a francouzských buldočků. Je vědecky potvrzeno, že ve velmi krátké době, řádově několika měsíců, se domácí mazlíčci začnou podobat svým majitelům. Méně se ví, že proces je i reverzní. Laicky řečeno, pokud zvolíte za životního partnera psa, musíte počítat s následky. Naši specialisté jsou připraveni vám s vyhlazením vrásek pomoci.“
V nejbližších měsících zřejmě dojde ke strmému nárůstu počtu psíchiatrií.

Magické bariéry, prostory schované kouzlem jeden v druhém, prostupování dimenzemi, tohle všechno by dokázal překonat. Ještě nikdy nenarazil na překážku, kterou by nezbořil. Dokonce i do Zásvětí se jednou dostal.
Jenže tady čáry nepomůžou, zaklínání nezabírá, průnik hmotou je k ničemu.
Temné kouzlo vytvořila cizí mysl. Drží pohromadě neuvěřitelně silnou vůlí neznámého mága. Neviditelného, nepolapitelného, netečného k výzvám na souboj.
Evžen zoufale přemítá, tvář zkrabacenou úsilím. Postavit proti černé magii vlastní černá kouzla? Podstoupil by to, tisíckrát ano, jenže na to nemá dost schopností.
Vtom ho vyruší tiché zašustění trávy.
Zamračeně vzhlédne.
Zjistí, že hledí do chladných nehybných očí zmije.

V co tak dlouho doufal, se stalo! Ten, koho léta každý den vyhlížel, je tady! Chodidla má rozedřená z daleké cesty. Na sobě nuzný, ošuntělý oděv, spíše cáry.

Vrásky otce jsou svědky jeho stálých obav o syna.

„Tatínku, promiň,“ pokorně před ním poklekl. Promrhal jsem jmění. Lituji toho. Bláhově jsem si kupoval rozkoš, žil rozmařile a zhýrale. Odpusť mi, prosím. Chci se změnit. Dovol mi pracovat pro tebe jako nádeník.“

Dojetí a láska se snáší na syna.
„Jsem rád, že jsi se vrátil,“ soucitně přitiskne nezdárníka k sobě. „Radost je balzám na bolest srdce. Přichystejte hostinu! Můj ztracený syn žije!“

Seděl, přemýšlel o celém dnešním dni, a dusil v sobě hněv.

Rozzlobila ho už ráno jeho manželka, když poznamenala, že na rozdíl od labutě nebo zlatého deště ho takhle na zem rozhodně pustí. Trmácením se ve vedru to pokračovalo. Když se dostali na místo a mohli začít ze zkoušením, všechno dopadlo ještě hůř, než si dokázali představit. Viděl, že i jeho syn je navzdory veselé povaze rozzlobený.

Brzy nadejde okamžik trestu.

Když ale pohlédl na jejich hostitele, vrásčité, shrbené, sedící naproti nim s úsměvem, ruku v ruce, hněv ho rázem přešel.

Nejvíc vrásek měli kolem očí. Od smíchu a lásky.